Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Borivoj Dovniković: Škola kresleného filmu

Borivoj Dovniković: Škola kresleného filmu

Borivoj Dovniković: Škola kresleného filmu
RECENZE – KNIHA: Škola kresleného filmu – LUKÁŠ GREGOR –

Pro ty, kdo chtějí proniknout do záhady vzniku animovaného filmu, je určena nová publikace z nakladatelství AMU Škola kresleného filmu. O tom, že animace je o trpělivosti, ale také o hraní, píše slavný animátor Borivoj Dovniković.

Zdroj: www.amu.cz/namu

Vydavatelská činnosti Nakladatelství AMU naštěstí není solitérem na trhu s odbornými filmovými publikacemi, na druhé straně lze podobných subjektů v Česku napočítat na prstech jedné ruky. Již proto by každý příchod nové knihy neměl zůstat nepovšimnut. NAMU se sice z větší části zaměřuje především na „své“ studenty (tedy z Filmové akademie múzických umění), přesto nepřichází pouze se skripty a ani ta nebývají natolik speciálně koncipována, že by je nemohl číst jakýkoliv zájemce o hlubší poznání kinematografie. Velkou devízou těchto skript navíc je jejich jazyková vstřícnost, přehlednost a v neposlední řadě velmi dobrá cena.

Již po letmém prozkoumání seznamu vydaných titulů lze vysledovat pravidelné „mapování“ oblasti animovaného filmu. Tato „edice“ čítá již pět publikací, které si rozdělili čeští autoři Edgar Dutka a Jiří Kubíček. Nyní poprvé přichází nakladatelství s překladem publikace cizojazyčné. Škola kresleného filmu Borivoje Dovnikoviće, jíž tento světoznámý animátor napsal v roce 1982. Dovniković, znám také jako Bordo, se narodil téměř před osmdesáti lety v bývalé Jugoslávii, dva roky po svém nastoupení na Akademii výtvarných umění vytvořil první chorvatsko/jugoslávský kreslen snímek Velké setkání (1951). Nejen ním, ale také přičiněním o založení Záhřebské školy animace se Dovniković zapsal do dějin animovaného filmu, neboť tak stál u zrodu chorvatsko/jugoslávské animované filmové tvorby vůbec. Po ukončení akademie se profesionálně věnoval karikatuře, ilustraci, animaci, kresleným příběhům a grafickému designu. Během své kariéry získal několik mezinárodních cen,  v roce 2000 na festivalu Sidewalk Moving Picture v Birminghamu v Alabamě obdržel cenu za celoživotní dílo za přínos moderní animaci.

To, že se Bordo během své kariéry věnuje rád karikatuře, je znát i na samotné publikaci, respektive na jejím obrazovém doprovodu. Autor veskrze informativní text, edukativního rázu, doplňuje o názorné ilustrace. Ty napomáhají k lepší představivosti a de facto k lepšímu strávení Školy kresleného filmu jako takové. Ta jazykem (překlad Jiří Jaroš) nejde jinou cestou než knihy Dutkovy a Kubíčkovy. Dovniković již v samotném „prologu“ prozrazuje, že „animace je kreslená hra“ a že jako hru musíme vnímat celý proces tvorby a tedy i jeho knihu. Hravost jeho kresbičkám nelze upřít, byť by některé mohly být o větší velikosti. Plusem českého vydání je, že dílčí ilustrace jsou vždy poblíž textu, jehož jsou názorným doprovodem, proto nedochází k situacím, kdy čtenář čte například o těžišti figury a ilustraci musí dohledávat o několik stran vzad / vpřed.

Byť je k čtenáři svým jazykem Bordo co nejvstřícnější, čtení publikace přece jen nejsnadnější není. Pochopitelně že rozdíly se budou projevovat individuálně o toho kterého čtenáře, Škola kresleného filmu však není nejideálnější pro tzv. četbu vkuse. Borivoj Dovniković sice na počátku hovoří o hře, při rozboru procesu vzniku animovaného filmu (a tedy každičké scény, sekvence, fáze..) je však velmi důsledný a další a další rozkreslování, rozpočítávání může působit až únavně.

Publikace totiž opravdu dokáže obstát jako plnohodnotná učebnice pro animátory, proto se laické čtenářstvo může místy cítit poněkud ztraceno. Vedle Dovnikovićovy Školy kresleného filmu bychom mohli postavit i v letošním roce vydanou Animační abecedu[1] Dalimila Koutka. U obou autorů lze vysledovat prakticky totožný metodický přístup „výuky“ s tím, že Koutkova práce je pojata o něco méně technicky, zato ilustracemi (často se odvolávajícími k dysneovské tradici) je názornější.

S ohledem na rok vzniku Dovnikovićovy knihy by mohla vyvstat otázka její aktuálnosti, nicméně i když jsou technologie u animovaného filmu daleko modernější, rozhodně nelze říci, že by tím Škola kresleného filmu byla pouze „vzpomínkou“. Bordo totiž vždy patřil mezi tvůrce nezávislého animovaného filmu, v podstatě takovým je i jeho text určen. Cílovým čtenářem je v užším slova smyslu ten, kdo si chce sám vytvořit animovaný snímek (a stačí mu k tomu v podstatě stůl, tužka a papír) nebo ten, kdo má i modernější techniku, ale přesto potřebuje základy rozpohybování animace. V širším slova smyslu je čtenář kdokoliv, kdo by chtěl proniknout do vpravdě kouzelného světa animovaného filmu…

Borivoj Dovniković:
Škola kresleného filmu
Nakladatelství AMU, 2007
180 stran
170 Kč


[1] KOUTEK, Dalimil: Animační abeceda, aneb Průvodce kurzem animované tvorby. Ostrava: Soukromá střední umělecká škola AVE ART, 2007

Print Friendly

Autor

Počet článků : 88

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, o.s., Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru