Zde se nacházíte: 25fps » Rozhledy » „Zamezit rutinérství“

„Zamezit rutinérství“

ROZHOVOR s Martinem Koppem, filmovým režisérem – JIŘÍ VLADIMÍR MATÝSEK –

Martin Kopp (1983) začal své první filmy točit už na gymnáziu. Po absolvování ročního kurzu filmové režie přešel na Filmovou akademii Miroslava Ondříčka. K jeho nejvýznamnějším pracím patří Hranice, půlhodinový film zabývající se tématem emigrace. Během studií natáčel některé z dílů pořadu Na cestě. Nyní natáčí převážně reklamy, videoklipy a pořady pro Českou televizi.

 

Jak vnímáte osobnost spisovatele Karla Čapka? Co pro vás tento autor znamená?
Na Karlu Čapkovi oceňuji jeho cit pro malý lidský příběh, to platí hlavně o Povídkách z jedné a druhé kapsy. Navíc je velmi čtivý a ve svých knihách zastává morální názory, se kterými se rád ztotožňuji.

Jaká byla vaše cesta k cyklu Čapkovy kapsy? Mohl jste si povídku k natočení vybrat?
Doufám, že má cesta k tomuto cyklu začala již na Filmové Akademii Miroslava Ondříčka v Písku díky mým studentským filmům, což je asi základní kámen profesionální tvorby většiny filmařů. Nebo by to tak alespoň mělo být. Povídku jsem si však vybrat nemohl, nicméně s přiděleným scénářem jsem byl spokojen, takže mi upření volby povídky nijak nevadilo.

Myslíte si, že se na českém literárním nebi může objevit zářivá hvězda srovnatelná se svítivostí Karla Čapka, s jeho filozofickou hloubkou a zároveň přístupností širokému publiku?
Myslím si, že spisovatel Čapkova formátu se může objevit v dnešní době velmi snadno. Stačí, když bude dotyčný schopen reflektovat současnost stejně, jako toho byl schopen Karel Čapek v době své.  Faktem však je, že díky obecně menšímu zájmu o čtení je pozice současného literárního autora složitější.

Jak probíhala spolupráce s Českou televizí?
Spolupráce s Českou televizí byla velmi poučná. Na jedné straně jsem v počátku seznal, že si musí režisér s kameramanem občas trochu dupnout, aby zamezili jistému druhu rutinérství některých českotelevizních pracovníků. Na straně druhé však musím zdůraznit, že celý štáb byl tvořen profesionály, kteří ví, co dělají. Jen občas potřebují správně motivovat.

K jakým změnám ve scénáři jste musel přistoupit při přípravě natáčení?
Scénář jsem upravoval minimálně. Nastudoval jsem povídku a následně scénář tak, abych přesně věděl, co chtěl autor čtenářům, potažmo divákům sdělit. Pak jsem si pouze upravil některé obrazy tak, aby tomuto cíli šly ještě více naproti. Nicméně scénář byl velmi výstižný, takže se drobné korekce dělaly snadno.

Zločin na poště (4. povídka celého cyklu) je jako první vyloženě exteriérová. Jak probíhal výběr lokací pro natáčení?
Jak já, tak kameraman Jan Hubač jsme věděli, že na výběru lokace bude do velké míry stát výsledná atmosféra filmu. Proto jsme hledali déle, než by si možná naši spolupracovníci přáli, ovšem jistě se to vyplatilo a nejednal bych s odstupem jinak.

Četnický strážmistr Brejcha je obyčejný vesnický četník, schopný nad ledasčím zamhouřit oči, ale přesto spravedlivý. Jak vnímáte tuto postavu, co pro vás znamená? Proměnil se nějak pohled společnosti na tyto „ochránce zákona“, má podle vás dnešní policie podobnou přirozenou autoritu jako Brejcha?
Otázka spravedlnosti je jistě v povídce zásadní. Vyřešení případu je pro strážmistra Brejchu poměrně snadné, ovšem soud viníků je o mnoho složitější. V průběhu děje tedy zjišťuje, že jsou případy, kdy soudy neplní nebo nemohou plnit svůj úkol správně, tedy spravedlivě. Takových případů bychom v dnešní době našli spoustu. Co je však z mého pohledu pro postavu strážmistra nejpodstatnější, že se rozhodne něco udělat sám. I když by bylo jistě jednoduší nechat rozsouzení na jiných a pouze o tom lamentovat u piva, jak by vše udělal lépe, což je naším národním zvykem. Kolikrát se každý z nás dostal do situace, kterou zpětně hodnotil výčitky, že nic neudělal. A to je právě ono, strážmistr neví, jestli je jeho rozsouzení objektivní, ale nemohl by klidně spát, pokud by něco neudělal. NĚCO udělat je často to nejsložitější.

Do jaké míry jste mohl jako režisér ovlivňovat výslednou vizuální podobu filmu? Přeci jen, jedná se o součást cyklu, povídky musely být alespoň trochu podobné…
V tomto ohledu byla Česká televize benevolentní, což hodnotím kladně. Každý režisér mohl vizuální stránku povídky uchopit po svém. Byla snaha o sjednocení titulkové znělky, ale ani to nebylo, jak jsem seznal po zhlédnutí všech povídek, podmínkou.

