Rozhovor s Martinem Novosadem

ROZHOVOR s Martinem Novosadem, programovým ředitelem Kina na Hranici – JAN JENDŘEJEK –

V rámci přehlídky Kino na hranici, která probíhala od 28. 4. do 3. 5. v polském Cieszyně a Českém Těšíně, jsme vyzpovídali jednoho z programových ředitelů festivalu. Pan Martin Novosad, kterého můžete znát, mimo jiné, jako dramaturga České televize Ostrava, se na pár minut uvolnil a sdělil nám nynější slasti a strasti přehlídky i plány do budoucna.

Jak jste spokojen s průběhem festivalu a s jeho návštěvností?
Letos jsme hodně spokojeni. Podařilo se nám v podstatě vyprodat všechny akreditace, které jsme měli k dispozici. To znamená akreditace na celou dobu festivalu i ty třídenní. Do toho chodí lidi, kteří si kupují jednotlivé vstupné na konkrétní filmy, takže návštěvnost je o nějakých 100 až 200 lidí větší než loni.

Jste jedním ze dvou programových ředitelů tohoto festivalu, které cykly jste sestavoval?
My to nemáme takhle úplně striktně rozdělené, že bychom s Maciejem Gilem dělali každý nějaký cyklus. Spíš je to kolektivní práce. Tam, kde se reálně dělíme, to je sekce nových českých, polských a slovenských filmů. Já dělám české, slovenské a Maciej zase jenom polské. Samozřejmě si to navzájem připomínkujeme. Tady se trošičku dělíme a každý si sleduje tu svoji zemi. Ale všechny ostatní sekce, ať už je to sci-fi, Evald Schorm nebo Márta Mészáros, vznikají na základě diskuzí. Vždy se snažíme program sestavovat tak, že nasloucháme divákům, kteří sem jezdí, protože pro nás je to strašně důležitá skupina. Děláme tu akci především pro ně. Pořádáme také na internetu ankety, komunikujeme s lidmi během přehlídky, co je zajímá z české, polské kinematografie, a vlastně se jim snažíme takhle postupně vyjít vstříc.

Jste česko-polský festival. Nebyly nějaké komplikace s distributory při zapůjčování filmů?
To je každý rok. Já dělám festivaly už strašně dlouho a řekl bych, že je to v tomhle smyslu paradoxně rok od roku horší. I když my jsme přehlídka, nejsme festival, to znamená, nemáme žádnou soutěž, ale jsme rozděleni do dvou států. Takže se nám často stává, spíše v jednáních s producenty než s distributory, že narazíme na problém, kdy by ten film neměl být uvedený na přehlídce, která zasahuje do druhého státu, protože oni mají s těmi filmy ještě jiné festivalové ambice. Áčkové festivaly totiž mají podmínku, že chtějí uvádět filmy v mezinárodních premiérách. To byl třeba důvod, a budu konkrétně jmenovat, proč jsme nemohli uvést snímek Normal (r. Julius Ševčík), i když jsme o něj hodně stáli. Ve výsledku to bohužel ztroskotalo na tom, že film má velkou šanci dostat se do nějaké z áčkových soutěží a tam je ta podmínka velmi striktní. I když, z mého profesního hlediska člověka, který dělá festivaly, si myslím, že je to absurdní. My totiž nejsme soutěžní, tedy tímto nemůžeme ohrozit, máme vždycky možnost ten film promítat na české straně. Ale často festivalům vadí už jen to, že jsme rozprostřeni na dva státy.

Drtivá většina diváků je na projekcích z Polska. Čím si vysvětlujete absenci většího počtu českých diváků?
Je to částečně i naše chyba. V propagaci na české straně zatím postupujeme velice pomalu a hledáme partnery, kteří nám pomohou vykomunikovat ten festival v Čechách. Je to dáno i tím, že festival se odehrává v prostředí, které je hodně prostředím polské menšiny, ta více slyší na kulturu než české obyvatelstvo. Druhou věcí je, že my jsme začali tu přehlídku kdysi vlastně dělat jako přehlídku českého filmu a české kinematografie pro polské publikum. To bylo úplně na začátku a i první dva ročníky byly takto profilovány. Teprve později jsme začali doplňovat polský a slovenský element. Rozrostlo se to v takovou vzájemnou mezinárodní přehlídku. My jsme od začátku oslovili spíše polské publikum, proto vznikla ta tradice a 80 % návštěvníků je polských. Samozřejmě do budoucna je to pro nás velký úkol. Chceme hodně zapracovat na tom, aby se nám sem podařilo dovést a přivézt zejména studenty z české strany.

