V hlavě Miroslava Macháčka

Po Zápiscích z blázince (Praha: Artur 2008) a několika televizních dokumentech (Potomci slavných – 2001, Miroslav Macháček – 2002, Trojka z mravů – 2006) mají čtenáři, příznivci divadelního režiséra a filmového herce Miroslava Macháčka, příležitost seznámit se s názory a výraznou osobností tohoto tvůrce ještě detailněji. Dcera Miroslava Macháčka, Kateřina Macháčková, zpracovala otcovy deníkové zápisky, dopisy, dokumenty a vyjádření Macháčkových kolegů a přátel do této knižní mozaiky, již doplnila o vlastní, kurzivou psané komentáře. Publikace svou mozaikovitostí zdařile poskytuje ucelený pohled na jednu z výrazných osobností české divadelní a filmové tvorby.

Nejvíce se toho dozvídáme o Macháčkově názorovém formování, jeho komplikovaných rodinných a osobních vztazích (manželství, vztah s Ester Krumbachovou a Janou Břežkovou), uvažování o divadle a režijní činnosti. Filmová tvorba  (jako herec ztvárnil výrazné postavy ve snímcích Ďáblova past, Smrt si říká Engelchen, 5 milionů svědků, Vražedné pochybnosti ad.) je odsunuta na okraj, věnována je jí krátká kapitola „Filmové nabídky“ a několik fotografií.

V knize se dočítáme o Macháčkově dětství, zkušenostech během 2. světové války, kdy po vyloučení z gymnázia pracoval v továrně Aero let, působení v ochotnickém studiu Čin a  studiu na konzervatoři, na kterou nastoupil ve třiadvaceti letech v roce 1945. Zde byl pro Macháčka určující osobností profesor Miloš Nedbal, s nímž ho pojilo přátelství. V bouřlivých únorových dnech roku 1948 vstupuje Macháček do KSČ a následující roky jsou poznamenány jeho upřímným snažením „o lepší zítřky“. V kapitole „Causa Realistické divadlo“se dozvídáme o zlomové události, kterou bylo pro Macháčka vyloučení ze strany a vyhození z Realistického divadla, kde spolu s Josefem Vinklářem kritizoval staré struktury, ovšem na rozdíl od Vinkláře, který se na Macháčkově vyhazovu z divadla rovněž podílel, dostatečně brzy neustoupil…

Poznáváme Macháčkovu neústupnost, snahu o docílení originálního tvaru v oblasti divadelní režie (Macháček proslul svými moderními výklady Novokřtěnců, Bílé nemoci nebo Našich furiantů na scéně ND, v těchto inscenacích překvapoval rovněž neočekávaným obsazením), názory na herce, které pozoroval ještě jako konzervatorista takřka každý večer na významných pražských scénách, zážitky z festivalu Mar Del Plata v Argentině ad.

Především před námi vyvstává obraz člověka neustále narážejícího na dávno dané mantinely, který však neustupuje ani přes četná zklamání. Nervní, povahově značně rozporuplný člověk, zároveň muž s nepostihnutelným kouzlem, který měl řadu ctitelek, i tak se jeví Miroslav Macháček, jehož obraz dotváří komentáře jeho známých (Martin Štěpánek, Jan Kačer, Vlasta Chramostová ad.). Tyto komentáře jsou voleny citlivě a zároveň šikovně, stejně jako  komentáře samotné Macháčkovy dcery, které často nastolují otázky a působí polemicky. Publikaci nelze upřít ani odborný ráz, který zajišťují názory teatrologů Aleny Urbanové a Jindřicha Černého.

Kniha je cenným pohledem nejen na osobnost Miroslava Macháčka, ale také na dobu plnou absurdních proměn. Je příznačné, že rozpory Macháčka provázely až do posledních dnů jeho života (17. 2. 1991 Miroslav Macháček umírá, v lednu ještě stihl pobouřit svým neformálním vystoupením v televizi…).

Téma Macháček se s již zmíněnými Zápisky z blázince (zachycujícími období několikaměsíčního pobytu v Bohnicích v roce 1975) doplňuje, čtenáře znalého Zápisků svou osobitou „macháčkovosti“ kniha nepřekvapí, ale poskytne mu pochopitelně mnohem širší rozhled. Až na drobnosti (s. 213 – „…u stolu sedí E. Klenová a V. Postránecký jako Fialovy…“) je kniha po redakční stránce připravena a vybavena pečlivě, nelze ji než doporučit.

Kateřina Macháčková: Téma Macháček

Vydavatel: Nakladatelství XYZ

Rok vydání: 2010

Grafická úprava a sazba: Zdeněk Mareš

381 stran + 24 stran obrazové přílohy, vázaná vazba