„Music Japan“ na televizních obrazovkách

SERIÁL: HUDEBNÍ POŘADY – JAPONSKÉ HUDEBNÍ POŘADY – KRISTÝNA OSLZLOVÁ

Japonský hudební trh je druhý největší na světě (přirozeně až po Spojených státech) a sytí v podstatě sám sebe – málokterý hudebník je široce známý jinde než v Japonsku, případě okolních státech, přesto si japonské hudební produkční společnosti (tedy aspoň ty největší) rozhodně nemůžou stěžovat na nedostatek odbytu. Prodeje CD alb, singlů i hudebních DVD jsou vysoké, poslední dobou navíc v Japonsku stále více stoupá odbyt digitálních kopií. Hudební celebrity jsou vidět na každém rohu, ty nejznámější mají vlastní pořady v televizi, objevují se na plakátech, v reklamách. Japonský show business je malý svět sám o sobě a hvězdy a hvězdičky (především) j-popu a j-rocku v něm hrají důležitou roli. Proto také v Japonsku existuje poměrně velké množství hudebních pořadů v různých formátech a těm nejvýraznějším zástupcům a typům pořadů se bude věnovat následující článek.

Jen málokteré pořady by se daly označit jako čistě hudební, mnohé z nich jsou totiž jakousi míchanicí vystoupení různých interpretů, talk show o hudbě, ale i tématech, které s ní nemají nic společného (často ve stylu „co daný zpěvák/zpěvačka/skupina nedávno zajímavého zažili“), čímž zabíhá spíše do ranku variety show, v některých nejsou výjimkou i tradičně oblíbené soutěže či hry v rámci pořadu, které jsou spíše typickým rysem japonských variety pořadů.

Účast hudebníka v pořadu je často spojena s jeho momentálním úspěchem v prodeji (proto se v mainstreamových pořadech objevují vlastně pouze „mainstreamoví“ hudebníci) nebo je prostorem pro promo nového singlu či alba, ale také třeba nového pořadu, v kterém se má interpret objevit, dorama nebo filmu do něhož byl obsazen. Mnozí hudebníci totiž nejsou aktivní jen v hudebním průmyslu, ale zapadají do ranku tzv. tarento[1], tedy osobností, které svou činností pokrývají mnoho oblastí (TV produkce, film, hudba, reklama).

Veteránem mezi hudebními pořady je Music Station[2] vysílaný od roku 1986 každý týden TV Asahi, který je jedním z nejpopulárnějších hudebních pořadů v Japonsku. Uvádí jej známý komik Tamori, typický svými slunečními brýlemi, a Yoshie Takeuchi, která však plní víceméně pouze estetickou funkci a málokdy řekne víc než název písně, případně přitaká Tamorimu, který je tak už od roku 1989 tahounem celého pořadu.

Každý týden v pořadu živě vystupují hudebníci, kteří se umístili na nejvyšších místech prodejního žebříčku, který se však liší od Oricon chart, jež je největším informátorem o prodejích hudebních CD nosičů v Japonsku. Music Station má vlastní žebříčky v prodeji alb i singlů, tyto žebříčky jsou pak v rámci pořadu prezentovány. Hlavní náplní Music Station jsou pak vystoupení hudebních hostů. Pro každého z nich je speciálně připraveno a nazdobeno pódium, ve studiu jsou také diváci (respektive hlavně divačky) vytvářející patřičnou „živou“ atmosféru. Music Station je vzorem pro ostatní hudební pořady i co se týče grafické podoby studia a grafických předělů. Světlé pastelové barvy, flitry a třpyt se rozhodně neobjevují jen v Music Station, ale i v dalších pořadech, minimálně v případě živých vystoupení hudebníků.

Mezi jednotlivými vystoupeními jsou prezentovány žebříčky alb a singlů nebo další občasné segmenty pořadu (např. Birth Year Songs, kde ukazují dětem písně z roku jejich narození a ptají se na jejich názor na ně), ale především probíhají krátké rozhovory mezi Tamorim (a Takeuchi) a hudebníky, kteří jsou v několika řadách usazeni ve studiu na lavicích a odpovídají na tzv. Music Question zasílané diváky, případně na dotazy interpretů mezi sebou navzájem. MQ se však poslední dobou velice vzdaluje svému názvu, protože jen zřídka má něco společného s hudbou. Tyto debaty jsou někdy zajímavé, někdy méně, proto občas stojí za to pozorovat spíše interprety, kteří se mezi sebou bez zábran baví na zadní lavici a ignorují hlavní hovor.

Před reklamami předcházejícími začátku pořadu Takeuchi zpovídá některé hosty v koutku nazvaném Mini Station a ukazuje tak „nervózní umělce“ před začátkem vystoupení, jak je koutek přímo v úvodu prezentován a je tak jakýmsi lákadlem pro diváka, aby nepřepínal a sledoval i hlavní pořad.

