Veřejný prostor: Kam oči, tam hlava

EXPERIMENTÁLNÍ FILM – recenze – KNIHA: Kam oči, tam hlava (Markéta Kinterová, Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze, Praha 2020) – DAVID BARTOŠ

Přestože se jedná o poměrně archetypální pojem, u nás se v široké ale i odborné debatě objevuje častěji až v posledních letech. Na tom, co je to veřejný prostor a jak jej můžeme definovat existuje řada pohledů, popisů a definicí. Veřejný prostor jako fyzický prostor do něhož není omezen přístup. Prostor, který náleží státu, tedy jeho občanům. Prostor, který slouží k sociální interakci skupiny lidí, atd. Takto definuje veřejný prostor Manuál tvorby veřejného prostoru hlavního města Prahy: „veřejně přístupná komplexní fyzická část prostředí, kterou je kromě veřejných prostranství také například veřejně přístupný prostor exteriéru města, vnitrobloku i vnitřního prostoru budov.“  Manuál byl vydán v roce 2016, což jen dokládá jak žalostně chudá je u nás historie veřejného prostoru jako společenského tématu.

Situace na západ od nás se může zdát odlišná. Ano, vrátíme-li se z výletu v Amsterdamu do Prahy, do Brna, nebo do Určic u Prostějova, vidíme patrný rozdíl v přístupu k uchopení veřejného prostoru. Vizuální smog v podobě všudypřítomných reklam je u nás utržený post-komunistický pes ze  řetězu, kterého se jen stěží a zřídka daří postupně, nebo aspoň naoko regulovat. Je to však jen náš problém? A jde vůbec problém nebo  jen o odraz  úrovně naší kultury? Co nám podoba urbánního veřejného prostoru vlastně říká? To jsou otázky, které se snaží Markéta Kinterová ve své autorské knize Kam oči, tam hlava odpovědět. 

Ačkoliv u nás debata o veřejném prostoru nemá takovou tradici, jak v západních státech, najdeme i zde již několik existujících studií a publikací. Zadáte-li do google vyhledávače „veřejný prostor“, vyskočí na vás přes 31 milionů odkazů. Kniha Markéty Kinterové se však vydává cestou, kterou bychom v tomhle balíků googláckých nabídek hledali těžko. Kinterová kombinuje po koncepční stránce dva přístupy k věci. Obrazová část knihy skládající se z autorských fotografií spíše vyhledává detaily, někdy až mikrokosmy částí veřejného prostoru a periferií měst, jen částečně doplněné o polocelky a výřezy městských krajin. Opozitní částí jsou poté čtyři kapitoly, které fotografie postupně prokládají. „Čtení města“, „Pseudoveřejný prostor adolescentního města“, „Rozptýlená pozornost“ a „Nákaza dichotomií a symptom nesoustředěné mysli“. K těmto textům se dostanu později, ve zkratce se však k problematice staví obecně, nahlížejí ji globálně a postupně konstruují širší společenský i systémový pohled na příčiny toho, jakým způsobem uchopujeme veřejný prostor. Textovou část na závěr kapitol ještě doplňuje osobní zážitek z bytí ve veřejném prostoru, který knize dodává autenticitu a pocit toho, že autorka si dané téma „odžívá“ každý den, a tak překračuje bezpečí akademické teorie. A sama se stává součástí dané problematiky, přebírá behaviorální vzorce společnosti urbánního veřejného prostoru.

