Twisted Dreams of History

Publikováno: Jiří Neděla Publikováno dne: 01. října 2015 Rubrika: Aktuality, Experimentální film | Komentář : 0

REPORTÁŽ z konference Twisted Dreams of History… (11.–13. 9. 2015, Bílsko-Bělá) – JIŘÍ NEDĚLA –

Je pátek a ve dvojměstí Bílsko-Bělá, jehož zeměpisné souřadnice tvoří s nejbližšími body českého a slovenského hraničního přechodu vrchol nevelkého trojúhelníku, vládne příjemné teplo začínajícího zářijového víkendu. To je vítaná zpráva zejména pro návštěvníky, kteří se sem vypravili ze zemí vzdálenějších, než kam sahají hranice zemí Visegrádské čtyřky. Mezi bývalými i stávajícími továrními halami textilních závodů a automobilky Fiat, secesními zástavbami a mnoha dalšími ukázkami různých historických slohů se nachází Galeria Bielska BWA, postavená na troskách synagogy, zničené v roce 1939.

Zde se bude po následující tři dny konat konference s názvem Twisted Dreams of History. Subversiveness and Deformation in Animated Film from V4 Countries (Pokroucené sny o historii. Subverze a deformace v animovaných filmech zemí Visegrádské čtyřky). Polská strana však nehostila pouze své sousedy z České republiky, Slovenska a Maďarska. Pohovořit sem přijeli také akademici, pedagogové a tvůrci z Itálie, Ruska a Číny, což je výslednicí jednak profesního sbližování v rámci festivalů a jiných událostí „uměleckého provozu“ kolem animovaného filmu, jednak věhlasu, kterému se visegrádská animace ve světě těší.

Akci s akademickou záštitou Pedagogické univerzity v Krakově organizačně zajišťují manželé Olga a Michał Bobrowští, kteří v téže instituci působí coby mladá vědecká krev. Hlavním popudem k uspořádání konference jim byla absence akademického oboru či jiné stálé platformy, která by se soustředila čistě na historii a teorii animovaného filmu. Jde proto vlastně o neoficiální první ročník, po němž by měly následovat další, nazírající celek i fragmenty visegrádské animace z různých tematických úhlů.

Tím letošním je podvratnost, deformace a perverze. V širší škále smyslu těchto slov lze najít společný jmenovatel pro animovaný film, který byl a je ve své autentické podobě prostředkem k pojmenování absurdity a paradoxů života uvnitř totalitního systému. Prostřednictvím animovaného filmu tvůrci metaforicky komentovali stav diktaturou drcené společnosti nebo expresivně zachycovali jeho existenciální dopad na jednotlivce, mající často původ v osobní zkušenosti.

Tematické vymezení se však neomezilo pouze na historicko-politické souvislosti reflektované animovaným filmem či na animovaný film jako médium obsesí, rebelie a perverze. Podkategorie těchto základních témat se dotýkaly také problematiky cenzury, autorské subjektivity, kontrakultury nebo avantgardních a experimentálních tendencí, zahrnujících psychoanalytické přístupy nebo přesahy v podobě intermediálních projektů současnosti.

První panel s názvem Politické vidiny začal v půl třetí odpoledne příspěvkem profesora Marcina Giżyckého, nazvaným Kde je polská politická animace. Autor se v něm zamyslel nad povahou animovaného filmu s politickým podtextem, jehož dva póly jsou satira, která dodnes udivuje mírou kousavosti, a propaganda sloužící politické garnituře ke společenské manipulaci. Vyústěním přednášky pak byl pokus pojmenovat důvody, proč v současném polském animovaném filmu snímky s politickým podtextem takřka nevznikají.

Dále přednáškový sál patřil dvěma maďarským akademičkám. Brigitta Iványi-Bitter z budapešťské Univerzity umění a designu pohovořila o tématu narativních struktur autorských animovaných filmů, které vznikaly ve visegrádských zemích v období studené války. Stejnou historickou etapu si prizmatem sociologického přístupu k maďarskému autorskému animovanému filmu zvolila Anna Ida Orosz z ELTE’s (Institut teorie umění a mediálních studií v Budapešti). V jejím příspěvku bylo i s tvorbou představeno několik významných, leč u nás málo známých maďarských autorů: György Kovásznai, Katalin Macskássy, Béla Vajda, Péter Szoboszlay a István Orosz.

Úvodní panel pak uzavřela Wiola Sowa, která jakožto jedna z ženských představitelek současného polského animovaného filmu nabídla posluchačům vhled do tohoto tématu a představila pestrost tematického a stylistického rozpětí filmařek a animátorek, mezi něž kromě sebe zařadila Małgorzatu Bosek, Olgu Wroniewicz, Izabelu Plucińskou, Anitu Kwatkowskou-Naqvi, Martu Pajek a Ewu Borysewicz.

V následujícím panelu Autorské obsese provedl Michał Bobrowski posluchače dílem veterána polské animace Zdzisława Kudły, jehož téměř padesátiletou uměleckou činnost krášlí například snímky jako Sysifos, Šum lesa nebo Květ, alegorie úzkostné existence člověka obtěžkaného údělem života v nesvobodě.

Jiné výrazné osobnosti polské animace, ač pozapomenuté, se věnoval Denis Viren z Moskevského státního kulturního institutu. Alexander Sroczyński, který své první filmy vytvořil ve Studiu Filmów Rysunkowych (Studio animovaného filmu), se po roce 1989 přesunul do Spojených států. Už před odchodem z Polska si však vybudoval osobitý talent pro černou grotesku odhalující temnou pudovou stránku lidství.

Jméno Zdzisław Beksiński sice v panteonu polských animátorů nenajdeme, přesto se Maciej Stasiowski z Jagellonské univerzity v Krakově pokusil načrtnout, jakou podobu by film zpod rukou tohoto proslulého malíře surrealistických krajin a výjevů mohl mít. Posloužily mu k tomu Beksińského náčrtky a spíše nahodilé poznámky, ale také příklad filmů, které nesou známky inspirace jeho úzkostnou poetikou (nelze nezmínit krátkometrážní počítačovou animaci Katedra, který v roce 2002 vytvořil Tomasz Bagiński).

Večerní program, stejně jako předchozího i následujícího dne, patřil projekcím. Takto návštěvníci mohli během konference zhlédnout krátké filmy videoklipy z “best of” kolekcí festivalů StopTrik (slovinsko-polský festival pořádaný manželi Bobrowskými), Primanima (Maďarsko) a Supertoon (Chorvatsko).

Sobotní cyklus přednášek začal odpoledne panelem nazvaným Jan Švankmajer z dvojího pohledu. První pohled zprostředkoval, byť pouze formou videopřednášky, již z AGH University of Science and Technology poslal Bogusław Zmudziński. V intencích názvu přednášky Animace jako detonace poukázal na filozofické pozadí motivy destrukce ve Švankmajerových filmů. Zaměřil se při tom zejména na na snímky Picknick mit Weismann, Byt (oba 1968) v nichž se odehrává vzpoura animací oživených předmětů proti lidskému subjektu, jenž je na závěr zlikvidován nebo alespoň přinucen ke kapitulaci, a na film Tichý týden v domě (1969), v němž je to naopak lidský agent, který řízeným výbuchem zničí oživlé předměty v obavě z jejich latentní vzpoury.

Odlišnou perspektivu zvolil autor tohoto textu, který se ve svém příspěvku zaměřil na časté figury Švankmajerova filmového jazyka, postaveného z velké části na montáži dávající vzniknout metaforickým významům. Oporou mu při tom bylo dílo “papeže filmové sémiotiky” Christiana Metze Imaginární signifikant, v němž autor propojuje teorii znaku s Freudovou koncepcí psychologického procesu snění.

Jiří Neděla při přednášce.

Olga Bobrowska v rámci následujícího panelu Intermédia a intertextuální kontexty animace poukázala na ozvěny myšlenek filozofa Leszka Kołakowského v polském animovaném filmu, dále se pak objevovaly příspěvky, u nichž byly souvislosti s hlavním tématem konference více rozvolněné. Svou tvorbu a její kořeny v tradicích polské animace představil vizuální umělec Robert Sowa z Akademie výtvarných umění v Krakově, nad schopností animovaného filmu přejímat dokumentární postupy a jejich prostřednictvím zakonzervovat historickou paměť se zamyslela Guo Chunning z Čínské lidové univerzity v Pekingu.

Závěrečný panel Italská spojka otevřel profesor Stefan Bielański z Pedagogické univerzity v Krakově přednáškou historických, politických a kulturních paralelách mezi visegrádskými zeměmi a Itálií. Jeho slova svými příspěvky stvrdili přednášející Giuseppe Sedia (Mezinárodní federace filmových kritiků), profesorka Paola Bristot (Umělecká akademie v Bologni) a vynikající zvukař Andrea Martignoni.

Jak prozradil Michal Bobrowski, hlavními důvody konání konference právě v Bílsku-Bělé je dvojí blízkost hranic s Českou republikou a Slovenskem, ale také postavení významného centra polského animovaného filmu. Nachází se zde zmiňované Studio Filmów Rysunkowych, ve kterém vznikly zbožňované kreslené seriály Bolek a Lolek, Rexík, Slavný lovec Pampalini či celovečerní dětský film Dobrodružství modrého rytíře, ale také krátkometrážní snímky klasických tvůrců jako Jerzy Zitzman, Mirosław Kijowicz a Zdzisław Kudła, alegoricky zobrazjící postavení jedince vzdorujícího totalitní mašinerii. Několik těchto snímků, a to dokonce za přítomnosti posledního jmenovaného umělce bylo hostům ve Studiu Filmów Rysunkowych promítnuto, čímž první ročník konference Twisted Dreams of History dospěl ke svému konci. Vyhlídky na ročníky následující jsou sice zatím poměrně mlhavé, ale ten druhý, s hlavním tématem propagandy v animovaném filmu, už se přinejmenším v hlavách pořadatelů rodí.