A Companion to Early Cinema: Prvotřídní průvodce ranou kinematografií

Anglická verze recenze je dostupná zde / English-language version of the review is available here

Raná kinematografie (přibližně do roku 1915) se drží v centru historiografické pozornosti již od proslulého brightonského kongresu v roce 1978. Množství výzkumných záměrů, časopiseckých studií a knižních monografií, jejichž vznik tato éra inspirovala, loni doplnila publikace nakladatelství Wiley-Blackwell s názvem A Companion to Early Cinema. Na monumentálním šestisetpadesátistránkovém díle se podíleli jak zasloužilí odborníci jako André Gaudreault, Tom Gunning, Thomas Elsaesser a Richard Koszarski, tak jejich mladší žáci a dnes již kolegové, například Paul S. Moore a Santiago Hidalgo.

A Companion to Early Cinema je dalším důkazem toho, jak bohatý a rozmanitý materiál raná kinematografie badatelům poskytuje. Publikace je rozdělena do šesti samostatných oddílů, z nichž každý se zaměřuje na odlišnou oblast. Část nazvaná „Early Cinema Cultures“ obsahuje šest studií převážně o tzv. pre-kinematografii. Texty Andrého Gaudreaulta, Toma Gunninga nebo Tami Williams popisují aktivity, praktiky a technologie existující před rokem 1895, který je tradičními historiemi (pokud ne přímo mylně, tak přinejmenším sporně) považován za zrod kinematografie. Autoři sledují například překrývání a (dis)kontinuitu mezi filmem a divadlem, laternou magikou, fotografií nebo kouzelnictvím. Gaudreault pak ve své vynikající studii „The Culture Broth and the Froth of Cultures of So-called Early Cinema“ problematizuje samotné počátky kinematografie a nahlíží na ně jak skrze posuny v historiografickém bádání za posledních několik desítek let, tak skrze výzvy, které s sebou přináší digitální věk. Oddíl „Early Cinema Discourses“ si klade otázku, jakými různými způsoby byl raný film chápán, zakoušen a diskutován. Pozornost je věnována zejména tištěným materiálům – například dobovým časopisům, filmovým programům nebo propagačním letákům, jež se nedávno staly snadno dostupnými prameny díky rozvoji archivů a digitálních technologií. Mezi příspěvky najdeme mimo jiné pojednání Annemone Ligensy o vztahu kinematografie a senzacionalismu nebo studii Rogera Odina zabývající se francouzskými teoretickými texty o raném filmu.

Třetí část se zaměřuje na různé formy a způsoby užití raného filmu a snaží se zpochybnit převládající názor, že snímky vzniklé do roku 1915 byly uniformní a podléhaly jednotnému diváckému modu. Ben Brewster ve studii nazvané „A Bunch of Violets“ detailně analyzuje krátkometrážní film společnosti Vitagraph An Official Appointment (1912), Jan Olsson se zabývá otázkami rasy a genderu v honičkových filmech a například Jennifer Peterson zkoumá vztah diváctva k výchovným snímkům (cestopisům, vědeckým a průmyslovým filmům, filmům o přírodě atd.). Příspěvky ve čtvrté části „Early Cinema Presentations“ vycházejí z premisy, že publika jsou ve svých reakcích determinovány kontextem spotřeby a pokládají si proto otázku, kde, jak a kým byly rané snímky zakoušeny. Jednotlivé kapitoly jsou pak věnovány například filmovým promítáním na poutích, v divadlech nebo dokonce ve věznicích (pozoruhodná studie Alison Griffiths „Bound by Cinematic Chains“). Oddíl číslo pět „Early Cinema Identities“ se zaměřuje na způsoby, jakými byly snímky propagovány a nabízeny divákům. Předmětem textu Jane M. Gaines je například fenomén anonymity, která byla charakteristická pro většinu filmařů a herců do roku 1910. Andrew Shail se naopak zabývá ustanovením kategorie filmové celebrity ve Velké Británii. Další dva příspěvky jsou věnovány filmovým přednášejícím (film lecturer) a cinefilům, což jsou zcela nové identity, které raná kinematografie vygenerovala. Závěrečná část „Early Cinema Recollections“ se na raný film ohlíží z perspektivy digitálního věku a zabývá se mimo jiné otázkami archivářství a restaurátorství.

Pro celou publikaci je typický interdisciplinární přístup, kdy jednotliví autoři usilují o přesahy do příbuzných oborů, jakými jsou sociologie, antropologie, ekonomie, psychologie nebo filozofie. Raná kinematografie není představena jako homogenní masa filmových textů. Naopak je přispěvateli vnímána jako komplexní společenský, kulturní a ekonomický systém tvořený nejen jednotlivými snímky, ale i průmyslovou základnou, diváky, dobovým tiskem apod. Snahou editorů je vést dialog, otevírat nové otázky a zpochybňovat staré a ve většině případů pohodlné odpovědi. V tomto ohledu je nutno říci, že kniha nepochybně uspěla, protože přináší podnětný, vědeckým výzkumem pečlivě podložený materiál. Orientace na dosud marginalizovaná témata jen zvyšuje její hodnotu: mnohé z průkopnických studií se jistě stanou východisky pro řadu dalších historiků. Pokud bychom měli zmínit limity publikace, jedná se především o opomíjení kinematografií mimo Severní Ameriku a západní Evropu. Editoři si jsou tohoto omezení vědomi a připouštějí, že budoucí usouvztažnění ke kinematografiím jiných národů si může vyžádat rekonceptualizaci výchozích premis i přehodnocení dosavadních závěrů.

V každém případě lze A Companion to Early Cinema a všech jeho třicet kapitol považovat za zásadní příspěvek k tématu a jedno z vyvrcholení publikačního zájmu o ranou kinematografii.

A Companion to Early Cinema
eds. André Gaudreault, Nicolas Dulac, Santiago Hidalgo
Malden: Wiley-Blackwell
2012, 648 stran
kniha je k dostání na stránkách vydavatele