Ferda a jeho příběhy

Každým měsícem přichází Země pohádek, a. s. s časopisem pro děti a k němu přibaleným DVD. Ve většině případů se vydavatelská činnost zaměřuje na české (československé) animované večerníčky, ojediněle pak na seriály, které do klasického Večerníčku zařazeny nebyly, nebo dokonce i se snímky celovečerními (Fimfárum, Jak se krotí krokodýli, Jak vytrhnout velrybě stoličku aj.).

Srpnové číslo je ve znamení Ferdy Mravence. To nám však ještě nenapoví vše, neboť tento mravenčí hrdina se dočkal zpracování hned několika. Které z nich si Země pohádek vybrala? A jaká byla vůbec cesta Ferdy až do podoby pohyblivé postavičky?

Cesta Ondřeje Sekory

Ondřej Sekora

Ondřej Sekora je sice celým národem spojován s černým mravencem, kterého vymyslel, ale jen málokdy je spojován s počátky českého komiksu. A přitom právě odtud Ferda pochází. Sekora, narozen 15. prosince 1999, se již ve svých 21 letech stal sportovním referentem brněnské redakce Lidových novin. Ale již od začátku mimo zprávy a komentáře ze sportu přispíval také nejrůznějšími kresbičkami a karikaturami. Inklinace ke krátkým narativním formám má za následek vznik seriálů jako Dr. Břoušek z Vyškova, na nějž posléze navázal Hnát a Paprčka, nebo Hej a Rup. Svůj talent posléze začal uplatňovat i na stránkách dětské přílohy Dětský koutek. Vymyslel několik postaviček: psa Voříška, klučinu Pepíka, dřevěnou loutku Cvočka a spoustu dalších.

S příchodem roku 1933 odstartovaly Příhody Ferdy Mravence. Seriál měl podobu stripu, skládal se ze tří obrázků – ty nebyly ohraničeny rámy. Úvodní příběhy později přepracoval Sekora do veleznámé Knížky Ferdy Mravence. V roce 1935 začal vycházet v Lidových novinách seriál Ferda Mravenec a syn, v němž se Ferda ožení s Beruškou a narodí se jim syn Bobek, s nímž pak prožívá různá dobrodružství. V roce 1939 vychází Ferdův slabikář, o rok později se některé příběhy dramatizují do rozhlasové podoby. V roce 1941 se v novinách objevují poslední příhody, protože v témže roce byl Sekora pro své antifašistické smýšlení a kvůli židovskému původu své ženy internován do pracovního tábora. Ondřej Sekora věznění přežil a v tvorbě po svém návratu pokračoval. Mezi léty 1945-51 kreslil do dětského časopisu Mateřídouška opět stripy s Ferdou Mravencem, tentokrát však se šesti díly a časem také s tzv. bublinami. V šedesátých letech dolehly na Sekoru vážné zdravotní problémy, které měly podíl na tom, že se již nemohl plně věnovat své zálibě a umění. Sekora se k Ferdovi už nevrátil, pouze přepracovával již vydané příběhy tak, aby vyhovovaly tehdejšímu politickému režimu.

_

Cesta Ferdy Mravence

Ferda Mravenec sice patří mezi značně oblíbené animované postavičky, s sebou si však nese poměrně rozporuplné břímě. Když bychom se vrátili do jeho počátků, zjistíme, že v třídílných stripech nejenže měl větší hlavu a kouřil fajfku, ale především byl drsnější. Pochopitelně na tom měl vliv fakt, že Sekora komiks nejprve připravoval pro dospělého čtenáře. Až postupně se Ferda etabloval jako hrdina příběhů pro děti. Ale ani pak nepředstavoval typickou dětskou pohádkovou postavu.

Ke konci třicátých let totiž do příhod pronikala čím dál tím více nálada z blížící se války. Situace v sousedním Německu (a stále ještě živá první světová válka) tak vehnala Ferdu do zákopů, na cvičiště – a to v příhodách jako Ferda Mravenec v cizích službách, Ferdovy příhody. V Sekorovi se nezapřel antifašisticky uvažující tvůrce, proto se v tehdejších příbězích jeho postoj odrážel, brojil proti Německu a současně procházel jakousi deziluzí ze soudobého stavu ve světě.

Po návratu z pracovního tábora Ondřej Sekora nepřestal spojovat své politické smýšlení s mravenčím hrdinou, tentokrát se však jeho postoj přetransformoval výrazně k tomu socialistickému. Ferda Mravenec tak začal plnit pětiletky, budovat apod.

Byla zde zmínka o „drsnosti“, nutno dodat, že ta se z jeho díla nikdy zcela nevytratila. Podrobněji a s konkrétními citacemi, které na až znepokojující násilnost v jeho příbězích upozorňují, naleznete zde (http://www.komiks.cz/clanek.php?id=1082). Ferda je problematickou postavou, což mohou dosvědčovat i právě vydané příhody na DVD. Stačí uvést příklad, kdy ne příliš přívětivý hlemýžď se nechce přemístit z dosahu Ferdy a jiných postaviček, kterým vadí jeho chrápání. Ferda dostane nápad, nechá mu dát do domečku nálož, která hlemýždě donutí běžet a běžet. Přitom záběry, kdy nálož vybouchne a hlemýžď prská oheň a z domečku se mu dýmí a šlehají plameny, jsou až znepokojivě drsné. Na to však následuje ještě zhruba pětiminutová sekvence, kdy Ferda se vozí na vozíku, připojeném k pádícímu hlemýžďovi. Všichni z toho mají legraci.

Je-li řeč o „cestě Ferdy“, je třeba mimo témata zmínit i jednotlivá zpracování. Ferda se nedočkal jen rozhlasové podoby, ale už v roce 1943 vytvořila Hermína Týrlová první loutkový celovečerní film. Podobně úspěšně a kvalitně adaptovala Ferdu i na konci sedmdesátých let. Mezi tím (1967 a 1971) vzniklo celkem pět krátkých loutkových filmů, které režíroval František Filip. V roce 1976 se Ferda stal předlohou pro balet Jiřího Pauera, o rok později pro operu skladatele Evžena Zámečníka.

Země pohádek však přichází z jinou adaptací. K té došlo tak, že v roce 1981 prodal syn Ondřeje Sekory autorská práva na Ferdu Mravence do tehdejšího Západního Německa. Sekora ml. si totiž přál, aby se stal Ferda hrdinou mnohadílného animovaného seriálu, ale v Československu nenašel nikoho, kdo by do projektu šel. Chybou, kterou si později uvědomil, bylo, že si ponechal práva pouze na dramatizace a reedice originálních otcových děl (a to ještě k tomu pouze na území Československa). Němečtí tvůrci tak měli vlastně volnou ruku k tomu, jak s Ferdou zacházet. V polovině 80. let se za německé peníze v tchajwanských studiích rozjel projekt Ferdy – Die Abenteuer einer Ameise. Cílem tvůrců bylo, mimo jiné, navázat na úspěch seriálu Včelka Mája.

Kvalitativně na tom je bohužel tento seriál s Ferdou dost špatně, srovnáme-li jej s poetikou literární předlohy, kresbami Sekory nebo adaptacemi Hermíny Týrlové. Už jen samotné pojetí vypravěče je problematické, neboť se mu dostává velmi nevyváženého prostoru (v některých epizodách takřka nemluví, někdy prakticky vstoupí do příhody až ke konci…). Animace se snaží být věrná originálu, ale především v pojetí vedlejších a epizodních postav se snaží být až příliš doslovná a vytrácí se z ní pro Sekoru typická zkratka.

Zdroj: www.zemepohadek.cz

Uchopení příhod chybí jeden zásadní prvek animovaného filmu, tzv. timing – načasování, které by dokázalo udržet v patřičném tempu nejen jednotlivé záběry, sekvence, ale vůbec celý seriálový díl. Příhody jsou téměř půlhodinové, přitom se v nich odehraje jeden, maximálně dva dějové motivy, jež jsou uměle protahovány, nevygradovány a nevypointovány. U českého zpracování navíc příliš nefunguje ani dabing, pod kterým je podepsána televize Nova. Ne že by se jednotliví herečtí představitelé svými hlasy nehodili (Marek Eben je naopak velmi dobrou volbou), ale namluvení postaviček nekoresponduje s akcí. Otázkou je, do jaké míry to je chybou již originálu, do jaké míry českému překladu, který se nesnažil dialogy zkrátit tak, aby zapadaly více do akce. (Postava například hovoří, najednou se ponoří pod hladinu, stále však ještě chvíli hovoří – a dialog není ani nijak zvukově upraven, aby odpovídal tomu, že postava mluví pod vodou).

Další nepodařeností jsou písně – jak titulní, tak i ty, které se objevují čas od času i v příběhu, přičemž jde pochopitelně o subjektivní hodnocení. Rušivé mohou být nenadále se objevující promluvy ve verších.

Samotné DVD, s nímž přišla v srpnu Země pohádek, pochopitelně nelze odsoudit tím, že přináší seriál, který zkrátka může potěšit pouze malé děti, avšak těm, kteří mají Ferdu Mravence rádi i napříč svým věkem, bude spíše jeho sledování dělat potíže. Německé zpracování Ferdy Mravence své místo na trhu s DVD mít má, ale ve srovnání s ostatními edičními počiny Země pohádek rozhodně nevychází příliš se ctí.

Pozn.: Obrázky bez uvedení jiného zdroje, pochází z www.komiks.cz

_

Ferda a jeho příběhy

Na motivy knížek Ondřeje Sekory

DVD součástí Země pohádek, 8. číslo, srpen 2007, objednat lze zde (http://www.zemepohadek.cz/objed_casopisu.php)

1. Jak se Beruška topila a jak přijela televize

2. Jak Ferda neměl deštník a jak…

3. O tom, jak cvrčkovi nehrála televize

4. O dobrodružné cestě do Itálie

5. Ferda v mraveništi

6. O zemětřesení a podivném zvířeti

 

_

Scénář: Iva Hercíková (1, 2, 3), Liane Novotný (1, 2, 3, 4, 5, 6)

Hudba: Eugen Illin (1, 2, 3), John Groves (4), Jiří Strohner (5, 6)

Titulní hudba: Eugen Illin

Režie: Jerry Hampeys

© ECP-München, 1996

Licence: Merchandising Pratur

Stopáž: 180 min.