Robert Wise a žánr sci-fi

Pokud vzájemně porovnáme jednotlivé filmy Roberta Wise, jednoho z nejvýznamnějších hollywoodských režisérů a producentů, dojdeme k závěru, že tento všestranný tvůrce nebyl nikdy svazován žánrovými omezeními a u každého projektu dokázal vybrat takový formální přístup, aby co nejlépe vystihl samotnou podstatu příběhu. Díky žánrové rozmanitosti a absenci typických tvůrčích rysů není snadné jednotlivé filmy spojit se jménem jejich režiséra, ale právě díky flexibilitě a přizpůsobivosti se Robert Wise stal jedním z nejvyhledávanějších a nejúspěšnějších tvůrců své doby, čemuž se v prostředí Hollywoodu vyrovnal snad jenom Howard Hawks. Abych zamezil pouhému abecednímu jmenování filmů, budu se věnovat pouze Wiseovým pracím v žánru sci-fi, a sice snímkům Den, kdy se zastavila Země (The Day the Earth Stood Still, 1951), Kmen Andromeda (The Andromeda Strain, 1971) a Star Trek: Film (Star Trek: The Motion Picture, 1979).

Předtím, než započal svou režisérskou dráhou, působil Robert Wise u produkční a distribuční společnosti RKO, u které se propracoval až na pozici střihače – na počátku 40. let nespolupracoval s nikým jiným než s Orsonem Wellesem, kdy měl na starosti střih filmů Občan Kane (Citizen Kane, 1941) a Skvělí Ambersonové (The Magnificent Ambersons, 1942). Ve druhém případě došlo k neshodám mezi studiem a absentujícím Wellesem, takže Robert Wise byl pověřen přestříháním filmu ve snaze přilákat více diváků, kteří předchozí verzi přijali jen velmi vlažně. O dva roky později natáčí oficiálně jako režisér své první celovečerní filmy, mezi něž patří například Kletba kočičích lidí (The Curse of the Cat People, 1944), a na přelomu 40. a 50. let se již etabluje jako řemeslně zručný tvůrce s širokým žánrovým rozpětím. Tuto pověst si uchová až do konce své kariéry.

Ve třech svých sci-fi snímcích demonstroval různorodost tohoto žánru: zatímco ve Dni, kdy se zastavila Země reagoval na hrozbu atomové války a využil tehdejší posedlosti mimozemskými civilizacemi, v Kmeni Andromeda projevil zájem o popsání procedury zkoumání neznámého vesmírného organismu skupinou vědců a v případě Star Treku užil vizuálních efektů k obrazově bohatému převedení kultovního seriálu na filmová plátna. Ve všech případech se ale jedná o kulisy veskrze osobních příběhů, díky kterým se soustředíme především na morální hodnoty a logickou provázanost událostí, které nakonec ovlivňuje pouze lidský faktor.

obr. 1 Den, kdy se zastavila Země

Den, kdy se zastavila Země je vnímán především jako apel na celospolečenskou soudržnost, ve kterém zůstává nad celým lidstvem prostřednictvím mimozemšťana Klaatua zdvižen varovný prst. Pokud se naše planeta nezbaví vážných sporů mezi mocnostmi, bude bez milosti smetena vyspělejší mimozemskou civilizací. Klaatu se v podobě obyčejného muže snaží prozkoumat lidské chování a největší pochopení nachází u mladé, inteligentní vdovy a jejího malého syna. Důležitým momentem je Klaatuova cesta po městě Washington – spolu se svým malým přítelem poznává základní principy fungování společnosti. S nimi se této cesty účastní i divák, jenž tak může porovnat své postoje a názory s odlišným pohledem na svět vesmírného návštěvníka. Ona záliba v prozkoumávání světů, ať už zdánlivě blízkých či cizích, je pro sci-fi filmy Roberta Wise typická. V Kmeni Andromeda společně se skupinou vědců prozkoumáváme tajnou vládní laboratoř a mimozemskou bakterii, která se uvnitř komplexu nachází. Spolu s protagonisty procházíme celkem pěti úrovněmi laboratoře a seznamujeme se s jejím fungováním. Posléze objevíme i tajemství bakterie samotné. V tomto případě upoutá pozornost především Wiseův zájem o celou technicky náročnou proceduru zkoumání organismu pomocí v té době moderního vybavení. Ostatní elementy jsou odsunuty stranou a strohá, až chirurgicky „sterilní“ režie pomáhá udržovat pozornost až do tradičně vygradovaného thrillerového finále. V konečném součtu jde především o proces poznání, ne o konečný výsledek.

