Walkabout

Zdroj: dvdbeaver.com

Zóna spolu s Aerofilms rozšířily svoji unikátní DVD edici Netuctové filmy o další snímek. Zdálo by se, že britská depresivní procházka australskou pouští režiséra Nicolase Roega do dramaturgie edice s „duchovními“ filmy dvakrát nezapadá, avšak zdání klame. Spiritualitou (smím-li použít tohoto označení) sice Walkabout nedisponuje tak silně jako Tarkovského díla (Zóna a Aerofilms zatím vydaly Stalker, Andrej Rublev, Zrcadlo, Solaris), nicméně Roeg skrze cestu opuštěnou krajinou také kráčí do lidského nitra.

Dospívající dívka a její malý bratr jedou spolu s otcem na piknik mimo město, mimo civilizaci. Prapodivný nápad, zavézt své děti na písčitou pláň, se brzy vysvětlí. Otec hodlá spáchat sebevraždu a vzít s sebou i dívku s chlapcem. Pokusí se je zastřelit, ale dětem se podaří ukrýt za kameny a utéci. Otec posléze zapálí vůz a svůj život ukončí jednou ranou z revolveru. Chlapec zatím netuší, co se vlastně stalo, jeho sestra mu pouze namluví, že mají jít napřed a že je jejich tatínek dožene. Klučina si však jejich situaci postupně začne uvědomovat. Už nejde o výlet ani o hru, kdo dorazí domů dřív. Ztratili se, bez otce, bez jídla, bez vody. Nemají mapu, ani pohled z vysoké skály jim neukáže cestu. Písek se stal součástí jejich kůže, proniká jim do plic i do mysli. Je čím dál tím těžší ujít další tucet kroků. Jediným spojníkem s civilizací je jim malé rádio, kterému však s plynoucími hodinami a dny dochází baterie. Už ani hračky malého chlapce nedokáží zbavit vzrůstajícího strachu, že je nikdo nenajde. Pak ale uvidí naději. Strom, který nejenže nabízí stín, ale vedle něj i malé jezírko. Rozhodnou se zůstat. Alespoň na chvíli, na pár dní.. nabrat sílu. Jenže po probuzení je jezírko vyschlé. Horké nebe jim naději sebralo. Alespoň to tak vypadalo, dokud se před nimi neobjeví domorodec. Mladý Aboriginec, který prochází právě rituálem dospělosti – tzv. walkabout, kdy po dobu šesti měsíců musí sám přežít mimo kmen. Rozhodne se „bílým“ pomoci, dovést je domů…

Musím se přiznat k něčemu podobnému, jako to udělal i Petr Gajdošík ve své recenzi na serveru Nostalghia.cz. S Walkabout jsem se doposud nesetkal a vlastně ani ostatní tvorbu Nicolase Foeba neznám jinak, než z toho, co jsem si o ní přečetl. A stejně jako Petr Gajdošík ani já se nevyvaroval před zhlédnutím filmu, který nyní vyšel na DVD, obavy, že bude postaveno především na romantizujících záběrech nevšední přírodní krajiny Austrálie. Ani samotný příběh mě zrovna neuklidnil, neboť téměř předurčuje k tomu, aby došlo k něčemu mezi sentimentální selankou (viz sourozenci z Modré hlubiny) a káravou moralitou o nečisté moderní civilizaci a čistotě přírody a původních obyvatel (takových filmů by se našlo).

Zdroj: outnow.ch

První zmiňované možnosti se režisér dotkl velmi zlehka – a to scénami koupající se nahé dívky. Mohl by vše rozvinout tím, že by mezi ní a domorodcem „něco“ vzniklo a podobných scén by tak bylo více, ale i když si Aborigince dívka se zájmem prohlíží a on se jí v závěru filmu dvoří, v Roegově filmu k naplnění vztahu nedochází. Láska mezi nimi zde nemá místo. Druhá linie, střet civilizace a přírody, se zde taktéž objevuje, rezonuje daleko silněji, ale Nicolas Roeg se neuchyluje k černobílému rozdělení na dobrou přírodu a zlou civilizaci. Jeho Walkabout de facto vyzní nevesele pro obojí. Máme zde výtku vůči ztrátě identity moderní společnosti, vůči přerušení původních kořenů, na druhé straně však také jakýsi pocit bezútěšnosti ze života domorodce. Příroda zde není zrovna pohostinná, režisér (a současně kameraman) zabírá často pouští živočichy, s nimiž bychom se nechtěli setkat. Panenskost ráje je zde vyměněna za prašnost a hrozící nebezpečí, věčně obtěžující mouchy, nedostatek vody…

