Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Boj o přežití jako rutina

Boj o přežití jako rutina

RECENZE: Čtyři minuty (režie: Chris Kraus, 2006) – JANA BÉBAROVÁ –

Jméno režiséra Chrise Krause je u nás téměř neznámé, leč jeho druhý celovečerní snímek Čtyři minuty, který právě přichází do našich kin, se může pochlubit několika mezinárodními oceněními – ať už se jedná o hlavní cenu na festivalu v Šanghaji, kde byl uveden v premiéře, či o několikerá festivalová ocenění pro obě hlavní představitelky, včetně Německé filmové ceny pro hlavní i vedlejší roli, a Německou filmovou cenu pro nejlepší hraný film roku 2006.

vier minuten

Rebel s příčinou

Zatímco Krausův filmový debut Tanec na střepech (Scherbentanz, 2002) líčí boj hlavního hrdiny se zákeřnou nemocí a zároveň jeho bolestné vyrovnávání s vlastní minulostí a rodinným vztahy, Čtyři minuty jsou situovány do prostředí věznice, kde boj o přežití je v podstatě každodenní rutinou. Hlavní hrdinka Jenny (Hannah Herzsprung) si zde odpykává trest za vraždu, kterou (jak se později dozvíme) možná ani nespáchala. Ovšem tento fakt není tak podstatný jako zobrazení Jennina rebelského ducha. Do křehké dívky má hodně daleko, nebojí se rozdávat rány a její zevnějšek podle toho také vypadá – nebojácně drsné držení těla, obličej plný šrámů, zjizvené ruce… Kvůli tomu se dostává do prvního konfliktu s vězeňskou učitelkou klavíru Traude (Monica Bleibtreu), jež jí při pohledu na její zkrvavené ruce razantně a bez debat odmítá dávat hodiny. Jenny ovšem není ten typ, který by pokořeně a beze slova odešel, tudíž jsme poprvé svědky toho, jak dává naplno průchod svému cholerickému já, které se před ničím a nikým nezastaví.

Díky své prudké povaze má nepřátele na každém kroku – mezi spoluvězni, dozorci a zpočátku i v Traude samotné. Obě ženy však mají něco společného – hříchy z minulosti počínaje, tvrdým a nekompromisním chováním konče. Egocentrická Traude si je od počátku vědoma Jennina nadání, a proto se pro ni snaží u vedení věznice získat povolení k přihlášení do soutěže mladých talentů.

four-minutes-vier-minuten-1

Most přes minulost

Konfliktnost a afektivnost obou žen však vedou k četným peripetiím doprovázejícím jejich cvičení. Ať už jsou to intriky dozorce, který se Traude mstí za to, že ho odsunula na druhou kolej a věnuje se osobě, která mu „zřídila“ obličej, či jejich vzájemné rozpory týkající se rozdílného hudebního vkusu. I přes veškeré neshody si obě ženy k sobě postupně nachází společnou cestu a ačkoli je evidentní, že z nich nikdy nebudou nejlepší přítelkyně, mají jedna pro druhou porozumění pro své křivdy z minulosti.

Osmdesátiletá Traude působí v ženské věznici již šedesát let, neboť ji k tomuto místu poutají vzpomínky, provázející ji na každém kroku. Pomocí flashbacků a retrospektiv nám režisér dává nahlédnout do zákoutí její temné minulosti a odkrývá její tragickou lásku k mladičké Hannah, se kterou za války sloužila u Červeného kříže a kterou nikdy nepřestala milovat.

Nejsilnějšími momenty filmu jsou scény, kdy jsou si učitelka se svou žákyní opravdu blízko a podléhají chvilkovým slabostem. Jenny se svěřuje se svými bolestmi z minulosti, především s problematickým vztahem s otcem. Krausemu se daří tyto scény realizovat bez zbytečného sentimentu. Ačkoli jsou obě ženy osamělé, jsou dostatečně hrdé, aby se ubránily plačtivým výstupům. Malá osobní vítězství (Jennino úspěšné tažení soutěží) střídají hořká zklamání, pramenící z rozdílnosti jejich charakterů. I když si Traude od Jenny udržuje odstup a snaží se ostatní (a především sebe samu) přesvědčit o tom, že ji zajímá pouze hudba, odvaha a nekompromisnost, její svěřenkyně ji připomíná Hannah, která si s podobným přístupem k životu vykopala hrob.

Koncert pro jednoho

Spousta okamžiků vyvolává mrazení v zádech a jednání protagonistek sledujeme se zatajeným dechem. Jindy se musíme upřímně smát vtipným situacím, které se Kraus nebál do scénáře začlenit. Například scéna s vyměňováním šatů v momentě, kdy má Jenny poprvé vystoupit před soutěžní porotou, Traude do sálu napochoduje v kožených kalhotách a bundě, zatímco Jenny usedá za klavír v staropanenských plandavých šatech.

Nemalou roli ve filmu hraje hudba. Soundtrack je mozaikou různých stylů – skladby Bacha, Beethovena či Schumanna střídají rytmy barové hudby plné afrických, rockových a heavymetalových motivů. Jenniny klavírní výstupy jsou nezapomenutelným zážitkem, obzvlášť její závěrečné vystoupení ve finále soutěže. Během jejích čtyř minut slávy totiž tuhne krev v žilách – a to je důvod, proč nejeden filmový fanoušek bude chtít Čtyři minuty vidět zas a znovu.

Vier Minuten

Režie: Chris Kraus
Scénář: Chris Kraus
Kamera: Judith Kaufmann
Hudba: Annette Focks
Hrají: Hannah Herzsprung (Jenny von Loeben) , Monica Bleibtreu (Traude Krüger) , Sven Pippig (Mütze), Richy Müller (Kowalski) , Jasmin Tabatabai (Ayse)
Premiéra: 4. 10. 2007
Distributor: SPI
Německo, 2006, 112 minut

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Jana Bébarová
editor-in-chief

Počet článků : 219

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru