Zde se nacházíte: 25fps » Festivaly a přehlídky » „Někteří diváci v sále prožívají stejné dilema jako hrdinové našeho filmu,“ popisují tvůrci Ostrova svobody své zážitky z Kanady

„Někteří diváci v sále prožívají stejné dilema jako hrdinové našeho filmu,“ popisují tvůrci Ostrova svobody své zážitky z Kanady

„Někteří diváci v sále prožívají stejné dilema jako hrdinové našeho filmu,“ popisují tvůrci Ostrova svobody své zážitky z Kanady

ROZHOVOR s Petrem Januschkou a Filipem Blažkem, tvůrci krátkého filmu Ostrov svobody – PETR ZUMR

Posádka Ostrova svobody v čele se scenáristou a režisérem Petrem Januschkou a kameramanem Filipem Blažkem se minulý týden vrátila z Vancouveru, kde byl na tamním Vancouver International Film Film Festivalu v sekci International Shorts jejich absolventský film z ateliéru Audiovizuální tvorba FMK UTB ve Zlíně uveden s vřelou diváckou odezvou. Snímek s Jiřím Mádlem a Judit Bárdos v hlavních rolích, který se odehrává kompletně na palubě letadla Iljušin mířícího v roce 1981 z Československa na socialistickou Kubu, byl vybrán mezi 39 titulů z 1600 přihlášených.

Petře, jak hodnotíš cestu do Vancouveru a tamní divácké přijetí? Která z otázek publika tě nejvíc překvapila a jaká reakce tě nejvíc potěšila?

Petr Januschka: Kanaďani jsou známí tím, že jsou enormně vlídní, ale i tak mě jejich upřímný zájem a radost z filmu překvapil. Byly tam mladé studentky z Číny a Ukrajiny, které se mi svěřily, že nyní řeší stejné dilema jako hrdinové našeho filmu. Vedle nich zase starší lidé, kteří si onu dobu pamatují a divili se, jak jsme se k tématu filmu dostali. Dokonce v sále sedělo několik Čechů, někteří i s podobnou životní zkušeností. No a nakonec nám ještě přišel pogratulovat promítač.

Jak se idea na Ostrov svobody v tvojí hlavě vlastně zrodila? Odehrává se v roce 1981, to jsi ještě ani nebyl na světě.

Petr Januschka: Já jsem tak trochu letecký fanatik a trávím dost času na webech o letectví. V jedné diskuzi pamětníci popisovali, jaké to bylo létat za socialismu. Do stejného vlákna někdo také poslal odkaz na dobový článek popisující jeden fascinující fenomén spojený s cestujícími Čechoslováky. Při čtení mi poskočilo srdce, protože jsem věděl, že mám námět na film.

Kolik verzí scénáře jsi měl a jak dlouho jsi na něm pracoval? Kdo byl tvůj konzultant/ka?

Petr Januschka: Verze scénáře bych asi ani nepočítal, bude jich přes deset. Kvůli covidem několikrát posunutému natáčení jsem měl možnost na scénáři pracovat více než dva roky. Na výsledném tvaru má obrovskou zásluhu můj pedagog Jan Gogola ml. a taky kreativní producent České televize Kristián Suda.

S kým jsi konzultoval dobové reálie?

Petr Januschka: Úplnou náhodou se mi podařilo spojit se s Elvírou Mandlíkovou – zkušenou letuškou v důchodu, která v 80. letech létala i na stejné lince, jako je ta ve filmu. Paní Mandlíková přijala projekt takřka za svůj a pomohla mi s každým detailem dobového létání. Od znění hlášení, přes podobu jídla až po procedury posádky. Pro leteckého fanatika zkrátka dar z nebes. (úsměv)

Kdo všechno film producentsky zaštítil? Žádali jste o peníze na Státní fond kinematografie?

Petr Januschka: Na fond jsme si žádost podávali, ale bohužel nás nepodpořil. Museli jsme proto financování “slepit” z mnoha menších zdrojů. Hlavním producentem filmu je Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Koprodukčně do filmu vstoupila Česká televize (náš film byl první projekt z UTB, který kdy takto podpořila), pražská Analog Vision, zlínská IS Produkce a ostravská produkce zeroin. Výrazně nám také pomohl další koproducent Nadační fond FILMTALENT ZLÍN a mnoho dalších partnerů. Z toho množství zainteresovaných nám v některých chvílích šla trochu hlava kolem, ale byl to jediný způsob, jak takto náročný projekt na naší škole zafinancovat.

