Španělský filmový jazz

Španělská filmová hudba se dodnes vydává pouze zřídka. Většinou se jedná o několik málo příspěvků španělských skladatelů v hudebních kompilacích věnovaných určitému filmovému i hudebnímu žánru (nejčastěji spaghetti-westernům, pro které byli často angažováni také španělští autoři), nebo konkrétním hudebním stylům. Vydávána je prakticky jen hudba proslulých komponistů, kteří měli mnohdy příležitost pracovat také pro zahraniční produkce. Privilegované postavení mezi nimi zaujímá zejména José Nieto, dodnes stále činorodý a velmi žádaný autor filmové hudby. Celkově bývá známější a preferovanější nefilmová žánrově pestrá a rozmanitá hudební tvorba španělských komponistů. Často se jedná o moderní transformace lidových tanců, folklórních prvků nebo komorní či experimentální partitury.

V posledních několika letech projevují některá nakladatelství v oblasti starší evropské filmové hudby ambice vydávat nahrávky, které mnohdy představují pro sběratele soundtracků raritní a tudíž vysoce žádané kompozice.

Právě z hlediska nedostupnosti a velmi malého počtu vydaných hudebních partitur španělských autorů pro film je důležitým krokem nejnovější album od nakladatelství Fresh Sound Records Jazz en el Cine Negro Espanol 1958-1964 (Jazz ve španělském cine negro 1958-1964) s podnázvem El Sonido Del Jazz Para Un Mundo En Blanco Y Negro (Zvuk jazzu pro bílý a černý svět). Jedná se o jazzovou kompilaci několika skladatelů z filmů spadajících do specifického cyklu španělský krimi označovaných jako cine negro (černý film / film-noir). Některé skladby jsou doprovázeny dialogy (ve španělském originále) z jednotlivých titulů. Ve výběru skladatelů jednoznačně dominuje José Solá, takže se může posluchač v rámci jemu věnovaných osmi stop seznámit s tvůrčím stylem autora. Pod ostatními skladbami jsou podepsáni další tři hudebníci Augusto Algueró Jr., Enrique Escobar a Federico Martínez Tudó, jejichž tvorba je rovněž úzce spojena se žánrovou kinematografií. Při postupném poslechu se má majitel CD možnost seznámit se základními tvůrčími rysy jednotlivých skladatelů z období přechodu od padesátých do šedesátých let, kdy dochází také k pozvolné melodické proměně filmového jazzu. Vedle jedné ze stylotvorných složek filmového díla lze chápat skladby ze singulárních krimi jako doklad dobové kultury a hudebního stylu na přelomu 50. a 60. let.

Zdroj: amazon.com

Výběr filmů, ze kterých pochází jednotlivé hudební stopy jsou u nás téměř neznámé, ale v rámci proudu cine negro reprezentují klíčová nebo alespoň v rámci žánrové kategorie zajímavá díla. Hudba z jednotlivých snímků reprezentuje z žánrového hlediska rozmanitě zaměřené režiséry jako Julio Coll – Un vaso de whisky (Sklenice whisky, 1958), Los cuervos (Havrani, 1961) a Ensayo general para la muerte (Generální zkouška na smrt, 1962), Juan Bosch – A sangre fría (Chladnokrevně, 1959) a Regresa un desconocido (Návrat neznámého, 1961), které doplňují další filmaři jako Julio Buchs – El salario del crimen (Odměna za zločin, 1964), Francisco Rovira Beleta – Altas variedades (Velké varieté, 1960), José María Forqué – 091 Policía al habla (091, policie u telefonu, 1960), José María Nunes – No dispares contra mí (Nestřílej na mě, 1962), Francisco Pérez-Dolz – A tiro limpio (V pořádné střelbě, 1963) nebo proslulý specialista na španělské krimi Ignacio F. Iquino – Juventud a la intemperie (Mládež do nepohody, 1961). Všechny uvedené filmy jsou zároveň názvy hudebních stop z jednotlivých snímků.

Solá komponuje na bázi pomalu taktujícího rytmu často evokující neworleánský nebo také archaický koncept jazzu. Ve volbě instrumentu dominují hlavně dechové nástroje (pozoun, trubka, saxofon) a rytmicky repetující basové struny. Často dochází k přechodům mezi strunovou rytmizací a dechovou hrou a opačně. Jeho první článek na disku v rámci práce se zvukem představuje zdánlivě nekomplikovaný, ale zajímavý experiment. Skladba je členěna ze tří zvukových elementů: začíná ruchem vyzvánění telefonu, po kterém následuje ženský monolog (posluchač v tomto případě neslyší hlas druhého účastníka telefonického rozhovoru, proto zde musíme verbální projev chápat jako monologický) a ve finálním stádiu následuje pozvolna rytmizující jazzová složka. Pro diváka, který nezná film může zvukové pojetí syntaxe prozradit něco o povaze scény, ke které byla napsána. Ospalý ženský hlas může přivést posluchače k jednomu z pravděpodobných závěrů, že se jedná o noční nebo časně ranní výjev, kdy vyzvánějící telefon probouzí ženskou postavu. Zařazením této skladby na první v pořadí seznamu stop dokládá také hudebně dramaturgickou koncepci celého alba, protože zvuková struktura skladby zde má funkci úvodního vstupu do sumárního poslechu disku.

S podobně pomalu vystaveným tempem, ale odlišným stylem pracují také ostatní tři skladatelé. Algueró zkomponoval svou skladbu na základě melodických prvků taneční hudby, kde se opakují pravidelné exotické takty. Escobar otevírá stopu melodickou souhrou dechových instrumentů (se sólovou interpretací saxofonu) a basových strun, které následuje sólový ženský vokál v soulovém stylu. Tato skladba vystihuje dobovou atmosféru zakouřených barů nočního města. Tudó shodně s ostatními autory komponuje v pomalém rytmu, kde opět zastávají kardinální postavení dechové instrumenty.

Seznam hudebních stop:

1.) Un vaso de whisky (autor: José Solá, 1958)

2.) A sangre fría (Trampa al amanecer) (autor: José Solá, 1959)

3.) Altas variedades (autor: José Solá, 1960)

4.) 091 Policía al habla (autor: Augusto Algueró Jr., 1960)

5.) Juventud a la intemperie (autor: Enrique Escobar, 1961)

6.) Los cuervos (autor: José Solá, 1961)

7.) Regresa un desconocido (autor: José Solá, 1961)

8.) No dispares contra mí (autor: José Solá, 1962)

9.) Ensayo general para la muerte (autor: José Solá, 1962)

10.) A tiro limpio (autor: Federico Martínez Tudó, 1963)

11.) El salario del crimen (autor: José Solá, 1964)

 

Externí odkazy:

Movie Grooves – 60’s & 70’s Soundtracks & Library Music – možnost krátkých hudebních ukázek