Quick View: Eva Krhutová

QUICK VIEW (Quick Interview with Visual Artists) – Eva Krhutová – MARIE MEIXNEROVÁ

Eva Krhutová

Jak jste se dostala k umělecké tvorbě?

Nepovažuji se za umělce, myslím si, že každý má v sobě možnost reflektovat dění okolo sebe a následně jej transformovat do rozličných médií, někdo tuto abilitu v sobě podporuje a někdo se vydá jiným směrem. Shodou okolností jsem středoškolská studia absolvovala na umělecko-průmyslové škole sklářské ve Valašském Meziříčí, kde mi bylo nějakým způsobem dobře, aniž by za tím byla ambice slávy či potřeba být slyšet, potřebovala jsem jen nějak koexistovat sama se sebou.

Co považujete za své nejvýznamnější dílo?

Tahle otázka mi přijde poněkud zvláštní, asi nic. Dílo má být chytřejší než autor, moje věci vznikají z potřeby daného období, pokud dokáží říct i něco jiným lidem, tím lépe.

Spíš mi přišlo vtipné, že v publikaci Kurátor: Průvodce uměním v Praze1 je vyfocená pod sekcí galerie ProLuka „záškodnická“ intervence na díle Mileny Dopitové Čekání na Karla v podobě bleděmodrých trik se sítotiskovým nápisem „Slušní Češi“ a názvem „Karel se bojí přijít“. Nikdo si této akce nevšiml, a tohle je pouze jediný záznam, že proběhla, každopádně za celé uskupení chci ujistit paní Dopitovou, že toto dílo bylo zamýšleno s úctou k její práci a rozhodně jsme netušili, že bude někdy vyfoceno jako běžná výstavní produkce a zaneseno do jakéhokoliv knižního průvodce.

Jaká vaše práce je z vašeho osobního hlediska pro vaši kariéru klíčová?

Nemám kariéru umělce, tedy žádná má práce není klíčová, živím se úplně jinou odnoží pracovního trhu, než je „umění“.

Jaký umělec (nebo dílo) je pro vás osobně / pro vaši tvorbu stěžejní?

Důležitost jednotlivých vlivů záleží na období, kdy se s nimi člověk setká. Těch inspiračních zdrojů je samozřejmě za dlouhou dobu celá řada a nemusí nutně jít jenom o vizuální umění. Přikládat tedy zásadní důležitost jednomu postrádá smysl, nejdůležitější je během života neztratit schopnost otevřeně přijímat věci nové a neupadat do vlastních konstruktů a stereotypů. V současném kontextu bych aspoň zmínila vizuální práce Olmara El Sadeka, jako zjevení na mě kdysi zapůsobil András Cséfalvay, co mě nikdy nezklame je práce dvojice Demjanovič/Mitríková, jsem ráda, že se Tomáš Motal odhodlal vydávat svůj komix Traum, odpočinu si a pobavím se u zbytečných reportáží Jindřicha Janíčka. Vždycky se těším na vydání bukurešťského občasníku Kajet a pevně věřím, že Peter Gonda ještě udělá nějakou divadelní hru, z které se posadím na zadek. A v tomhle výčtu bych mohla pokračovat docela dlouho, ale bylo by to poněkud únavné.

Co je ve vaší tvorbě nejčastěji dezinterpretováno a vadí vám to?

Kde není interpretace, není ani dezinterpretace.

Na čem právě pracujete?

Na plynulém přechodu z jedné práce do druhé, revitalizování mozkových buněk při absolvování rekvalifikačního kurzu, a snad dokončení videa k živé nahrávce White Wigwam/Rouilleux z Hólu z loňského podzimu.

Můžete na závěr divákům udělit kulturní tip?

Doporučila bych hledat, chodit na neznámé věci a mít hlavu otevřenou.