Filipe, jak ty ses k Petrovu filmu dostal? Spolupracovali jste spolu už dříve, nebo poprvé? 

Filip Blažek: S Petrem jsem točil už dříve nějaké jednoduché školní cvičení. Jinak jsme spolu do té doby nic jiného nepodnikali. K filmu jsem se dostal při příležitosti školní prezentace projektu. Tehdy to byl jediný projekt, který mě dokázal svým námětem nadchnout. V momentě, kdy zaznělo, že není kompletní štáb, jsem se rozhodl, že to musím točit. Po prezentaci jsem Petra ihned oslovil se zájmem o to dělat mu kameru. Petr mi pak poslal scénář a po přečtení jsme v baru debatovali nad našimi vizuálními představami, jak by mohl potenciální film vypadat. Sdíleli jsme totožné pohledy, tak se Petr rozhodl, že mi dá šanci (úsměv) a já jsem za to doteď vděčný. Byla to jedna z mých největších autorských zkušeností. Spolupracujeme spolu doteď.

Kdo byl tvůj konzultant na projektu? V čem ti nejvíce pomohl?

Filip Blažek: Nejvíce jsem tehdy konzultovat s mým zlínským pedagogem kamery Martinem Štěpánkem. Především technické okolnosti – zejména svícení a specifický pohyb ve stísněných prostorách letadla, které byly značnou výzvou.

Sehnat funkční letadlo značky Iljušin, ve kterém by se dalo natáčet, musel být oříšek. Jak se vám to povedlo?

Petr Januschka: Nepovedlo. (úsměv) Originální a zachovalý Il-62 bohužel v Česku není. Tuhle smůlu ale nahradila velká klika – kousek od Zlína, kde jsme studovali, se nachází Letecké muzeum Kunovice, která má ve sbírce unikátní exemplář Tupolevu 154. Jedná se o letadlo z historicky stejné éry a v interiéru velmi podobné. Stačilo našít sedmdesát nových, dobově vypadajících potahů a bylo. (smích)

Celý film se natáčel v letadle, což muselo být bezesporu technicky náročné. Jak jste se na to připravovali? 

Filip Blažek: Samotnému natáčení předcházelo množství technických obhlídek, kde jsme společně s Petrem hledali nejvhodnější rozzáběrování a formální postupy, které by dramaturgicky podpořily scénář. Jelikož se celý film odehrává v interiéru reálného letadla, kde je pro kameru a světla extrémně málo místa, bylo pro mě obrovskou výzvou hledat kamerový jazyk a světelné atmosféry, které by diváka udržely v pozornosti, aby se nepřestal v průběhu filmu obrazově nudit. Velkou technickou výzvou bylo také zatemnit celé letadlo, abychom v denním světle mohli v interiéru simulovat noc. Tady patří obrovský dík štábu, který byl schopen ve studentských podmínkách zajistit funkční prostor pro realizaci našich vizí.

Jak dlouho vám tvorba filmu trvala? 

Petr Januschka: Pokud se bavíme i o vývoji scénáře, pak to vše zabralo více než tři roky. Celé toto úsilí se ale potom smrsklo do šesti natáčecích dnů v trupu jednoho letadla. Vzpomínám si, jak nám jeden náš zlínský pedagog při explikační poradě řekl: “Tak to je ten nejdražší rozhovor v jedné trubce”. (smích)

Vím, že kvůli pandemické situaci jste museli natáčení hned dvakrát přesunout. Jak moc vám to zkomplikovalo situaci? A naopak pomohlo vám to v něčem?

Petr Januschka: V prvním případě jsme natáčení rušili asi čtyři dny před první klapkou. To bylo náročné především pro mého statečného výkonného producenta Františka eF. Horváta. Já sám jsem upadl do určité deprese, protože jsem chtěl celý příběh už dostat “ze svého systému”. Odklady mi ale umožnily dále pracovat na scénáři, také se nám podařilo lépe jej produkčně zajistit, a tím ho učinily jednoznačně lepším.

Jakým způsobem probíhalo obsazování hlavních rolí? Projevil se zmíněný přesun natáčení do finálního hereckého výběru? 

Petr Januschka: Ano, obsazení obou hlavních rolí se několikrát měnilo, právě kvůli přesouvání data natáčení. Za tento problém jsem ale nakonec nekonečně vděčný, protože jsme se takto dostali k Jirkovi a Judit, kteří předvedli to nejlepší herectví, se kterým jsem se zatím setkal.

Jak se vám s ústředním duem herců spolupracovalo?

Petr Januschka: Já píšu trochu stylizované dialogy a pro herce není úplně snadné si je přivlastnit. Proto mě naprosto šokovalo, s jakou samozřejmostí Jirka s Judit dokázali ta slova, co jsem napsal, přivést k životu. Jejich profesionalita a upřímná vůle předvést maximum do konce vyvážila mou režijní nezkušenost. V castingu jsem měl více štěstí než rozumu.

Filip Blažek: S naším duem se mi točilo neuvěřitelně příjemně. Byli otevření a vstřícní a především schovívaví k drobným bolístkám, které ke studentskému filmu vždycky nějak patří. Myslím, že to bylo i díky tomu, že Petr skutečně věděl, co točí a co od herců chce, a věděl, jak jim to přednést. Druhou stránkou bylo, že o herce bylo velmi pěkně produkčně postaráno.

 

Co vám natáčení nejvíc dalo a vzalo?

Filip Blažek: Nemyslím si, že by mi projekt cokoliv vzal. Naopak možnost podílet se asi dva roky na přípravách filmu a následně realizovat kvalitní dílo, do kterého byl zapojen obrovský počet zapálených lidí, byl pro mě ve své velikosti největším životním dílem a filmovou zkušeností v kariéře.

Petr Januschka: Vzalo mi to hodně času a emoční energie. Ale dalo mi možnost se pravidelně v myšlenkách vracet do unikátní situace dvou mladých lidí, která mě fascinovala. Nikdy mě nepřestalo bavit vymýšlet další argumenty v ústřední debatě našeho filmu. Protože ta otázka, kterou řeší, je jedinečně složitá a dvousečná.

Na co z průběhu celých příprav a realizace nejraději vzpomínáte a naopak na co byste nejraději zapomněli?

Petr Januschka: Nejraději vzpomínám na moment, kdy jsme získali podporu České televize. V tu chvíli jsem začal věřit, že ten film můžu natočit. Nejradši bych zapomněl na tousty v cateringu.

Filip Blažek: Tousty v cateringu byly boží! (smích)

S Ostrovem svobody jste se dostali na prestižní filmový festival do Vancouveru, v Tiraně se váš film promítal v Oscar qualifying sekci, promítal se i v Americe… Čekali jste takový úspěch? Je pro vás dostatečným zadostiučiněním za všechnu tu náročnou práci?

Petr Januschka: Já mám vždycky po dokončení věcí pocit nedostatečnosti. Ale ze zkušenosti vím, že tak za rok začnu mít ten film rád.

Filip Blažek: Rozhodně jsem rád, že má film takový start a že je přijímán s pozitivním ohlasem. Tím dostatečným zadostiučiněním pro mě asi bude to, jestli nás dokáže film posunout do diváckého povědomí a jestli nám umožní cestu k další autorské tvorbě.

Díky za rozhovor a přeju hodně štěstí s přistáváním Ostrova Svobody na dalších festivalech a ve vaší další autorské tvorbě!

Ostrov svobody / Island of Freedom

scénář a režie: Petr Januschka
výkonný producent: František eF. Horvát
kamera: Filip Blažek
zvuk: Ielyzaveta Nazarenko
VFX: Veronika Bočková
hudba: dné
hrají: Jiří Mádl, Judit Bárdos, Tereza Dočkalová
umělecká maskérka: Linda Šajtarová
kostýmní výtvarnice: Katarína Chválová
Česká republika, 2022, 26 min.

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 1

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

http://25fps.cz/2020/corded-handheld-vacuum-cleaner-eraclean-stick-handheld-vacuum/
Zpět nahoru