Velkou tradici mají v Japonsku hudební pořady, které se více blíží variety než klasickému hudebnímu pořadu. Hudební hosté v nich sice mají vystoupení, ale hlavní náplní pořadu jsou rozhovory s nimi, které se často drží v komediální rovině. Prototypem takového pořadu je od roku 1994 vysílaný Hey! Hey! Hey! Music Champ[3], který uvádí kombi komiků Downtown. Ti se vyžívají v mírném trápení hostů a nevynechají jedinou příležitost si z hostů vystřelit, k čemuž jim nedopomáhá jen klasický talk show segment, ale také hry a jiné humorné vsuvky, které jsou součástí pořadu.

K hudebním pořadům podobného rázu patřily např. Music Fighter či dnes již (bohužel) také zrušený Utaban[4], který byl další z ranku hodně kousavých pořadů, poněvadž jej uvádělo nekompromisní duo Takaaki Ishibashi (z dua komiků Tunnels) a Masahiro Nakai (leader J-popové skupiny SMAP). K umírněnějším pořadům, které kombinují prvky hudebního pořadu a variety, ale zároveň se snaží v rozhovorové části úplně neodbíhat od hudebních témat, možno zařadit Music Japan či Music Fair[5], pro nějž jsou typická společná vystoupení hostů, kteří by za normálních okolností spolu jen stěží vystupovali. Vystoupení i talk show část jsou natočeny ve studiu bez publika, což pomáhá klidnějšímu vyznění obou pořadů[6].

Poněkud ojedinělým formátem hudebního pořadu je Count Down TV[7], který je zábavným žebříčkem prodejů singlů, alb či hudebních DVD, založeným částečně na Oricon chart. Pořadem provázejí 3 CGI postavičky, které představují jeden žebříček za druhým, informace o prodejích jsou doprovázeny úryvky z hudebních klipů[8]. I zde se objevují hudebníci se svými vystoupeními, zhruba 45minutový díl má 2−3 hosty, jejich hudební čísla jsou tedy spíše doplňkem pořadu.

Konec roku je tradičně vyhrazen velkým několikahodinovým hudebním show, do kterých jsou vybíráni daný rok úspěšní interpreti. Každá z větších japonských televizí má ten svůj. Mezi nejznámější patří speciál Music Station Super Live (TV Asahi), Best Artist a Best Hits Song Festival (NTV), FNS Music Festival (Fuji TV) a především Kouhaku Uta Gassen[9] (NHK), který končí chvíli před koncem starého roku a liší se od předchozích „soutěžením“ účinkujících. Ti jsou rozděleni do dvou týmů (mužského bílého a ženského červeného) a soupeří o celkové vítězství, o kterém rozhoduje hlasování diváků.

Vystoupení v Kouhaku je pro interprety záležitostí prestiže, pozvání dostávají jen ti nejlepší. Právě tato prestižnost však z Kouhaku dělá událost poněkud upjatou, protože ať se účinkující na pódiu snaží sebevíc, když mají publikum sedící na křeslech v oblecích a společenských šatech, nikdy nedosáhnou stejného účinku jako v případě publika sestávajícího z náctiletých dívek, kde se účinkující dostanou blíže k publiku jako např. v případě Best Artist[10]. V případě Best Artist vycpávky mezi jednotlivými vystoupeními tvoří kratinké rozhovory s účinkujícími a prezentace grafů, které ukazují úspěch dané osoby či skupiny u mužů, žen a různých věkových skupin, ale také srdceryvné dopisy od diváků pro účinkující.

Jak už bylo řečeno, téměř povinnou výbavou většiny japonských hudebních pořadů je vystoupení hudebních hostů, nejčastěji před publikem pořadu. Hudba bývá pouštěna z playbacku či se účinkující může doprovázet sám či s kapelou, zpěv bývá poslední dobou živý (což okamžitě odhalí, že někteří zpěváci vděčí popularitě spíše svému vystupování a vzhledu, než pěveckým schopnostem), v mnoha případech je pak zpěv spojen i s tanečním vystoupením. Pro každého interpreta je s ohledem na píseň vyzdobeno a nasvětleno pódium, časté je vystřelování flitrů, papírových konfet, poletování papírků podobných sakurových lístků a jiné efekty, v pozadí běží video projekce, nejčastěji ve formě barevných geometrických tvarů a drobných obrázků. Hosté nemusí zpívat jen jednu píseň, ale běžně se objevují tzv. medley – kombinace několika písní daného účinkujícího ve zkrácené podobě. Nezapře se ani fakt, že Japonci vynalezli karaoke, na obrazovce v mnoha případech běží text písně, aby si diváci mohli zazpívat také (anebo zkontrolovat zpívající, jak dobře si pamatují text).