Máte již nějaký plán, jak zapůsobit na českého diváka?
Plán máme. Vzniká to velice pozvolna a myslím si, že cesta toho, jak to budeme řešit, je přes vzájemné spolupráce, které máme například s Asociací českých filmových klubů, protože už teď v tuto chvíli nabízíme pro členy klubu slevy a už sem začínají tihle ti klubisté z české strany jezdit. Myslím si, že tuto spolupráci ještě prohloubíme a rozšíříme. Pro to samozřejmě potřebujeme i média, která jsou naopak na polské straně vůči naší přehlídce velmi vstřícná a hodně nám pomohla vykomunikovat festival pro diváky a obyvatele v Polsku. Kdežto na české straně je to samozřejmě dáno i tím, že jsme napnuli naše síly méně, než bychom mohli, tak se nám to zatím tak nedaří.

Neplánujete zapojit studenty přímo do organizace festivalu?
My už jsme takovou nabídku udělali studentům Ostravské univerzity. Já jsem teď začal komunikovat s Katedrou divadelních, filmových a mediálních studií v Olomouci, jejíž filmovou sekci vede můj bývalý spolužák Petr Bilík, takže možná do budoucna něco takového vznikne. Ale ještě je zádrhel v tom, že my jsme v takovém časovém období, kdy v Olomouci skončí Academia film Olomouc, kde jsou studenti vlastně sami organizačně zaangažováni. Takže nevím, jestli není těch akcí v jednom časovém období příliš. Navíc týden před námi je přehlídka v Plzni (Finále). My samozřejmě studenty zapojujeme, většina organizačního štábu jsou prakticky studenti nebo bývalí studenti. Většinou ale studují polonistiku nebo studují v Polsku.

Z programu mě zaujalo promítání filmů přes hranici přes řeku Olši. Připadá mi, že tento nápad muselo být velice těžké zorganizovat a zajistit po technické a právní stránce.
Celé to vzniklo z takového „hecu“. Tím, že čerpáme finance na přehlídku především z grantu, je podmínkou, abyste jej získal i v příštím roce, to, že musíte vnést nějakou inovaci do akce, kterou pořádáte. Doslova a do písmene v žertu zaznělo, že bychom vlastně mohli rovnou promítat přes řeku. My jsme se toho nakonec chytli, řekli si, proč vlastně ne, a napsali to do toho grantu. Teprve zpětně jsme si uvědomili, co jsme to tam napsali, že to není jen tak, si říct fajn, budeme promítat přes řeku, ale že to znamená zavřít ulice, vypnout osvětlení, připravit policii, aby si nemyslela, že se jedná o rušení nočního klidu ve městě atd. A ještě je tady ten právní problém. Tam vzniká taková humorná otázka, kde je vlastně ta projekce? Jestli je na polské, či české straně. Nechávali jsme si dokonce udělat právní názory, abychom se jistili proti producentům, kteří by proti takovémuto promítání na takovéto akci něco namítali. Nakonec jsme došli k tomu, že i když film fyzicky jako nosič je na české straně a plátno je na polské straně, tak můj osobní názor a názor většiny organizátorů je, že film se vlastně nakonec tvoří až v hlavách diváků a ti sedí na české straně.

Kdo letos dělal znělku přehlídky a co vlastně symbolizuje? Ptám se, protože jsem se setkal s mnoha návštěvníky a nikdo neví, co vlastně znamená.
No to se ptáte úplně přesně. Já taky nevím. Znělku dělal Pawel Jońcy, což je náš výtvarník letošního plakátu. Tohle byla volba naší paní ředitelky Jolanty Dygoś a já jsem proti tomu v zásadě nic nenamítal, protože jsem si prohlédl portfolio jeho výtvarných prací a zdálo se mi to zajímavé. Pak, když jsem ve výsledku uviděl ten plakát a už jsme se museli definitivně rozhodnout a bylo poměrně málo času, taky jsem si tak říkal, že je to pro mě trošičku umění pro umění. Nedokázal jsem si z toho nic vyčíst, takže oproti tomu panáčkovi, kterého jsme měli předloni, se s tím osobně úplně neprotínám. Kdybyste chtěl vědět přesně, co to je, tak byste se měl podívat na jednu z našich krátkých festivalových reportáží, které zpracovávají studenti, protože oni s autorem dělali rozhovor, kde vše vysvětluje. Přiznám se, že jsem to neslyšel, takže to nedokážu interpretovat.

http://www.kinonagranicy.pl/index.php?lang=cz