SUNDANCE 2022: Soutěž světových dokumentárních filmů

4. ZPRÁVA o Sundance Film Festivalu (20.–30. 1. 2022) – JANA BÉBAROVÁ

Stejně jako ostatní soutěžní sekce letošního Sundance Film Festivalu, o kterých jsem referovala zde, slibuje i ta zaměřená na světové dokumenty pestrý a pozoruhodný výběr deseti titulů. Mezi šesti z nich, které jsou celovečerními debuty, je například britský dokument We Met in Virtual Reality, v němž jeho režisér Joe Hunting sleduje několik párů, které se během pandemie seznámily ve virtuální realitě. V imerzivním díle anoncovaném jako „jeden z vizuálně nejosobitějších a formálně nejzajímavějších dokumentů o lockdownu spojeném s COVID-19“, Hunting vytváří zbrusu nový filmový jazyk a přizpůsobuje filmovou kameru sociální platformě VRChat.

Celovečerní prvotinu na Sundance uvede i rodačka z Belfastu Kathryn Ferguson. Jako objekt svého zájmu si zvolila irskou zpěvačku Sinéad O’Connor a zaměřila se na její kariérní období z přelomu 80. a 90. let, kdy se prosazovala jako umělkyně a zároveň bojovala s náporem misogynie a předsudků v hudebním průmyslu ovládaném muži i mimo něj. Nothing Compares je popisován jako emotivní portrét přemýšlivé umělkyně, který prostřednictvím kreativního využití archivních záběrů a exkluzivních rozhovorů zpochybňuje obraz O’Connor, jenž v průběhu let utvářela média.

Švédská režisérská dvojice Maria Loohufvud a Love Martinsen do Park City přijede s debutem Calendar Girls, intimním portrétem skupiny entuziastických tanečnic-seniorek z Floridy, které odhodlaně ukazují, že věk je jen číslo. Finský snímek The Mission, pod nímž je podepsaná v Helsinkách žijící filmařka americké, britské a švýcarské národnosti Tania Anderson, pro změnu sleduje čtyři americké teenagery – mormonské misionáře – při jejich misii ve Finsku a odhaluje přitom osobnosti, jež se skrývají za obleky a jmenovkami. Ve svém vérité přístupu režisérka „přesně a dojemně sleduje lidskost, pokoru, obětavost a pochybnosti svých svěřenců i rostoucí ateismus v její adoptivní vlasti, Finsku.“

Na modelu participačního natáčení je založen dokument The Territory, v němž se režisér Alex Pritz napojil na komunitu ohroženého domorodého národa z Brazílie Uru-eu-wau-wau potýkajícího se s úbytkem své populace. Ačkoli jim byla slíbena vláda nad vlastním územím deštného pralesa, čelí nelegálním zásahům v podobě těžby dřeva a dolování, které ničí životní prostředí, a v poslední době i zabírání půdy, které podněcují pravicoví politici, jako je prezident Jair Bolsonaro.

Mnohovrstevnatý portrét Nového Dillí zmítaného sociálními nepokoji s názvem All That Breathes bude na Sundance prezentovat indický režisér Shaunak Sen, zatímco filmařka Snow Hnin Ei Hlaing v USA uvede film o porodních asistentkách v Myanmaru. Její film Midwives pojednává o odvážných ženách, které se navzdory odlišnému náboženskému vyznání a složité společensko-politické realitě své země spojují, aby přivedly na svět život, a riskují přitom svou vlastní bezpečnost.

Pozadí politických nepokojů v Bejrútu reflektují Sirens v režii americké filmařky marockého původu Rity Baghdadi. Jsou portrétem první a jediné ženské thrashmetalové kapely na Blízkém východě, jejíž tvorba je v destruované zemi synonymem vzdoru a nezávislosti. O tabuizovaném masakru, ke kterému došlo v roce 1948 v palestinské vesnici, pojednává dokument Tantura od Alona Schwarze. Tvůrce se vrací k bývalým izraelským vojákům a k palestinským obyvatelům a zároveň využívá rozsáhlých zvukových záznamů rozhovorů, které v rámci svého výzkumu v 90. letech nahrával postgraduální student Teddy Katz.

Dán Simon Lereng Wilmont se ve filmu A House Made of Splinters vrací k tématu, jenž před lety otevřel ve svém oceňovaném debutu Vzdálený štěkot psů (2017) reflektujícím vliv válečného konfliktu na východní Ukrajině na život malého chlapce. I v novém filmu sleduje dopad války na děti – na sirotky žijící v dočasném domově nedaleko frontové linie na východě Ukrajiny, který provozuje malá skupina sociálních pracovníků. Film dává hlas a možnost vyjádřit se těm, kteří jsou obětmi války i systémových selhání.