Zde se nacházíte: 25fps » Český film » Černý prapor

Černý prapor

RECENZE DVD: Černý prapor (režie: Vladimír Čech, 1958) – LUKÁŠ GREGOR –

Minulý měsíc vydala společnost Filmexport Home Video další z příspěvků tzv. „Zlatého fondu české kinematografie“. Řešit toto označení, kterým se často a rád zaštiťuje kdekdo, zde raději nebudu. Byť si osobně dovolím nad některými tituly ve spojitosti se „zlatým fondem“ zapochybovat, nesnižuje to význam jejich vydání na DVD. Toto platí i v případě Černého praporu, který se může jen stěží poměřovat se „zaručeně zlatými“ snímky jako je například souběžně vydaný Erotikon, ale i možná právě tím, že mu není poskytován prostor v programovém schématu českých televizí, jeho objevení na DVD s nadšením vítám.

 

Film

Film je orámován záběry z letiště, kdy se vracejí českoslovenští občané ze své účasti v cizineckých legií. Starší paní, matka, marně jednoho z nich vyhlíží. Ptá se bývalých vojáků s fotografii svého syna, zda jej neznají. Tím se nám otevírá retrospektiva, příběh Václava, který je žoldákem v legii ve Vietnamu. Spolu s ním tam jsou zástupci několika národů – Itálie, Polska, Německa a především Francie. Ta se snaží „zkrotit“ místní domorodce, přičemž – jak Václav záhy pozná – se nevyhýbá využít i drastických metod.

I když jde o film v rámci dobrodružného žánru, pracuje s vážnějším tématem (scénárista Kamil Pixa jej označuje jako poslání), kdy klade vedle sebe francouzské chování ve Vietnamu a nacistické řádění v Evropě. To je také důvodem, proč se tento vpravdě internacionální snímek, jenž se dobře prodal do nejrůznějších koutů světa, setkal ve Francii s radikálním odmítnutím.

Václav se snaží zapadnout do různorodého kolektivu, tvořeného o poznání silnějšími povahami než je on sám. Násilí, kterého je svědkem, ale také vzájemných černot mezi žoldáky, jej ubíjí. Ke všemu se zde setká také s důstojníkem, který má za sebou kariéru u SS a má na svědomí také smrt části jeho rodiny. Václav se chce pomstít…

Co do propracovanosti děje, nenabízí Černý prapor originální témata a postavy, které by nebyly již někde zpracovávány, přesto v kontextu naší kinematografie jde o snímek, který nejen v padesátých letech vybočoval. Dobrodružnému žánru se tehdy u nás nevedlo dobře, v podstatě se takřka netočil. Není tedy divu, že příběh z cizinecké legie se stal jedním z nejnavštěvovanějších filmů a že jej zvláště mladé publikum vřele přijalo. Patrná schematičnost je logicky vysvětlitelná právě žánrem, kdy dobrodružný (stejně jako akční) film povětšinou musí mít jasně rozdané karty – postavy jsou tak rozděleny na kladné a záporné už svým zevnějškem. Na složitější plasticitu se zde nehraje, důležitá je akce a budování napětí, což se českým tvůrcům poměrně daří.

Jednoduchý příběh se skládá z dílčích epizod, které jsou funkčně propojeny různými dramatickými momenty, vojenskými akcemi, konflikty. Díky zasazení do exoticky vypadajících exteriérů a práci kameramana Rudolfa Miliče jsou akční scény dynamické a vizuálně i působivé. Výrazné je využití světla, které prochází skrze palmy, a také práce maskérů, kteří se postarali, aby herci opravdu vypadali tak, jako by byli v tropech.

Černý prapor se stal výraznou příležitostí pro oba hlavní představitele, Františka Peterku (Petr) a Jaroslava Mareše (Václav). Zatímco Peterka si svojí rolí statného vojáka otevřel dveře k filmu (a rolím tvrdých chlapů), pro Mareše to byla výzva, jak si zkusit zahrát člověka zmítaného chutí se pomstít a strachem z násilí.

Za snímkem, vzhledem k době vzniku (rok 1958), pochopitelně stojí i stín tehdejší ideologie. Nejde tedy jen o dobrodružný film, ale i o variaci na téma emigrace, na to, jak opuštění své vlasti člověka změní k horšímu. Hlavní hrdinové Petr a Václav, jak upozorňuje historik Pavel Taussig, tak de facto žádnými hrdiny nejsou. Nelze je brát jako své vzory, jako archetypy statečnosti a morálky. Pracují „na straně zla“ a mohou být maximálně méně zlí než druzí, nikoliv však dobří.