Přední strana obálky knihy neobsahuje žádný nápis, jako divák/čtenář vidím výřez z dozajista větší fotografie, na poměrně zrnitém obrazu zírám na rozesmátou ženu po padesátce. Pokud chci informaci, co to držím v rukou, otáčím na zadní stranu obálky, kde je vše podstatné napsáno. Prvních několik stran knihy je určeno mohutným kovovým konstrukcím billboardů. Ve městech je jich nespočet. Osobně mi velmi vadí, ale zároveň udivují často svou mechanickou čistotou a schopností vecpat se tam, kde bych to nečekal. Fotografie Kinterové ve mě vzbuzují podobný pocit, rozhodně bych snímané objekty nenazval nehezkými. Kinterová je objektivem estetizuje a až na poslední straně před úvodním textem seznamuje diváka s tím, co vlastně vidí – celkový pohled na billboard s rozřezaným obsahem do několika A3 formátů. Jedná se o sérii prací, kterou Kinterová nazvala Billboard book a v první textové části se jí věnuje.

První část publikace nazvaná „Čtení města“ se primárně zabývá popisem veřejného prostoru jako odrazu doby neoliberálního kapitalismu. Odráží se zde především komerce, spotřeba s ní spjatá a všude přítomná reklama. Tudíž veřejnému prostoru se stále nedostává patřičná hodnota ani po letech totalitní letargie. Autorka dále popisuje vlastní performativní experiment, kdy vytvořila již zmiňovaný Billboard book sejmutím jednoho billboardu a jeho následným nařezáním na formáty A3 a konečným sešitím. Billboard book nechala pojmout periferii města. Instalace byla zdokumentována videem (v rámci recenzované knihy byly prezentovány screeny z videozáznamu). Billboard book byl ve videu umístěn do středu záběru, okolí tak bylo potlačeno a divák opět vnímal fragmenty reklamy bez možnosti vnímat okolí. Autorka uzavírá kapitolu poukázáním na teorii Stuarta Halla, který dělí  čtení informací čtenáři na tři typy – celistvé, částečné a opoziční. Následuje další obrazová část, tentokrát zaměřená na detaily z procesu výroby a instalace Billboard booku. 

V druhé části knihy se autorka zabývá veřejným prostorem, který je však veřejným pouze pseudo, protože je vlastněn. Tyto takzvané POPS (privately owned public space) jsou plné rozporů, neboť neposkytují volnost a svobodu (což se jeví jako kritické – adolescence se v dospělost mění právě svobodou), nýbrž design určený ke spotřebě. Což má celkově za následek exkluzi celých sociálních skupin a další sociologické a urbanistické negativní a patologické dopady. Vše je potlačeno za účelem manipulace s cílem dosažení zisku. Tyto teze autorka opírá mimo jiné o text z katalogu Skulptur Projekte Munster od Claire Bishop. Tuto kapitolu obrazově doprovází výřezy reklamních bannerů, ale i snímky ze soukromě vlastněných veřejných prostor, které ze své podstaty poskytují řadu absurdních charakteristik – „bezpečnostní“ dohled kamerovým systémem, nastavení vlastních pravidel pro pohyb a chování v prostoru apod. 

Třetí část posouvá pojem veřejný prostor z fyzického významu do digitálního. Žijeme již řadu let ve světě, kde se naše existence nepohybuje ve veřejném prostoru jen v kontextu ulic a parků. Na veřejnosti se ocitáme i na sociálních sítích a obecně v digitálním prostředí internetu, popřípadě i jiných médií. I zde dochází ke čtení informací především vizuálně a i zde je naše percepce zahlcena obrazy. Autorka v tomto kontextu zmiňuje spojitost s růstem poruch pozorností, ADHD, ale i dalšími civilizačními chorobami. Na závěr kapitoly poté zmiňuje zajímavost – nástup digitálního prostředí neměl překvapivě vliv na reklamu v prostoru fyzickém, respektive ne takový, jaký se čekal. Fyzické reklamy neubylo, naopak. Přibývající trend způsobuje především základní charakteristika fyzické reklamy – nedá se vypnout ani přeskočit. Následují fotografie, které mají nejblíže ke koláži a abstrakci, mě jako diváka matou a dráždí. Nejsem si jistý, nakolik se jedná o práci postprodukce a nakolik sleduji jen reálné deformace už tak deformovaného veřejného prostoru. Rozdíly mezi digitálním a fyzickým (reálným) prostorem se smývají. 