Váš film Hranice se zabývá tématem emigrace. Co si myslíte o tomto stále kontroverzním tématu?
Film Hranice popisuje období české, respektive československé historie, kdy vláda svými kroky výrazně zasahovala do svobody svých obyvatel. Lidé, kteří se tomu vzepřeli, byli souzeni či popravováni. Neútočili však na státní establishment bombami či promyšlenými atentáty. Nic takového, pouze si chtěli zvolit jiné místo na zemi pro svůj život nebo k tomu byli donuceni a pokoušeli se odejít na západ přes státní hranice. Což mi připadá velmi pochopitelné. A i když uznávám, že byla jiná doba, jiné poměry a tak, přesto jsem přesvědčen, že kdo byl schopen někomu zničit život z takovýchto důvodů, byl svině a byl by sviní v každé době. A to by měly filmy či knihy či jiná umělecká díla připomínat. Člověk je stále pouze člověkem a bylo by bláhové si myslet, že takoví lidé vymizeli.
Pokud se otázka týká emigrace obecně, jsem přesvědčen, že je stále mnoho míst na zemi, kde lidé řeší stejný či podobný problém jako lidé v 50. letech v Československu. Pokud chtějí v nové zemi poctivě pracovat, nevidím v tom žádný problém. Samozřejmě to může vadit lidem, kterým přistěhovalci berou práci, jelikož mohou pracovat za nižší mzdu. To už je ale otázka jiná, směřující na odbory, ministerstvo práce a sociálních věcí atd.

Režisér (pokud tedy netočí animované nebo abstraktní filmy) by nebyl téměř nic bez herců, kteří realizují jeho představy. Jaký prostor v podobě výsledného tvaru, který jako režisér zaštiťujete, má herecký představitel, resp. jak autoritativní přístup k dílu/ při natáčení máte?
Z mého pohledu je nesmírně důležitý casting, čili herecké obsazení. To může být ovlivněno závazky herců, takže se musí docílit kompromisu. To platí pro televizní pořady dvojnásob, neb mají stanovené fixní termíny a většinou není možné míti všechny herce, které si vysníte. Pokud jsou herci správně vybráni, lze docílit výsledku, který máte v hlavě. A jelikož přemýšlím o filmu tak stokrát déle než angažovaní herci, rád se držím svých představ. Existují herci, kteří si rádi role přizpůsobují a dotvářejí. Do jisté míry proti tomu nic nemám, musí to však být formou jakýchsi nabídek k diskuzi. Herci, kteří si myslí, že to zahrají, jak chtějí, a neuznávají pozici a představu režiséra, byť mladého, mě urážejí a nikdy již s nimi dále nepracuji. Vždy se snažím točit tak, abych žádnému herci neublížil výsledným tvarem filmu. Pokud se tak někdy stalo, hluboce se dotyčným omlouvám.

Jaká byla vaše cesta k filmu?
Filmařem jsem chtěl být již od útlých let. Babička s dědou provozovali letní kino ve Štěchovicích, kde jsem logicky trávil hodně času. Myslím, že to jsou kořeny mého vztahu k tomuto uměleckému odvětví.

Kterého svého filmu si nejvíce ceníte?
Po pravdě si nejsem jistý. Na každém svém filmu jsem si vědom chyb a snažím se stále zlepšovat. Mám rád filmy s poselstvím, filmy, co divákům předají jistý postoj či názor a mohou je tedy morálně obohatit. Tyto charakteristiky snad splňuje právě Zločin na poště či Hranice.

Jakým směrem se budou v nejbližší době ubírat vaše režisérské kroky?
V naší profesi se mohou plány budoucnosti změnit ze dne na den. V nejbližší době však budu pokračovat v tvorbě převážně krátkometrážních filmů či spotů, práci na celovečerním filmu nechci rozhodně uspěchat. Je to však samozřejmě můj sen a cíl.

Před pár dny zemřel režisér Otakar Vávra. Jav vnímáte tuto kontroverzní osobnost?
Pan režisér Otakar Vávra byl jistě profesně schopným filmařem se zkušenostmi z velkofilmů, které si jen tak nějaký český režisér neprožije. Pokud se ptáte, zdali ho považuji za osobnost morální, tak to bohužel ne.

Co si myslíte o současném stavu českého filmu, jak to vidíte s jeho budoucností?
Český film neřeší díky své tradici profesní problematiku. Řemeslně je na vysoké úrovni. Viděl bych spíš problém v poselství filmů. Často se setkávám s názory, že film byl špatně nabarven či nazvučen atd. Já si spíš kladu otázku: Řekl film to, co měl? Bez dobré dramaturgie je vše ostatní k ničemu. Dobří herci či kameraman to již nezachrání. Stejně tak jako ve fotbale nemůžete dát gól bez míče. Technické parametry jsou pro mě druhořadé. Asi bych to shrnul tak, že je u nás mnoho filmů dobře nabarvených či nazvučených. Málo jich však říká něco podstatného, něco, co by nás obohatilo.

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 64

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

http://25fps.cz/2020/corded-handheld-vacuum-cleaner-eraclean-stick-handheld-vacuum/
Zpět nahoru