Děsivá krajina vnitřního pekla

Psychologický thriller Xaviera Dolana Tom na farmě (2013), natočený podle stejnojmenné divadelní hry Michela Marca Boucharda, představuje ve filmografii pětadvacetiletého Kanaďana stylistickou proměnu jeho režijního rukopisu. Může se proto zdát, že tento vizuálně umírněný žánrový experiment má málo společného s jeho nejnovějším snímkem Mommy (2014), obrazově opojným dramatem matky a syna, které oslnilo letošní porotu festivalu v Cannes natolik, že jej ocenila společně se Sbohem jazyku Jeana-Luca Godarda. Žánrový experiment Tom na farmě se odklání od dekorativnosti a videoklipové estetiky ostatních Dolanových titulů směrem k syrovějšímu a enigmatičtějšímu vyprávění. Přes odlišné vyjadřovací prostředky však nenarušuje konzistenci režisérovy filmografie. Oba zmíněné snímky totiž vykazují řadu styčných bodů, zpracovávají typická klíčová témata a upozorňují a poutají pozornost svojí sebereflexivitou.

Příběh mladíka, který přijíždí na vesnici, aby se zúčastnil pohřbu svého přítele, kde je fascinován sadistickým bratrem zesnulého a zahrává si se životem, lze označit za nepravděpodobný, motivace postav za nejasné, jejich chování nepochopitelné a děj vykonstruovaný. Právě tyto zcizovací prostředky jsou však paradoxně obdobou vizuální opulence Dolanových snímků jako Zabil jsem svou matku, Laurence Anyways a především Mommy. Zároveň jsou důvodem, proč Toma na farmě přes stylistickou umírněnost nevnímat jako realistický, ale jako modelový příběh se symbolickými přesahy.

Tomův pobyt na farmě rozehrává průzkumnou cestu do jeho vnitřního světa, obydleného psychopatickými postavami. Žena hledá v nově příchozím náhradu za svého mrtvého syna. Bratr zesnulého si na Tomovi ventiluje sexuální napětí a svoje sadistické sklony. Tyto fantaskní a děsivé postavy zhmotňují Tomovy vnitřní démony. Farma se stává dějištěm výpravy do světa stagnace, šílenství, vášně a sebedestrukce, kde na sebe psychická bolest bere fyzickou podobu mrtvého telete, jehož narození hrdina přihlížel a nyní jej pohřbívá. Tomova návštěva je metaforou boje s psychickým rozkladem a vyrovnání se se ztrátou blízké osoby.

Pro Dolanovy snímky je typické kontroverzní téma  revolty, ať už jde o transsexuálního spisovatele procházejícího změnou pohlaví z muže na ženu v Laurence Anyways, homofobního sadistu v Tomovi na farmě nebo mladíka, jenž kvůli nemoci ADHD není schopen ovládat své emoce v Mommy. Ani v jednom případě však nejde primárně o sociálně kritickou realistickou studii transsexuality, homofobie nebo poruchy osobnosti. Kontroverzní témata neslouží pouze jako nástroj kritiky normativní společnosti, ale především kauzálně motivují vnitřní konflikt, vedoucí postavy na hranicí sebezničení. Tematizace společenských tabu generuje řadu konfliktů klíčových pro výstavbu dramatu a pro utváření psychologické roviny s širokým rejstříkem kontrastních emočních poloh, upozorňujících na sebe ve výrazně stylizovaných subjektivních pasážích.

Právě na propojování lásky a nenávisti, svobody a vězení nebo života a smrti Dolan buduje dramatickou linku a melancholickou atmosféru Tomova truchlení a vnitřního zápasu. Spojováním protipólů a tematizací nedosažitelné lásky vystihuje to, co je neuchopitelné. Zatímco postavy outsiderů, které děsí okolí svou nevypočitatelností, agresivitou nebo odlišností, se nemohou změnit, jsou to právě jejich blízcí, k jejichž vnitřnímu boji je obrácena pozornost. Pokud je v Dolanových filmech outsiderská postava vyjádřením vzdoru vůči svazujícím společenským normám, právě postavy matek, partnerů a partnerek jsou součástí studie vnitřního konfliktu mezi rozumem a citem, vyjádřením dvojznačnosti lásky prověřované utrpením.

Již v Dolanově debutu Zabil jsem svou matku téma oidipovského komplexu poskytuje prostor k zobrazení protichůdných pocitů lásky a nenávisti, když se dospívající mladík vyhraňuje vůči své stvořitelce. Mommy se vrací k totožnému tématu vyprávěnému z opačného úhlu pohledu ženy bojující o svého syna. V Tomovi na farmě je nicméně postava matky pouze dalším přízrakem, odcizenou postavou, zatímco nositelem konfliktu je Tom. V tomto vnitřním souboji však Dolan přeci jen zpravidla nechává zvítězit pud sebezáchovy nad sebedestrukcí, byť s vysokými obětmi. Transsexuálnímu spisovateli v Laurence Anyways se rozpadá vztah, stejně jako v Mommy mizí naděje matky na to, že převychová svého nezvladatelného syna. Stejně marná je Tomova sebezraňující snaha vrátit prostřednictvím sadistického Francise čas a oživit vzpomínky na mrtvého přítele. Přesto se všechny postavy, i když je nečeká jednoznačně tragický nebo šťastný konec, prostřednictvím vnitřní katarze osvobodí od svých démonů.

Zatímco v Laurence Anyways je všednodenní a spektakulární složka v rovnováze, v Tomovi na farmě jednoznačně převažuje realismus a žánrový experiment. Snímek tak vybočuje z řady tematicky ozvláštněných vztahových dramat směrem k psychologickému thrilleru a pečlivě budovanému napětí. Dolan zde ustupuje od fantaskních prvků a okázale subjektivizačních pasáží, inspirovaných videoklipovou estetikou, k nimž se opět naplno vrací až v Mommy. To je nakonec důvod, proč Tom na farmě, který obsahově dokonale zapadá do Dolanovy filmografie, klade vyšší divácké nároky než jeho ostatní snímky.

Tom à la ferme

Režie: Xavier Dolan
Scénář: Xavier Dolan, Michel Marc Bouchard
Kamera: André Turpin
Hudba: Gabriel Yared
Hrají: Xavier Dolan, Pierre-Yves Cardinal, Lise Roy, Evelyn Brochu a další
Kanada/Francie, 2013, 102 minut