Letní filmová škola letos zaostří na Filipíny

Kritické ohlasy na jinak velmi oblíbenou a pozitivně přijímanou Letní filmovou školu v Uherském Hradišti v posledních letech opakovaně zahrnovaly stesky, že její program jednak do velké míry přehlíží filmovou tvorbu mimo oblasti Evropy a Severní Ameriky a jednak je pro zkušenější diváky málo objevný, neboť se soustředí na kanonizované (a s rozvojem internetu i snadno dostupné) klasiky. Letošní ročník, který se odehraje mezi 22. až 30. červencem, ovšem dobrodruhům toužícím po objevování méně známých zákoutí mimoevropské kinematografie vychází vstříc, neboť se v rámci pravidelného programového cyklu Fokus věnuje filipínskému filmu.

S výjimkou filmů thajských, které si vysloužily pozornost jak skrze tvorbu režisérských osobností typu Apichatponga Weerasethakula, tak skrze žánrové filmy nabízející obdobné atrakce jako produkce zavedených filmových velmocí asijského kontinentu, je filmová tvorba zemí regionu jihovýchodní Asie západnímu publiku obecně málo známá. Jejímu globálnímu rozšíření brání jak její kulturní specifičnost, tak skromnost produkčního zázemí, které mají tamní filmaři k dispozici. Filipínská kinematografie, která patří v rámci příslušné geografické oblasti k těm nejrozvinutějším, však má divákům co nabídnout. Letošní Fokus na Letní filmové škole se to pokusí dokázat prostřednictvím celkem sedmnácti snímků rozdělených do čtyř podkategorií:

V rámci té první bude představen výběr z díla jednoho z nejvýznamnějších filipínských filmařů Lina Brocky. Brocka, jehož tvorba se vyznačuje sociálně-kritickým realismem a tematizací LGBT problematiky (vycházející z režisérovy vlastní homosexuality), byl první výraznou osobností filipínského filmu, které se dostalo uznání na velkých světových festivalech a která významně inspirovala další generace tvůrců. Promítnuta bude mimo jiné i dvojice jeho nejzásadnějších (a nedávno restaurovaných) snímků Manila ve spárech světla (Maynila: Sa mga kuko ng liwanag, 1975) a Insiang (1976), které filipínská kritika řadí k vrcholným dílům domácí kinematografie.

Prostor bude věnován i zástupcům současné artové produkce jako je třeba Úplné zmizení (How To Disappear Completely, 2013) Rayi Martina nebo Tvé lůno (Sinapupunan, 2012) Brillante Mendozy. Největší lahůdku, určenou zejména těm nejnáročnějším a nejvytrvalejším divákům, pak představuje uvedení téměř šestihodinového snímku Počátky minulosti (Mula sa kung ano ang noon, 2014), za nímž stojí osobitý a světově oceňovaný tvůrce Lav Diaz.

Třetí podsekci filipínského Fokusu dramaturgové vymezili tematicky a představí se v ní snímky, které zpracovávají ideu filipínského heroismu. Což tedy znamená, že se věnují postavám, které vzdorují různým podobám institucionálního útlaku, jemuž Filipíny během své nelehké historie musely čelit. Drama Sedmdesátá léta (Dekada ’70, 2012) se tak například vrací k období vlády tvrdě autoritářského prezidenta Ferdinanda Marcose, zatímco historické snímky Baler (2008) a Generál Luna (Heneral Luna, 2015) ukazují boj Filipínců proti západním kolonizátorům – nejprve Španělům a posléze Američanům. Poslední jmenovaný snímek zároveň představuje jeden z významných blockbusterů disponující vysokými produkčními hodnotami, jimiž se v posledních letech filipínští filmaři snaží čelit neúprosné hollywoodské konkurenci.

Žánrové tvorbě je ostatně věnována i poslední podsekce, v níž dojde na romantickou komedii Nadané studentky (The Gifted, 2014), melodrama Ve tvých očích (In Your Eyes, 2014), povídkový horor Neohlížej se (Wag kang lilingon, 2006) a komiksové adaptace Návrat Darny (Darna! Ang Pagbabalik, 1994) a Kovář (Ang Panday, 2009). K doplnění kompletní palety žánrů, jež mají ve filipínské kinematografii dlouhou tradici, tak chybí snad jen nějaká sexploatace či fantasy čerpající z bohaté lidové mytologie.

Celkově stojí za pozornost, že se dramaturgové rozhodli představit filipínský film z velké míry právě prostřednictvím žánrových snímků. Takový přístup na festivalech nebývá obvyklý, ačkoli jsou to právě žánrové filmy, které nejvíce odrážejí specifika různých národních kinematografií. Zklamáním ovšem je, že k cyklu věnovanému filipínským filmům nejsou ohlášení žádní hosté ani odborný program. Návštěvníci toužící po exotických zážitcích či doplnění si povědomí o světové kinematografii, se tak budu muset spokojit s objevováním filipínské filmové kultury jen skrze filmy samotné.

Kompletní program 42. LFŠ naleznete na tomto odkazu.