Vybrané japonské hudební pořady:

Asahi             Music station

http://www.tv-asahi.co.jp/music/

http://en.wikipedia.org/wiki/Music_Station

http://wiki.jpopstop.com/wiki/MUSIC_STATION

TBS               Countdown TV

http://www.tbs.co.jp/cdtv/

http://en.wikipedia.org/wiki/Count_Down_TV

http://wiki.jpopstop.com/wiki/CDTV

Fuji                Hey! Hey! Hey! Music champ

http://www.fujitv.co.jp/HEY/index.html

http://en.wikipedia.org/wiki/HEY!_HEY!_HEY!_MUSIC_CHAMP

Fuji                Music Fair (21)

http://www.fujitv.co.jp/MUSICFAIR/

http://en.wikipedia.org/wiki/Music_Fair

Fuji                Bokura no Ongaku

http://www.fujitv.co.jp/ourmusic/index.html

http://wiki.jpopstop.com/wiki/Bokura_no_Ongaku

Fuji                Shin Domoto Kyoudai

http://wwwz.fujitv.co.jp/DOMOTO/index.html

http://wiki.jpopstop.com/wiki/Shin_Domoto_Kyoudai

Fuji                SMAPXSMAP

také na Kansai TV

http://www.fujitv.co.jp/smapsmap/index.html

http://en.wikipedia.org/wiki/SMAP×SMAP

http://wiki.jpopstop.com/wiki/SMAPxSMAP

NHK               Music Japan

http://www.nhk.or.jp/mj/

NHK               Shounen Club

http://www.nhk.or.jp/bs/shonen/

http://wiki.jpopstop.com/wiki/The_Shounen_Club

NHK               Shounen Club Premium

http://www.nhk.or.jp/shonen-p/

NHK               Minna no uta

http://www.nhk.or.jp/minna/

http://www.interq.or.jp/orange/mitumi/utakan/

http://en.wikipedia.org/wiki/Minna_no_Uta

NTV               Music Lovers

http://www.ntv.co.jp/mlovers/index.html

TV Tokyo     Gekkan MelodiX!

http://www.tv-tokyo.co.jp/melodix/

http://wiki.jpopstop.com/wiki/Gekkan_MelodiX!

Každoroční velké hudební show

NTV               Best Hits Song Festival

http://www.ytv.co.jp/besthits/artist/index.html

NTV               Best Artist

http://www.ntv.co.jp/best-artist/

NHK               Kouhaku Uta Gassen

http://en.wikipedia.org/wiki/Kōhaku_Uta_Gassen

http://www9.nhk.or.jp/kouhaku/

http://www.nhk.or.jp/digitalmuseum/nhk50years_en/categories/p54/

Fuji                FNS Music Festival

http://www.fujitv.co.jp/FNS/index.html

http://en.wikipedia.org/wiki/FNS_Music_Festival

---

[1] Z anglického „talent“.

[2] Na ukázku zde jeden celý díl Music station: http://v.youku.com/v_show/id_XMjI0NzA0Njk2.html, a další zde: http://v.youku.com/v_show/id_XMjExNjQ5Mzc2.html (jedná se o speciál ukazující i starší Japonské úspěšné hudebníky, což je poměrně zábavné). Dále možno projít si další třeba zde: http://www.youku.com/show_page/id_z56cb14f0326611df97c0.html.

[3] Celé pořady i samotná vystoupení zde: http://www.soku.com/search_video/q_HEY!%20HEY!%20HEY!%20Music%20Champ.

[4] Oba zrušeny po mnoholetém vysílání letos.

[5] V tomto okamžiku už to začíná být evidentní, ale ráda bych podotkla, že nejenže málokterý japonský hudební pořad má japonský název, ale ani v angličtině neoplývají originalitou a poměrně často se nazývají Music „něco“. Viz dále např. ve formě minikoncertu určitého interpreta dělaný Music Lovers (http://v.youku.com/v_show/id_XMTk0MDYxMzAw.html).

[6] Jeden díl Music Fair: http://v.youku.com/v_show/id_XMTg2MjMyNjI4.html. Jeden díl Music Japan: http://v.youku.com/v_show/id_XMjExNjczMzI4.html.

[7] Zkráceně CDTV. Jeden díl Count Down TV zde: http://v.youku.com/v_show/id_XMjMxNTk1Mzg4.html.

[8] Těm se zkráceně říká PV – promotional video, na rozdíl od MV (music video) běžné v jiných zemích.

[9] Loňský pořad Kouhaku Uta Gassen první část zde: http://v.youku.com/v_show/id_XMTQ0MDY0Mzc2.html a druhá část zde: http://v.youku.com/v_show/id_XMTQ0NTUyODE2.html. Jedná se o 60. ročník, letošní bude 61.

[10] Best Artist 2010 zde: http://v.youku.com/v_show/id_XMjMwMjcwODc2.html.