Ohlédnutí za LFŠ: „Co nás rozděluje, nás spojuje,“ tvrdí belgická televizní producentka

Letní filmová škola v Uherském Hradišti pro letošek skončila – a nebyla jenom ve znamení filmů. Na své si zde přišli i zájemci o televizi, a to v sekci Hot TV. Tento ročník se věnoval zejména evropské televizi. Kromě tradičního panelu What’s the buzz o novinkách a zajímavostech televizní produkce, sekce nabídla i přednášku belgické televizní producentky Riet De Prins, panelovou diskuzi o evropských seriálových festivalech za účasti De Prins, Kamily Zlatuškové a Jany Jedličkové, nebo přednášku o evropské televizi Anny Bílé z Univerzity Palackého.

De Prins představila na přednášce v Respekt stanu koncept udržitelné televize. Hovořila o tom, jak je možné spojit ekologii s náročným procesem natáčení – od větších zásahů do způsobů přepravy či distribuce elektřiny, po menší zapojení na osobní úrovni jedinců. Navzdory tomu, že panuje představa o velké finanční zátěži, kterou s sebou nese snaha chovat se udržitelně, De Prins prezentovala tvrdá data z vlastní zkušenosti při práci na natáčení seriálu Buck (2018-2019), jež dokázala opak. Díky ubytování řidičů na lokaci, společnému dojíždění herců či záměně dieselové elektrocentrály za digitální se týmu podařilo zásadně snížit uhlíkovou stopu při natáčení celého pořadu. Tuto snahu se zároveň snaží uvést v praxi v belgické veřejnoprávní televizi VRT, kde působí.

O evropské televizi byla i panelová diskuze o televizních festivalech, které se kromě De Prins, jež prezentovala Prix Europa, účastnila také Kamila Zlatušková za tuzemský Serial Killer, a Jana Jedličková coby odbornice na TV studies a bývalá dramaturgyně festivalu vědeckých filmů AFO. Všechny tři hostky mluvily o svých zkušenostech s festivaly a televizní tvorbou a o budoucích možnostech tohoto audiovizuálního odvětví. Důležitost podobných festivalů vidí především v reprezentaci evropské identity, která je do značné míry fragmentarizovaná. Právě to ale podle De Prins definuje evropskou tvorbu: „Co nás rozděluje, nás spojuje,“ vysvětluje.

Podle De Prins by do jisté míry mělo pomoci otevření festivalů široké veřejnosti, nejenom profesionálům, kteří pořady tvoří či nakupují. Prix Europa, kde De Prins působí jako koordinátorka sekce televizní fikce, je veřejnosti otevřená po registraci zdarma. „Často se také zapomíná na vědce,“ dodává Jana Jedličková. „Ti nejsou izolováni, ale podobné festivaly pořádají a pracují na nich. Je to zároveň způsob, jak zjistit, co a jak v průmyslu funguje a jaké jsou aktuální trendy.“

Kamila Zlatušková dodává poznatky z procesu přípravy festivalu, kdy jí při jednání s evropskými producenty chybí především hlad po úspěchu v celosvětovém měřítku, který souvisí s podceňováním tvůrců zejména ze střední a východní Evropy. Poukazuje na důležitost boření různých stereotypů a mýtů toho, že lidé z bývalého východního bloku či z bývalé Jugoslávie jsou prezentováni v západních fikčních obsazích zejména jako mafiáni nebo prostitutky. „Často to zabalí dřív, než vůbec začnou,“ komentuje. Serial Killer se snaží těmto tvůrcům dát prostor, ve kterém „ukazujeme to nejlepší a promujeme to,“ dodává.

Navzdory proměnlivému počasí měla Letní filmová škola – i její televizní program – velkou účast, což dokázaly i zaplněné kapacity jednotlivých projekcí a nutnost pozastavení prodeje akreditací o víkendu 29. – 30. července, kdy byla návštěvnost nejvyšší. Festival má za sebou 49. ročník a na konci srpna budou v pražském kině Aero pořádány Ozvěny Letní filmové školy s několika výběrovými snímky.