Quick View: Tomáš Kajánek | Finalisté Jiné vize CZ 2020

QUICK VIEW (Quick Interview with Visual Artists) – Finalisté Jiné vize CZ 2020 – Tomáš Kajánek – MARIE MEIXNEROVÁ

Tomáš Kajánek

Jak jste se dostal k umělecké tvorbě?

Umění mě vždy zajímalo. Po střední škole jsem ale nejprve nastoupil na VŠCHT v Praze, kterou jsem později studoval zároveň s AVU.

Co považujete za své nejvýznamnější dílo?

Nejspíš moje prezentace na CJCH 2018, kde jsem vystavil dvě videa z YouTube, která byla naživo streamována v galerii. Automatizovaný YouTubeový klik #1: Demokratizovaná zkušenost smrti přeložená v obraz na cestě za katarzí ukazoval smrtelnou nehodu, která se stala videem s největším počtem zhlednutí za rok 2017 v České republice. Automatizovaný YouTubeový klik #2: Zastavte války, finanční násilí, krve prolévání byl na rozdíl od náhodně zachycené nehody záměrně vytvořený youtuberem z vyloučené lokality na Ústecku, tedy z místa blízkého nehody. Youtuber Václav Krejza v něm pomocí asociativní koláže popisuje úzkost, kterou má ze světa, který ho obklopuje a z obrazů násilí, které prostupují jeho život. Příkladem obrazu násilí je pak právě video z automatizovaného kliku #1, nejoblíbenějšího videa na platformě Youtube za předcházející rok. Tímto projektem pro mě vykulminovala moje dosavadní praxe a zároveň mi bylo hrozně těžké a nepříjemné videa vystavit, protože jsem cítil, že jsem součástí problému.

Jaká vaše práce je z vašeho osobního hlediska pro vaši kariéru klíčová?

Asi jedna z mých prvních prací, Fotografie pořízené automatickou spouští, kde jsem měl deset vteřin na to se v obraze schovat, a její další život v podobě Insurance Instructions. Fotografie (byť konceptuální) je u nás stále asi srozumitelnější než video. Tyto dvě práce jsem vystavoval nejvíce.  Zároveň se jedná i o jeden z mála příkladů z mého portfolia, které si dokážu představit, že bude mít někdo v obýváku.

Jaký umělec (nebo dílo) je pro vás osobně / pro vaši tvorbu stěžejní?

Nejvíce mě ovlivnila práce mých přátel, a to nejen umělců, ale i teoretiků a kurátorů. Nejbližší jsou mi kolegové/yně z kolektivu Ateliéru bez vedoucího anebo kolektivu Magdalenina prádelna. Magdaleninu prádelnu založily klientky neziskové organizace Jako doma a umělkyně Magdalena Natalia Kwiatkowska. Díky nim jsem začal více přemýšlet o naplňování závazků, které si jako sociálně angažovaná umělecká obec klademe. Jak spolupracovat opravdu feministicky anebo co znamená tolik diskutovaná péče v uměleckém prostředí. Jsem zvědavý, jak bude kolektiv pokračovat. Zatím vím, že připravují pojízdnou prádelnu.

Co je ve vaší tvorbě nejčastěji dezinterpretováno a vadí vám to?

Ani ne dezinterpretováno, ale spíše zjednodušeno. Došlo k mediální zkratce, kdy mé hlavní téma bylo zredukováno na násilí. Vypadá to, že umělecký provoz potřebuje snadno uchopitelné nálepky umělců a umělkyň, aby je mohl lépe zpracovat.

Na čem právě pracujete?

Pokračuji v uměleckém výzkumu audiovizuálního obsahu na sociálních sítích. Radikální produkci a distribuovanost obrazů sleduji ve vztahu se socio-ekonomickým uspořádáním.  Řeším to nejen v umělecké praxí, ale také v kurátorské činnosti. Kritický pohled do umělecké praxe mě zavedl k čím dál více sublimované formě. Rád bych teď pro změnu pracoval narativnějším způsobem a vyzkoušel si více filmové postupy. Zároveň bych si rád ponechal svoji tendenci nemluvit o věcech z odstupu, ale nechat je diváka prožít.

Můžete na závěr čtenářům udělit kulturní tip?

Rozhodně bych doporučil filmografii Tsai Ming-lianga. Jeho filmy jsou v současné chvíli izolace ještě aktuálnější. Vlastně hodně uměleckých děl teď sedí do současné nálady. Z vizuálního umění bych rád doporučil práci Jakuba Valenty a jeho konceptuální tvorbu, která je často prezentována v online prostředí. Například jeho twitterový kanál https://twitter.com/covid_chance o příležitostech, které virus SARS-CoV-2 přinesl, je znepokojivý, vtipný, ale dokonce i nadějeplný. Tedy stejně nejasný jako současná situace.