Olomoucká Mezipatra: Alan Turing, KK a tematika rodiny

FESTIVALY: Mezipatra – LUCIE ZUBKOVÁ –

O víkendu 22. až 24. listopadu se v Olomouci (a mimo to také v Ostravě) uskutečnily Ozvěny Mezipater, tedy ozvěny festivalu s gay / lesbickou / bisexuální / trans a queer tematikou. Ani zdaleka se však nejednalo o festival filmový, jako spíše multižánrový; program nabídl i vynikající divadlo, queer improligu (O.Li.V.Y. versus DŽEM Theatre), odbornou přednášku Olgy Pechové, vernisáž nebo tematický večírek; vše za účelem odbourání předsudků vůči sexuálním menšinám.

Bohužel jsem nestihla navštívit všechny body programu, ale podle ohlasů se pouze jediný z nich nedočkal přílišné pozornosti. Tím byl první ze dvou celovečerních filmů, uváděných v rámci olomouckých Ozvěn. Na obranu místního publika ale musím říct, že si svou absenci vybrali správně; americký snímek Dokonalá rodina (r. Anne Renton, 2011) totiž nenabídl nic moc výjimečného. Ačkoli se částečně zabýval aktuálním tématem rodičovství homosexuálního páru, jeho nahlížení na daný problém i samotné vykreslení hlavních protagonistů bylo dosti zjednodušené. Osud oddané katoličky Eileen (Kathleen Turner), kterou z „ničeho nic“ potká hned několik životních těžkostí jako odchod manžela nebo konfrontace s homosexuální orientací její dospělé dcery (Emily Deschanel), tak diváka (nebo alespoň mě) nechal trochu chladným.

Rodina však byla spojujícím prvkem všech uváděných filmů – a mnohem barvitěji se na tuto problematiku zaměřilo pásmo krátkých hraných snímků nazvané Miláčku, budeme tátové. Jeho součástí bylo šest různorodých děl ze šesti zemí (Dorian – Kanada, Caipirinhas na Ipanemě – Španělsko, Narovinu – Nizozemsko, Něžně mě líbej – Belgie, Růžová ulice – Francie, Kukaččí hnízdo – Rakousko/USA). Filmy se nezabývaly pouze těžkostmi, které přicházejí spolu s rodičovstvím stejnopohlavního páru, ale také např. tím, co prožívá rodič mladého homosexuála nebo naopak – co díky svým rodičům zakouší dítě. Je trochu škoda, že se pásmo soustředilo pouze na gaye, na druhou stranu je však pravda, že rodičovství homosexuálních mužů je ve společnosti nahlíženo s ještě větším despektem než rodičovství homosexuálních žen.

Dění okolo festivalu aktivně využila platforma pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu PROUD, jež „usiluje o uzákonění možnosti osvojení dítěte partnerky a o zrovnoprávnění rodin, v nichž oba rodiče mají stejné pohlaví“. Před jednotlivými částmi programu Mezipater se mohli návštěvníci zapojit do aktivit PROUDu a podepsat příslušnou petici. O konkrétním návrhu si můžete více informací přečíst zde.

Mým osobním vrcholem festivalu bylo (zcela zaplněné) divadelní představení vzdávající hold geniálnímu matematikovi Alanu Turingovi. Pokud vám to jméno náhodou nic neříká, jedná se o anglického vědce, který se za druhé světové války podílel na rozluštění německého kódu Enigma a který položil základy současné informatiky; ve 30. letech 20. století vytvořil první funkční matematický model „počítacího stroje“. A – byl gay, což bylo až do 60. let v Anglii považováno za trestný čin. Divadlo Hudby, v němž se odehrála převážná část programu olomouckých Mezipater, na několik hodin změnilo svou zaběhnutou podobu a prohodilo umístění jeviště a hlediště. Trojice herců libereckého Divadla F. X. Šaldy tak pro svou hru s tajemným názvem Přísně tajné: Hrubá nemravnost aneb Jak Alan zachránil svět a narostly mu kozy dostala o něco více prostoru, než je v DH obvyklé. A využila jej znamenitě! Nápaditá práce s rekvizitami či doplňkové projekce v zadním plánu dodaly představení už tak dost velký šmrnc.

Ještě o něco tajemnější název nesla vernisáž fotografií vystavených v baru U Magora. Vernisáž KK. Kdo je KK? Významná osobnost? Vyhlášená olomoucká karikatura? Spolek aktivistů? Projekt KK o sobě dává vědět již několik měsíců, vyjadřuje se k tolerantnosti a genderu, „vždy se ukáže a zase zmizí“. Autorku vystavených fotografií známe, je jí Bára Vávrová. Prostřednictvím souboru vkusných aktů pod souhrnným názvem Všechny podoby lásky zobrazila různé sexuální menšiny a identity, zachytila je v barevné podzimní přírodě. Co se skrývá pod označením „KK“ však zůstalo utajeno i po celý večer U Magora, i když se na místě údajně skrývalo několik indicií. Součástí vernisáže totiž bylo i několik textových podkladů: Jiné pohádky vyprávějící např. příběh princezny, která odmítá všechny „krásné, udatné, bohaté, švarné, čestné, a dokonce i milé“ prince, protože se zamilovala do zahradnice (z čehož ji nedokázal vyléčit žádný šarlatán, ranhojič ani mág) nebo Příručka pro „NORMÁLNÍ“ aneb Jak poznat ty !DIVNÉ!, v níž jsou vtipně shrnuty snad všechny stereotypy, které o homosexuálech (a potažmo také o heterosexuálech) ve společnosti panují. Alarmující byla skládanka, do níž byly nakopírovány názory několika internetových uživatelů. Vybírám ten nejstručnější od pisatelky Wendy: „Je to nemoc. Kastrovala bych je!“ KK dává podobné netolerantní výkřiky do kontextu s otázkami, zda bychom tyto názory podporovali (i) v případě, kdyby se jednalo o našeho kamaráda/kamarádku či příbuzného/příbuznou.

Pokud jste olomoucká Mezipatra nestihli nebo vás mrzí, že už jsou u konce, dobrým tipem je sledovat program občanského sdružení OLLOVE, jež tyto ozvěny pořádá. V průběhu uplynulého roku členové OLLOVE výrazně rozšířili své aktivity; vedle tematických večírků pořádají také populárně naučné Queer Beer – pravidelné přednášky konající se v klubu 15 minut nebo kurz tanečních pro páry stejného pohlaví pod vedením školy Progress. Pozn.: Taneční začínají 16. ledna 2014, takže ještě stále můžete posílat přihlášky – a to do 15. 12. 2013 na mail ollove@ollove.cz. Ozvěny Mezipater se povedly, proto můžeme doufat, že se krom dalších ročníků dočkáme i jiných podobně zdařilých akcí.