V případě Star Treku jsme svědky podobného přístupu – nejdříve jsme obeznámeni s fungováním vesmírné lodi Enterprise a s její posádkou, než se rozběhne tradiční zápletka týkající se záchrany Země. Tento prolog završený nebezpečným průletem červí dírou zabírá polovinu filmu a není bez zajímavosti, že větší akční scény se již nedočkáme. Opět se totiž můžeme kochat dalším neznámým objektem – nebezpečným vesmírným tělesem, jehož průzkum zabere druhou polovinu filmu. Na rozdíl od Kmenu Andromeda opouštíme spartánsky vybavené klaustrofobní zařízení a ocitáme se v hlubokých prostorách vesmíru. V obou filmech je napětí vytvářeno nemožností úniku – podzemní laboratoř je zcela neproniknutelná a uprostřed nekonečného vesmíru nedokáže nikdo přežít. Ve Dni, kdy se zastavila Země jsme konfrontováni tváří v tvář s nezničitelným robotem Gortem, který by bez větších problémů dokázal smazat z mapy celá města. Ve všech případech se namísto akčního finále plného destrukce volí cesta uměřeného přístupu s cílem sdělit určité poselství. Tento odstup pomocí dovysvětlování může sice zklamat příznivce velkolepých podívaných, nicméně se tak v závěru neutopí hlavní myšlenka, jež v kontextu filmu zaujímá to nejpřednější místo.

obr. 2 Kmen Andromeda

Nakonec nás ani nemůže překvapit, že většina děje se odehrává přímo na planetě Zemi nebo v uzavřených prostorách vesmírné lodě. Star Trek do jisté míry reagoval na zvýšený zájem o vesmírná dobrodružství, který odstartovaly roku 1977 Lucasovy Hvězdné války (Star Wars, 1977). Jak již bylo zmíněno, dobrodružství v tomto případě ustupuje stranou a prostor získává vysoce fotogenická práce s vizuálními efekty, jejichž využití plně slouží komorněji pojatému příběhu s omezeným množstvím postav. Prostorové omezení je konec konců využito u celé řady legendárních sci-fi z té doby, například u Scottova Vetřelce (Alien, 1979) či Carpenterovy Věci (The Thing, 1982). Robert Wise tento postup užíval ve svých sci-fi filmech zcela běžně. U ostatních žánrů, do kterých se Wise pustil, můžeme vysledovat podobný přístup (například válečné filmy Pluj tiše, pluj hluboko (Run Silent Run Deep, 1958) z prostředí ponorky či Krysy pouště (The Desert Rats, 1953), odehrávající se v obleženém Tobruku), není však vždy pravidlem.

Z formální stránky zaujme především Wiseovo využití hloubky ostrosti a práce s několika plány akce. V Kmenu Andromeda tato technika posloužila k udržení divákovy pozornosti, kdy je i v rozsahu jedné scény využito rozmístění několika zaostřených objektů uvnitř jednoho záběru, přičemž každý tento objekt může být nositelem důležité informace (viz obrázek 2.). Tento efekt Wise uplatnil i ve Star Treku, kde posloužil k neustálému zaostření dvou postav během dialogových scén, kdy má každá z postav v záběru stejnou důležitost (viz obrázek 3.). Použití výpravy se pak nese v duchu především co největší realističnosti. Přitom dílo vytvořené současnou lidskou rukou v Kmenu Andromeda působí na diváka mnohem odlidštěnějším a syrovějším dojmem než prostory vytvořené cizí civilizací či lidstvem z daleké budoucnosti. Podzemní vládní komplex připomíná na rozdíl od lodi Enterprise nebo Klaatuova létajícího talíře uzavřenou past zcela nezávislou na lidech, kteří se v ní nachází. S každou další úrovní navíc klesá šance na bezpečný odchod ze zařízení a nebýt včasné lidské improvizace, samotná technologie by díky své chybě zahubila sama sebe.

obr. 3 Star Trek

Robert Wise tak dokázal i v mantinelech daných jedním žánrem rozpracovat různá témata od celospolečenské kritiky přes boj s nebezpečným organismem až po seriálem inspirovanou vizi daleké budoucnosti. Využil jednotlivá prostředí k výstavbě příběhů, jež se i přes jistou nadsazenost stávají přirozenými kulisami mezilidských dramat. Ty stojí v centru pozornosti a koncepční práce s vizuálními efekty, kamerou nebo výpravou jim úspěšně pomáhá vyniknout. Nedochází tak k momentům, kdy by opojení novými technickými možnostmi převládlo nad příběhem samotným, což ukazuje především na Wiseovo zaujetí člověkem, jehož jednání a emoce získávají tu nejvyšší důležitost.

Vybraná filmografie Roberta Wise: 

Kletba kočičích lidí (The Curse of the Cat People, 1944)
Podvod (The Set-Up, 1949)
Den, kdy se zastavila Země (The Day the Earth Stood Still, 1951)
Krysy pouště (The Desert Rats, 1953)
Někdo tam nahoře mě má rád (Somebody Up There Likes Me, 1956)
Pluj tiše, pluj hluboko (Run Silent Run Deep, 1958)
West Side Story (1961, spolurežie Jerome Robbins)
Strašení (The Haunting, 1963)
Za zvuků hudby (The Sound of Music, 1965)
Strážní loď Sand Pebbles (The Sand Pebbles, 1966)
Kmen Andromeda (The Andromeda Strain, 1971)
Star Trek: Film (Star Trek: The Motion Picture, 1979)
Střechy (Rooftops, 1989)