Ubíjející Devínsky masaker

V loňském roce, přesněji 30. srpna, se v Devínské Nové Vsi, sídlištní periferii Bratislavy, odehrála tragická událost, při níž rukou střelce Ľubomíra Harmana zahynulo osm lidí. Dalších patnáct bylo zraněno a vrah nakonec obrátil zbraň proti sobě. To je ve zkratce událost, kterou se snaží přiblížit slovenské dokudrama Devínsky masaker.

S filmem je to ale trochu složitější. Tvůrci se ho snaží propagovat jako novátorský snímek, který se zaobírá silně kontroverzním tématem a vzhledem k událostem, které na Slovensku provázely jeho uvedení, prohlašují za kontroverzní i samotné dílo. Bohužel veškeré novátorství spočívá v dokudramatickém přístupu a obávám se, že to, co na Slovensku možná vyvolalo určitou kontroverzi, nebude zákonitě vyvolávat kontroverzi i u nás. Devínsky masaker je totiž až zoufale bezobsažný. Autoři prohlašují, že jejich záměrem především bylo všechny informace, které se objevily v médiích, soustředit do jednoho kompaktního celku. To se jim nejspíše i povedlo, ale zároveň je to také to jediné, co film nabízí. Ačkoliv se dokument snaží klást otázky typu „Byl Harman normální?“ či „Měla vražda rasistický podtext?“, ani na jednu z nich neodpovídá. Buďto celá otázka vyšumí do prázdna nebo dramatický vypravěč oznámí, že na otázku odpověď neznáme a jede se dál. Filmu chybí prakticky jakákoliv koncepce a nenabízí více, než by se dalo vyčíst z  kteréhokoliv serióznějšího média.

Zdroj: Verbascum Imago

První část snímku je složena především z výpovědí očitých svědků, pozůstalých rodin obětí či zasahujících orgánů. Za tónů neustále přítomné hudby snažící se navodit dramatickou atmosféru (což se jí daří zhruba prvních dvacet minut, pak to začne být otravné) se tak střídají jednotliví aktéři, jejichž výpovědi si obvykle ostře odporují, aniž by z nich vzešla jakákoliv informace, kterou už si divák nemohl přečíst jinde a aniž by se tvůrci snažili jít pod povrch. V části druhé se pak dominantou stává především ona inscenovaná část, která s první polovinou snímku ostře kontrastuje především v tom, že se pomocí nejrůznějších nátlakových prostředků snaží diváka emočně zapojit. Činí tak především videoklipovými vizuály, agresivním hudebním podkresem a výňatky z médií, informujících o incidentu (především z bulvárních tiskovin, čímž se značně narušuje tvůrci tolik propagovaná serióznost).

Jak už jsem poznamenal výše, snímek postrádá téměř jakoukoliv koncepci. Kráčí odnikud nikam a otázky, které klade, nemohou být zodpovězeny jak z důvodu nedostatku informací, tak přístupu samotných tvůrců. Ti sami na následné tiskové konferenci po projekci uvedli, že se záměrně nesnažili zasahovat do kontroverzních témat, které byly během vyšetřování vyvolávány, ale snažili se pouze o zprostředkování veškerých dostupných informací. V praxi to vypadá tak, že jednoduše vzali několik nejvýraznějších otázek, které vyvstaly krátce po incidentu a nechali k nim vyjádřit co nejvíce lidí bez toho, aby celý tento „výslech“ někam vedl. Na jednu stranu sice oceňuji, že se nikdo nesnaží za každou cenu manipulativně prosazovat jednu určitou verzi výkladu, na druhou stranu, pouhé shromažďování informací postrádá smysl, jelikož lépe divák udělá, přečte-li si informace jinde. Výsledek bude mít zhruba stejnou informační hodnotu a bude nejspíše i mnohonásobně záživnější, jelikož ani použité technické a stylové prostředky nedokáží zabránit pocitům natahovanosti a nudě, které snímek vyvolává. 

Zdroj: Verbascum Imago

Technicky je film relativně neurážející. Oba režiséři mají evidentně dobře nakoukané své zahraniční vzory a na inscenované části se dá bez problémů dívat bez větší újmy na zdraví. To, že jedinou reakci, které vyvolávají, je především smích, je už věc jiná. Videoklipový střih i značně přepálené užití kamerových filtrů, nejrůznějších grafik a hry s barvami se sice po zhruba dvaceti minutách okouká a celkově způsobuje, že spíše než dokument film připomíná investigativní pořad či zpravodajskou relaci z produkce komerční televize, ale technicky je poměrně precizní. Kdyby se ovšem snímek nesnažil být za každou cenu cool, prospělo by to jak jemu, tak tématu, které zpracovává.

Devínsky masaker je promarněná šance.  Událost tohoto druhu by šlo zpracovat lépe než coby pouhý souhrn informací z médií; nešťastně zvolená forma pak vyvolává dojem neserióznosti. Zároveň je mi záhadou jeho uvedení v české kinodistribuci.

Devínsky masaker

Režie: Gejza Dezorz, Jozef Pálenik

Scénář: Gejza Dezorz, Jozef Pálenik

Kamera: Ivo Miko, Michal Žolko

Střih: Gezja Dezorz

Hudba: Marian Čurko

Hrají: Pavel Vrabec, Yoshua Kanálosh, Daniel Lipšic, Cecília Maderová a další…

Slovensko, 2011, 69 min

Premiéra: 9. června, 2011 (Verbascum Imago)