Čtvrtá část publikace Kam oči, tam hlava se jakožto poslední snaží o finální kontextualizaci nejen veřejného prostoru v jeho obecně nejpoužívanějším významu. Zahrnuje analýzu systému kapitalismus v kombinaci s vládním establishmentem západních států. Tito hlavní utvářeči podmínek soužití společnosti a jejího místa bytí (města) utvářejí vizuální okolí tak, že záměrně rozptylují pozornost diváka. Reklama určená k propagaci produktu nás dostává pod tlak, který činí rozhodnutí spotřebitele spíše emocionálními než racionálními. Ačkoliv podle Kinterové i zástupci opozičního čtení vědí o těchto problémech, neřeší je. Vzniká „efekt přihlíženého“. Individuální odpovědnost vymáhaná státem (podobně jako v případě environmentálních problémů) nefunguje, neboť lidi se spoléhají na ostatní  – někdo jiný to za mě určitě vyřeší. Textová část knihy končí odstavcem, který přes veškerou skepsi, či spíše realistický pohled, vidí určitou dávku naděje v podobě uměleckých intervencí, které nastavený systém mohou přeci jen narušit nebo ozvláštnit. Tuto úlohu mělo umění však vždy, je tedy otázkou, nakolik má umění samotné dost sil se systémem bojovat, respektive mu odolat a nestát se jeho součástí, pokud už jí dávno není.

Poslední stránky jsou určeny digitálním kolážím fotografií a minimalistických útržků textů, reflektujícím možné nastavení chování jedince i společnosti. To vše postupně přechází do temnějších abstrakcí. 

Po čistě formální stránce je kniha Kam oči, tam hlava velmi kvalitní prací. Typ a gramáž papíru, ale i různorodá kombinace dalších formátů, gramáží, velikosti fontů slouží jako fyzická metafora obsahů textů, kterým se Kinterová věnuje. Oceňuji také šitou vazbu, která je sice zalepená, ale přiznaná, a v kombinaci s velkorysým formátem dodává při čtení specifický zážitek. 

Samotný přístup nahlížení na veřejný prostor a periferie měst jako na soubor odrazů globálních politických, společenských a systémových procesů nabízí divákovi/čtenáři velmi zajímavý pohled a kontexty, které mohou být pro něj nové a sebereflexivní. Ačkoliv chápu, že kniha ani projekty Markéty Kinterové nemají za primární cíl řešit nemilou situaci uchopení veřejného prostoru jakožto komplexního celku  ( ze své podstaty by šlo nazvat   honbou za utopií), chybí mi alespoň nastínění možností, jak situaci změnit nebo přinejmenším zlepšovat. Kinterová v podstatě popsala dlouhotrvající stav, snad urbánního klima, ve kterém se společnost přebujelého kapitalismu, nikdy nekončícího růstu a spotřeby rozhodla (ať už vědomě, či jako věrný/slepý zákazník) žít. Umělecké intervence jakkoliv bohulibé mohou být dle mého soudu jen klasickou kapičkou pohybující se proti proudu. Čímž nechci jejich existenci (včetně této autorské knihy) znevážit. Jsou jistě potřebným a smysluplným počinem, který by však stálo zato rozšiřovat i dalšími procesy. To už se ale dostávám do klasického (ne) střetu umění a aktivismus. 

KINTEROVÁ, Markéta. Kam oči, tam hlava. Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze, Praha 2020.

Kam oči, tam hlava
Autor: Markéta Kinterová
80 stran, 250 x 350 mm, šitá vazba
Datum vydání: 13. 2. 2020
Nakladatel: Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze
Jazyk: český
ISBN: 978-80-7331-526-9
Náklad: 300 ks
Doporučená cena: 349 Kč
https://namu.cz/

Publikaci lze pořídit mj. přímo v on-line obchodě Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze.