2011: Redakční bilancování

V redakci 25fps jsme se rozhodli ještě naposledy ohlédnout za rokem 2011. Nechtěli jsme ovšem vytvořit klasickou „topku“, kterou nabízí většina časopisů a filmových serverů. Místo toho dostal každý z oslovených redaktorů volnost, aby se s uplynulým rokem vypořádal po svém. Zatímco někteří vyzdvihují filmové a televizní tituly, jiní upozorňují na knižní počiny nebo dokonce výstavy či koncerty.

Váš názor nás samozřejmě taky zajímá. Co vás v roce 2011 oslovilo nejvíce?

Jana Bébarová

Nejlepší novinky: Hugo, Young Adult, The Artist, The Descendants, Rozchod Nadera a Simin, 50/50, Drive

Nejpřeceňovanější novinky: Strom života a Osmdesát dopisů

Nejlepší dokument: Pearl Jam Twenty + na LFŠ uváděné filmy Andreje Ujicy 

Nejlepší filmová akce: Mladá šedesátá (UC, Olomouc)

Nejlepší loni zhlédnuté noiry: Conflict (1945) a Storm Warning (1951)

Nejzajímavější filmová setkání: Aki Kaurismäki, Andrej Ujica a Andi Vasluianu (všichni LFŠ), John Malkovich a Evan Glodell (oba Santa Barbara), filmový klub seniorů (zapálených do klasického Hollywoodu) v San Franciscu

Publikace o filmu, které loni nejvíce zaujaly mou pozornost: Paul Cronin: Herzog on Herzog, Andrew Pulver: Night and the City, Jeff Kraft, Aaron Leventhal: Footsteps In The Fog. Alfred Hitchcock’s San Francisco, Geoff Andrew: The Films of Nicholas Ray, Deborah Lazaroff Alpi: Robert Siodmak

Největší zklamání: vystupování Emira Kusturici na LFŠ a další ze série personálních změn v AČFK

Milan Hain

Filmová novinka roku: Hugo (Martin Scorsese): mistrovské dílo prosycené láskou k filmu a současně dosud nejpůsobivější využití 3D technologie, jakého jsem byl svědkem

Nejlepší zhlédnuté filmy v roce 2011 (bez ohledu na rok vzniku): Vějíř lady Windermerové, Starý Heidelberk, Panenka a další: až nyní dokáži plně docenit umění jednoho z největších režisérů všech dob, Ernsta Lubitsche; je fascinující, jak jeho 80 či 90 let staré filmy působí moderně a nadčasově

Nejlepší TV novinka: Homeland: rafinovaně vystavěné vyprávění s výborně napsanými postavami, které neustále těkají mezi profesní oddaností a soukromými psychózami; divák si tak nemůže být ničím jist

Vydavatelský počin roku: David Bordwell, Kristin Thompson – Umění filmu (AMU): ačkoliv jsem český překlad v ruce ještě nedržel, samotná jeho existence je důvodem k bujarým oslavám (a že to trvalo!)

Nejužitečnější webové stránky: Media History Digital Library: několik kompletních ročníků dobových filmových periodik (zejména z 10.-40. let 20. století); neocenitelná a uživatelsky velice příjemná badatelská pomůcka

Marek Holan upozorňuje zejména na:

1) překlad Umění filmu od Davida Bordwella a Kristin Thompsonové. Čeští překladatelé konečně zohlednili fakt, že ne všichni lidé v naší zemi umí anglicky a dokonce ani ne všichni studenti filmové vědy umí anglicky. Symbolicky bylo vše provedeno o Vánocích – tak došlo alespoň k částečné omluvě za léta bezprecedentní diskriminace a ignorace.

2) filmovou adaptaci Jany Eyrové. Snímek, který je naplněn emocemi tak brilantně a přitom minimalisticky vykreslenými, že je možné tyto emoce označit za absolutní.

3) internetový dvouměsíčník 25fps, který svěžím, zábavným a přitom poučeným způsobem přispívá ke zlepšování stavu české filmově-teoretické reflexe.

4) přesun dlouholeté stálice ČT, Večerníčku, z programu ČT1 na ČT2. Tato změna sice zasahuje již do tohoto roku, ale přesto je jedním z nemilých překvapení spíše loňských Vánoc než nového roku. Tento krok ze strany tzv. „arbitrů veřejného vkusu“ lze zcela jednoznačně vykládat jako podcenění role pohádky v dětském životě a v příznivé stimulaci mladé mysli. Pokud se budou zástupci ČT i nadále stavět takto přezíravě k pozitivnímu dopadu pohádky na zdravý vývoj dětí, může to mít v budoucnu fatální důsledky.

Jana Jedličková

The Best of 2011:
Friday Night Lights
Homeland
American Horror Story
The Killing
Forbrydelsen
Panství Downton
The Hour
The Fades
Skins
Mad Men
The Slap
Pravá krev
Zákon gangu
Hell on Wheels
Lovci duchů

Nejvíce přeceňované TV počiny 2011:
(není tím míněno, že nejsou kvalitní!)
Hra o trůny
Impérium: Mafie v Atlantic City
Taková moderní rodinka

TV zklamání:
Falling Skies
Terra Nova
Cape
Pan Am
Borgiové
Skins (USA)
Spravedlnost v krvi
Outcasts
Grimm
Torchwood (4. sezona)
český seriál
(Glee: výrazně se sezonu od sezony přibližuje)

Nejvíce ostudné okamžiky v TV:
zrušení The Playboy Club po 3 odvysílaných epizodách kvůli neexistujícímu pornografickému obsahu
neschválení celé sezony pro seriál 17th Precint (Ronald D. Moore)
zrušení Skins (USA) kvůli špatnému vlivu na americkou mládež, podpořené odchodem hlavního sponzora seriálu (McDonald´s)

„gay“ narativní linie v české denní soap Ulice

Nejvíce přehlížené TV tituly:
Treme
Southland

TV překvapení:
Once Upon a Time
Ringer
Shameless (USA)

Jan Jendřejek 

1. Rodina je základ státu (r. Robert Sedláček)
Jednoznačně nejlepší český film roku. Sedláček jako jeden z mála nemá strach natáčet filmy ze současnosti a dělá to opravdu dobře. Jen na ty jeho „zcizováky“ si asi nikdy nezvyknu.

2. Poupata (r. Zdeněk Jiráský)
Zdeněk Jiráský zachází s Poupaty tam, kde Martin Šulík Slunečním státem jen nakoukl skrz klíčovou dírku a kam Jan Hřebejk svými filmy „nikdy neklesne“. Depresivní jízda roku.

3. Nevinnost (r. Jan Hřebejk)
Jan Hřebejk se mění, jeho filmy už jen tak klidně neplynou, už nekloužou jen po povrchu. Kawasakiho růže byla příjemným překvapením a Nevinnost jen potvrzuje stoupající tendenci. Škoda zbytečného polopatického dovysvětlování.

4. Dům (r. Zuzana Liová)
Dům je postaven na kvalitním scénáři a hereckých výkonech – především Miroslava Krobota a mladé Judit Bárdos. To intimní nahlédnutí do rodinné krize v prostředí slovenské satelitní vesničky je opravdu uhrančivé.

Distribuční počin roku: Restaurovaný-digitalizovaný Taxikář. Takhle nějak se plní „dětské“ sny.

Překvapení roku: Vydání Markety Lazarové na blu-ray. Už jsem nevěřil, že by to mohlo dobře dopadnout.

Martin Kudláč

Okrem obligátnych cinefilských lahôdok ako Turínsky kôň, Chlapec na bicykli, Play, Tajemství Lisabonu, Attenberg, Stranou Satana, Melanchólia, Habemus Papam, Rozchod Nadera a Simin, Certified Copy, Two Years at Sea a podobné:

Alps (Yorgos Lanthimos): spirituálny súrodenec Špičáka v rovnakej poetike a formalistickom prístupe, avšak s viacerými inováciami. Aj vďaka témam ako pokus o návrat do Platónovej jaskyne, existencialistický výkrik do tmy a systematická dekonštrukcia autentickej identity.

4:44: The Last Day on Earth (Abel Ferrara): Koniec sveta uchopený prismou genderového ,,zápasu“ jedného manželského páru, preto má oveľa bližšie k Antikristovi ako k Melanchólii. Pôsobivá komorná dráma s vítaním konca sveta otvorenou náručou odohrávajúca v posledných hodinách  v jednom newyorskom apartmáne. Okrem pôsobivých hereckých výkonov a dialógov, pôvabná reflexia o tom ako sme všetci stále spolu a zároveň každý sám.

Dark Horse (Todd Solondz): Sláva Štěstí je tatam, no aj napriek s problémami s producentami a diváckym nezáujmom, Solondz vyrukoval s cynickou komédiou o dospievaní tridsiatnikov so zamrznutou pubertou a subverzívnou podobou anti-apatowského rom-comu konštruujúc vlastný jew-com. Decentne inšpirovaný bratmi Coenovcami, fluktuujúci medzi rozprávkou a moralitou. Pridaná hodnota: postava a výkon Donny Murphy.

Faust (Alexander Sokurov): Epické finále tetralógie mocných. Voľná interpretácia Goetheho Fausta v skvostnom vizuálnom kabáte inšpirovanom holandskými majstrami. Škoda rečí, treba vidieť.

Stud (Steve McQueen): Portrét stredostavovského zúfalstva. Sexuálna sebadeštrukcia s vyhliadkou na vzkriesenie. Bezprostredný frontálny audiovizuálny atak a revízia mýtu o Syzifovi pre 21. storočie.

Poznámka: This Must Be the Place (Paolo Sorrentino) : Krívajúci scenár, snaha riešiť vážnu tému, nevydarená pohrávanie sa so žánrom road movie a podivnej rodinnej komédie, to všetko sa podpisuje pod pochybné kvality Sorrentinovho pokusu o dojemné pátranie po bývalom nacistovi. Avšak, na interpretáciu vyhorelej rockovej hviezdy s vizážou Roberta Smitha a pasivno-agresívnym prístupom k životu v podaní Seana Penna sa len tak rýchlo nezabúda.

Marie Meixnerová

za rubriku Experimentální film (s podtitulem Sklonek roku 2011 ve znamení videa a publikací):

Jeden ze základních inspirátorů umění videoartu, brněnský rodák Woody Vasulka, se letos dočkal české monografie, kterou „spáchala“ výtvarná redaktorka časopisu A2, Lenka Dolanová (AMU, Praha 2011, 208 stran, 300 Kč). Vasulka, jenž v roce 1973 založil spolu se svou hudebně vzdělanou islandskou manželkou Steinou v New Yorku legendární Kitchen, laboratoř dokumentující místní nezávislou scénu, byl v listopadu ze strany pražské FAMU (studoval zde dokumentární film) poctěn čestným doktorátem za celoživotní dílo.

Laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého se letos stal Mark Ther s videem Das wandernde Sternlein (Putující hvězdička). Jde o vůbec první případ, kdy byla tato cena udělena za videoart.

Přehlídka animovaného filmu se rozhodla v rámci své ediční činnosti zmapovat významné události související s vývojem audiovizuálního umění v ČR po roce 2000, s akcentem na jejich dramaturgii a kurátorský vklad. Výsledky jejich snažení spatříme začátkem roku 2012, kdy budeme moci posoudit, zdali se jim podařilo důstojným způsobem alespoň částečně zaplnit černou propast, která na poli tištěných zdrojů o současném českém pohyblivém obrazu zeje.

Roky badatelského pídění, obrovskou spoustu obrazových materiálů, rozhovorů a textů, na nichž se podílelo téměř 30 spolupracovníků, přetavili Ruda Prekop a Michal Cihlář do objemné publikace Andy Warhol a Československo (Arbor vitae, Praha 2011, 448 stran, 2490 Kč). Kniha je výjimečná nejen badatelským nasazením svých autorů, ale především velkým množstvím autentických materiálů (z nichž spousta je zde zveřejněna vůbec poprvé), inkorporací vzpomínek  Čechoslováků na osobní setkání s Warholem i Warholových spolupracovníků z Factory.

+ Marie Meixnerová dodává: Po přečtení ostatních příspěvků se musím přidat ke zpěvochvále Veroniky Zýkové stran Parrovy výstavy i Archifonu I Dana Gregora a Tomáše Dvořáka na letošním PAFu. Obrovským zážitkem pro mne byla celá PAFácká sekce Světlo a tma, která byla vyloženě povedená.

Ivo Michalík

+ Skvělé zahraniční filmy
Strom života – Krása, která se vzpírá artikulované recepci.
Rozchod Nadera a Simin – Pravdivé, minimalistické, naléhavé.
Rango – Konečně animovaný film opravdu pro dospělé, bez „nezbytných“ roztomilostí.
Moneyball – Film, který dojme jen tak mimochodem.
Turínský kůň a Melancholia – Tak i tak si představuji konec světa.
+ Plošně mírně klesající ceny DVD
+ Několik dobrých českých filmů (Rodina je základ státu, Nevinnost, Vendeta)

– (Pod)úroveň drtivé většiny české produkce
– Ještě hrozivěji vypadající náhled do distribučního programu pro rok 2012

Jaroslav Stuchlý

DVD – Barva granátového jablka, protože jde o ultimativní lokální edici (Zóna & Aerofilms) vpravdě netuctového snímku vybavenou pozoruhodnými bonusy. Navíc možná o titul v pozoruhodné řadě Netuctovek úplně poslední.

Publikace – vyvrcholení tuzemského vydávání comicsové ságy Sandman devátým dílem (Blahovolné) a neúnavně pokračující cesta králičího ronina Usagiho (Ostří trav II)

Zahraniční film v kinech – Tintinova dobrodružství, protože mistr Spielberg ještě jednou vyučil svého snaživého žáka Zemeckise, tentokrát v tom, kdy má smysl použít motion capture

Domácí film v kinech – Rodina je základ státu, protože Roberta Sedláčka považuji za inteligentního mluvčího své generace (skoro)čtyřicátníků. I když on by se takovému označení nejspíš vysmál.

Televizní seriál – britský Sherlock, protože jde o vynikající aktualizaci látky při zachování ducha předlohy

Veronika Zýková

Vybírám opravdu jen ty nejsilnější zážitky:

Archifon I Dana Gregora a Tomáše Dvořáka
Virtuální hudební nástroj, výjimečný audiovizuální zážitek v barokní Kapli Božího Těla (Konvikt, Olomouc – Přehlídka animovaného filmu) – naprosto svou nepopsatelnou krásou předčil všechno ostatní, u ničeho jsem tolik nelitovala, že to nebudou moct vidět všichni mí blízcí, známí, ale i neznámí.

Korespondence V+W v režii Jana Mikuláška
Brněnské divadlo Reduta, skvělí herci a po právu opěvovaný režisér vytvořili silnou inscenaci, která jen tak nevyprchá. Viděno v Olomouci a Plzni.

Martin Parr: Assorted Cocktail
Výstava britského fotografa Martina Parra v DOX byla fascinující. Tolik konzumu, tolik ošklivosti a zároveň krásy v takové koncentraci… Nejvíc času jsem strávila u téhle skvělé fotografie.

Koncerty Vltavy a nová deska Komedianti se vracejí domů
Prostě Láska.

+ Nejlepší film z roku 2011 zhlédnutý v roce 2012: Beginners> [aktualizace: Jane Eyre] [aktualizace: Hugo 3D] [aktualizace: Jane Eyere a Hugo 3D] [aktualizace (1.3.): This Must Be the Place]