Doposud by se zdálo, že Walkabout je přednostně ekologickým dílem. Tento motiv je v něm ale pouze jedním z mnoha. Daleko zajímavější linií je právě ta „duchovní“. Domorodý mladík je právě na cestě za dospělostí, prochází rituálem, na jejímž konci potvrzení dospělosti je. Souběžně se však na tuto cestu vydávají i „bílé děti“. Chlapec odkládá své hračky, navazuje komunikaci s Aborigincem, dokáže uvažovat jako dospělý. Jeho sestra dospívá tím, že je nucena stát se na poušti jeho matkou, starat se nejen o sebe, ale i o něj. Paralelně se však mění v ženu i po sexuální stránce. Záběry na její nahotu, koupání v jezeře, působí sice idylicky, ale bez jakýchkoliv slov, dalších náznaků jí před divákovýma očima otevírají bránu k dospělosti. Uvědomuje si své tělo, každým ponořením pod hladinu a vynořením nad ní zrání postupuje.

Nicolas Roeg se jako kameraman nevyhýbá dlouhým záběrům na přírodní scenérie. Ty jsou, jak již bylo zmíněno, spíše depresivní. Nedohlednost konce pouště paradoxně navozuje pocit sklíčenosti, uzavření do vězení, z něhož nelze ven. Podobně klaustrofobně působí australská krajina například ve „westernu“ Nicka Cavea Proposition. Roeg kombinuje velké celky s polodetaily a detaily (živočichové, tváře postav), přičemž nikdy (ani při promyšlené kompozici) nepoutá kamera pozornost sama na sebe. Lze s trochou nadsázky říci, že zatímco jiní by šli cestou po co neestetičtějším účinku, Roeg jde opačným směrem (třeba záběry z opékání klokana).

Zdroj: outnow.ch

Tak jednoduchý ortel to však nebude, neboť zde máme ještě tempo filmu, které svou meditativností de facto budí v divákovi pocit ze sledování něčeho až krásného. Nicolas Roeg se ujal i střihu a ten nám tento „krásný“ pocit dokáže, aby dílo bylo ještě méně jednoznačné, místy zcela převrátit. Záměrně prostříhává záběry klokana se záběry porcování masa na jatkách, vedle dětské tváře malého chlapce klade prostřihy na otcovu sebevraždu atd. Montáž však nestaví pouze na vyvolání šoku. Vynikající je přechod z civilizace na poušť – jen za pomocí pomalé jízdy kamery, která zabírá stěnu, jež najednou skončí, jakoby přechází v písek. Současnou společnost konfrontuje s tou původní domorodou i za pomocí zvuku – a to hned v úvodní sekvenci filmu, kdy záběry z rušného města jsou podloženy zpěvem australských domorodců. České vydání filmu se sice uskutečnilo bez bonusového materiálu (výjimkou je biografie a filmografie Nicolase Roega), zato s velmi kvalitním obrazem a zvukovou stopou, což v případě Walkabout je zcela zásadní nutností.

V pořadí šestý snímek Zóny a Aerofilms na českém trhu doposud chyběl. Po jeho zhlédnutí musím přiznat, že to byla škoda. Na druhé straně jsem rád, že si počkal – mohl tak být vydán v edici, která na jeho kvality poukazuje už jen díky své dlouhodobé dramaturgii a přístupem k vydavatelské činnosti. 

Walkabout

DVD vydala nakladatelství ZÓNA a AEROFILMS ve společné edici Netuctové filmy 12. července 2007

Technické údaje
počet disků: 1
obrazový formát: 1,77:1 (anamorfní přepis)
zvuk: anglický DD 2.0 mono
titulky: české
bonusové materiály: filmografie režiséra

DVD lze zakoupit zde (http://zona.bloudil.cz/walkabout/)

Walkabout
Velká Británie, 1971, 100 min
Režie: Nicolas Roeg
Hrají: Jenny Agutter, Luc Roeg, David Gulpilil
Scénář: Edward Bond, podle literární předlohy Jamese Vance Marshall
Kamera: Nicolas Roeg
Hudba: John Barry