Zajímavá na Černém praporu je jeho mezinárodnost. Ve filmu se hovoří několika jazyky, přičemž jsem byl poněkud překvapen, že zde nebyly součástí české titulky (francouzsky se hovoří zhruba 60-70% snímku). Jako výpomoc se pak ukázaly být volitelné české titulky pro neslyšící, které nabízely i překlad cizích řečí.

Tvůrci díky internacionální povaze díla otevřeli svému filmu dveře do světa. Jelikož Černý prapor není tolik politicky angažovaný, nebyl „problémem“ ani pro západní publikum a není „problémem“ ani pro to současné.

 

DVD

Co do kvality obrazu je film nadprůměrný, jen místy se objeví záběry, které nejsou zcela vyčištěny, ale jde o pouhé výjimky.

DVD nabízí bonusový materiál, který bychom mohli v rámci vydavatelské činnosti Filmexportu označit jako tradiční (bez negativní konotace tohoto slova).

Máme zde tedy fotogalerii a filmografie tvůrců a hlavních hereckých představitelů. Minibonusem je seznam bibliografie a seznamu ocenění. Nepochybně jedním z triumfů je vždy DVD-ROM se soudobou dokumentací, která mimo tehdejší plakáty a propagační materiály, přináší nejrůznější recenze či zprávy z tisku.

Slovo historika patří tentokrát PhDr. Pavlu Taussigovi, který ve dvaceti minutách zasvětí diváky do kontextu, v němž film vznikal, ale také do kontextu žánru. Pavel Taussig přednáší erudovaně, dobře se poslouchá, k přednostem také patří jeho snaha o to, aby pojmenoval jak nedostatky, tak i přednosti snímku. Dle mého názoru by neškodilo si tento výstup pustit před samotným filmem, neboť tak přece jen rozšíří jeho vnímání.

Necelou hodinu bonusového materiálnu zabírají rozhovory.

První z nich, trvající 3 minuty, je věnován Vladimíru Brabcovi. Upřímně mi je velkou záhadou, proč na disku je. Nejenže si tento herec ve filmu mnoho nezahraje, ale především je jeho výstup naprosto tristní. Vladimír Brabec si totiž na natáčení vzpomíná jen s obtížemi, najednou se dostane k tomu, že režisér Vladimír Čech propadl alkoholu, pak opět loví v paměti název filmu, na němž znovu spolupracovali. I tak krátká doba, jakou rozhovor trvá, umožní Brabcovi vystoupit před diváky v nepříliš lichotivém světle.

O dvě minuty delší prostor je dán vzpomínkám Ladislava Chudíka, který se zaměřuje především na své herecké kolegy. Velkou výpovědní hodnotu jeho výstup nemá, spíše jde o obecně zažité věty o spolupráci s režisérem apod.

Následuje rozhovor s Ervínem Bálešem, jehož zážitky se staly inspirací pro filmový příběh. Báleš proto nejdříve popisuje svoji zkušenost coby žoldáka v cizinecké legii, cestu od svých nápadů ke scénáři, aby poté úderně charakterizoval jednotlivé herecké představitele i s jejich politickým smýšlením. Dvojnásobný čas, než byl dán panu Chudíkovi, uplyne rychle, Báleš hovoří suverénně, někdy však až příliš.

Z rozhovorů jednoznačně nejzajímavější je výstup herce Františka Peterky, pro něhož se Černý prapor stal bránou do Barrandova a světa filmu. Čtvrt hodiny trvající monolog pana Peterky je požitkem, neboť nejenže v sobě pojal velké množství informací a zážitků, ale navíc je přednesen velmi emotivně.

Jako poslední se ke slovu dostává tvůrce námětu a scénáře Kamil Pixa, jenž se zaměřuje pro změnu na distribuční stránku a na proces vzniku filmu. Pan Pixa sice opakovaně zdůrazňuje ono zasazení do prostředí a jeho věrohodné znázornění (záběry z džungle ve skutečnosti byly natáčeny na Žitném ostrově na Dunaji u Bratislavy), přesto obraz o Černém praporu divákovi opět o něco více začleňuje do kontextu doby, v němž vznikal.

 

Černý prapor

Režie: Vladimír Čech

Hrají: František Peterka, Rudolf Deyl, Jaroslav Mareš, Marie Brožová, Günther Simon, Tadeusz Schmidt, Kurt Oligmüller, Jerzy Duszyński, Karel Jelínek

Československo 1958, 85 min

Formát: 4:3

Zvuk: Dolby Digital 2.0 CZ

Vydal: FILMEXPORT HOME VIDEO, květen 2007

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 88

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru