Digitální dualismus probádán

EXPERIMENTÁLNÍ FILM – INTERNET – Éra postinternetu a klamavé rozlišování na Online vs. IRL – HALCIION (překlad: IVANA FORMANOVÁ) –

Éra postinternetu a klamavé rozlišování na Online vs. IRL

Nedávno jsem narazil na mem z období někdy kolem roku 1998. Jednoduchá webová stránka nazvaná Poslední stránka internetu má člověku sdělit: „Vypni už počítač a začni konečně dělat něco užitečného se zbytkem svého života.“ Jsem novinář, pracuji z domova a díky „dálkové“ povaze své práce trávím hodně času na webu buď psaním, nebo vyhledáváním. Mezitím rád komunikuji s okolím: někdy sdílím linky, které jsou podle mě hodnotné a mají šanci rozproudit diskuzi, jindy hudbu nebo obrázky králíků, někdy se zase zapojuji do výměny komentářů. To mě přivádí k otázce, jakou část svých on-line zážitků můžu považovat za falešnou nebo neexistující? Ale proč by moje online rozhovory měly být považovány za méně hodnotné než ty vedené u automatu na kávu?

Teoretik sociálních médií Nathan Jurgenson zavedl užitečný pojem „digitální dualismus“, který má sloužit k popsání přesvědčení, že online přítomnost je výrazně odlišná od skutečného života odehrávajícího se někde jinde a patrně obsahujícího smysluplné okamžiky, jež internet nemůže poskytnout. Rozdíl mezi on-line a off-line realitami je odkaz webu 1.0, populárního matrixovského (( Andy a Lana Wachowski, USA / Austrálie, 1999 )) gnosticismu a kyberprostoru, jehož prostřednictvím může člověk „surfovat“. Pravidla hry se dávno změnila, ale koncept digitálního dualismu zatím přetrvává, vzkvétaje jak v médiích, tak v množství techno-pesimistických knih (ukázkovými příklady jsou Alone Together od Sherry Turkleové a Against the Machine od Lee Siegel). Web jakožto manichejský úhlavní nepřítel je obviňován z mnoha věcí: povrchnosti, náhražky reality, cenných zkušeností, povyšování průměrnosti a davové mentality, zlehčování znalostí a lidských vztahů, a především z nucení člověka žít ve lži.

Existuje webová stránka nazvaná IRL: Internet Real Life a kdyby nebylo skutečnosti, že se skládá jen z lorem ipsum zástupného textu bez významu, byla by dokonalým příkladem digitálního dualismu, potažmo jeho nedostatku. Ale možná jím je i přesto. Takzvaný „IRL“ („In Real Life“, „Ve Skutečném Životě“) jako protiklad k digitální krajině „virtuální“ reality je ve skutečnosti převážně lorem ipsum – bezvýznamným banálním obsahem. Zdá se však, že si něco takového zdráháme připustit a namísto toho si vybíráme digitální obětní beránky. Internet, především sociální média, se stává omamnou odcizující se chaosférou, protipólem úmyslného, významnou „IRL“ dimenzí pravdivých událostí a vazeb.

Proč tolik pohrdání vůči bytí on-line? Snad proto, že on-line ve své současné podobě zrcadlí okolní svět téměř přesně, pořád ale v menším měřítku. Věčně kritizovaný Facebook není stroj navržený pro „sbírání kamarádů“, ale spíše soustrojí rekapitulující na jednom místě rozmanité přátele a příbuzné, které člověk pozná v průběhu života. A takto nahlížený slouží jako připomínka neuspokojivého faktu, že většina těchto vztahů je ve skutečnosti nicotná. Pro běžného člověka by simulace přátel, sousedů, příbuzných, spolužáků, kolegů, přátel přátel, přátel sourozence a jejich přátel ad infinitum s jistotou vyústila v působivý počet facebookových přátel – zároveň off-line vztahů, které sestávají z něčeho více než jen ze zběžného kývnutí na ulici. Slovo „přítel“, které Facebook používá jako definici pro všechny, může být zavádějící. Navozuje dojem bubliny obsahující neupřímné vazby, kdežto i bez existence Facebooku by se v první řadě o uživatele většina jeho přátel příliš nezajímala. Lidé, se kterými se člověk dostává do kontaktu nejvíce, obvykle svůj okruh přátel (ne příbuzných ani kolegů) zrcadlí také off-line.

Sherry Turkleová varuje před narcistní povahou sociálních médií navozujících obraz kompulzivních kontrolovačů smartphonu. Co se ale ve skutečnosti děje je, že již existující vztahové vazby a chování se jednoduše vsadí do nového média. Ale zatímco se on-line a off-line interakce rozbíhají ve svých mechanismech povzbuzujících různé typy komunikace a v takové míře podněcujících různá chování a postoje, je pravděpodobnější, že se stanou dvěma aspekty nebo mody zkušeností spíše než samostatnými realitami.Obrázek (c) Torley.

Brzy po přehodnocení konceptu Sherry Turkleyové o on-line přítomnosti jako kultivaci jedincova ega jsem narazil na článek o „vystopovávání“ (spotting), jež je oblíbené mezi studenty. Facebook se tak využívá jako vhodné médium pro kontaktování lidí sotva zahlédnutých, se kterými si člověk neměl možnost popovídat. Když si všimnete zajímavého cizince ve frontě na autobus nebo v knihovně, můžete mu dát vědět na určité facebookové stránce: „Neznám tě, ale ráda bych tě poznala.“ Tento fenomén není žádnou novinkou (tištěné noviny mívaly podobné sekce již v minulosti), ale v této digitální podobě se stává úspěšnou výzvou konceptu sociálních médií jakožto „alternativě ke skutečnému životu“.

Tento anekdotický důkaz nemá sice empirickou hodnotu, ale během psaní tohoto textu sedím vedle své snoubenky, kterou jsem potkal na Facebooku, a své kočky nalezené přes on-line inzerát. Mám blízké přátele, kteří jsou, jak jsem později zjistil, mí opravdoví sousedé, ale nejprve jsem je poznal jako známé bloggery. Koncept virtuálních přátelství paradoxně proliferoval i na webu 1.0 díky IRC, mailing listům a on-line fórům; tyto nástroje, nyní téměř zastaralé, přivedly uživatele k základu společných zájmů. Avataři, pseudonymy a spletité emailové adresy patřily do tohoto vesmíru. G-mail a později Facebook přispěly ke konci internetového „druhého já“ a pobízely k používání našincova skutečného jména místo nicku jakožto přihlašovacího loginu.

Přesto digitální dualisté učinili jednu zásadní užitečnou poznámku. Internetová zkušenost mění způsob zpracování informací často k horšímu, i pokud se nám daří nadbytek informací řídit. Hojnost je kletba směřující ke škodlivé mentální pasti, jako například „tl;dr“ („too long; didn’t read!, „příliš dlouhé; nepřečetl“), nutkavé přeskakování odkazů a pokora k nekonečnému rozptýlení; zde se osvědčují aplikace jako Readable nebo Pocket, které dělají odstraňování navrhovaných odkazů ze zorného pole divy. Přispěvatelka blogu Cyborgology Sarah Wanenchaková píše o své závislosti na tištěných médiích, do které se umím vcítit. On-line čtení díky svému otevřenému charakteru povzbuzuje nervní konzumpci informací. Tisk naopak poskytuje zkušenosti v „sandboxu“1. Je tak přítelem prohloubené reflexe a vynikajícím nástrojem ke zdokonalování postřehu a koncentrace.

Jako (stále ještě) přispěvatel do tištěných médií jsem daleko od kyber-utopických postojů a snílkovského progresivismu. Na přímý, výstižný a duchaplný tweet je příležitostně odkazováno jako na budoucnost žurnalistiky. Doufám, že se jí nestane – a zároveň o tom pochybuji. Ne každý dobrý spisovatel je talentovaným aforistou; podobně jako v tisku bude i v on-line prostředí krátká forma vždy koexistovat s těmi rozsáhlejšími. Na vzdory populárním titulkům v novinách nás internet nedělá hloupými. Čtenář jednoduše potřebuje vhodný nástroj, který mu pomůže udržet si ve věcech pořádek.

Technologie se obvykle vyhýbá predikcím. Ve většině případů se ubírá jinými, neočekávanými směry a své prognostiky zanechává v omylu. Běžné představy panující o internetu mi připadají jako ozvěna strachů minulého milénia, které jsou vyvolány do popředí například ve výše zmíněném Matrixu nebo Zvláštních dnech (( r. Kathryn Bigelow, USA, 1995 )). Web samotný si mezitím nepozorovaně vytváří svou cestu do každodenní lidské zkušenosti, a postupně se stává méně ohromujícím a více světským.

Vybrala Marie Meixnerová, z anglického originálu „The post-internet era and the fallacy of an Online vs. IRL distinction“, publikovaného 30. ledna 2013 na serveru aqnb, přeložila Ivana Formanová.

„HALCIION“. „The post-internet era and the fallacy of an Online vs. IRL distinction.“ Attractivo Queno Bello [online] 30. 1. 2013, [cit. 2015-12-17]. Dostupné z WWW: <http://www.aqnb.com/2013/01/30/digital-dualism-explored/>.

Článek i jeho překlad jsou publikovány pod licencí 3.0 Creative Commons (The “Attribution-ShareAlike” licence).