Dravá ryba Francis

Francis Ford se narodil 7. dubna 1939 v Detroitu jako druhé ze tří dětí Carmina a Italie Coppolových. Carmine Coppola v té době působil jako první flétnista Detroitského symfonického orchestru, brzy však získal místo v New Yorku a rodina se musela stěhovat. Malý Francis od útlého věku udivoval svými uměleckými sklony, když pro rodinné příslušníky inscenoval loutková představení. V deseti letech projevil zájem o otcovu osmimilimetrovou kameru a začal točit krátké filmy. To všechno byly impulsy pro rodiče, kteří se rozhodli nebránit talentu svého malého „génia“ a umožnili mu jej rozvíjet nejprve na Hofstrově univerzitě, kde Francis studoval divadelní režii a zaujal neortodoxními inscenacemi klasických divadelních her, a poté na Kalifornské univerzitě v Los Angeles, kde absolvoval obor filmová režie.

Teď už jsi velký chlapec

Během studií natáčí Coppola několik krátkých snímků a navazuje kontakty se svými spolužáky (například s pozdějším slavným zpěvákem Jimem Morrisonem). Osudovým se pro něj však stává setkání s mužem o třináct let starším. Přes inzerát se seznamuje s králem amerického nezávislého filmu Rogerem Cormanem, který v Coppolovi rozpoznává nevšední talent a přijímá jej do svého týmu. Coppola v něm nejprve sbírá zkušenosti jako scenárista a Cormanův asistent. Bylo však jen otázkou času, kdy mu bude svěřena režie vlastního filmu. Tím se stal horor Dementia 13 (1963), natočený se skromným rozpočtem asi třiceti tisíc dolarů a s dekoracemi vypůjčenými z jiného snímku. Film vzbudil rozporuplné reakce u kritiků, ale finančně dokázal uspět natolik, že Coppolovi otevřel dveře k mainstreamovějším projektům.

V roce 1966 vstupuje do kin snímek Teď už jsi velký chlapec, hravá a s invencí natočená komedie o dospívajícím mladíkovi, který se bouří proti generaci svých rodičů a zároveň zažívá četné milostné peripetie. Film získal kromě jiného nominace na Oscara (za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli) a Zlatou palmu a filmový svět tak poprvé při pohledu na Coppolovo jméno v titulcích zpozorněl. O dva roky později už Francis Ford režíruje legendárního (a s muzikálovým žánrem se loučícího) Freda Astaira ve filmové adaptaci úspěšného broadwayského muzikálu Divotvorný hrnec. Následovaly další dvě oscarové nominace (za hudbu a zvuk), ale Coppola sám byl za svou práci na tomto snímku s pohádkovým syžetem spíše kritizován. Bylo mu vytýkáno, že výsledek působí roztříštěně a přebujele.

Zdroj: en.wikipedia.org

Logicky se proto rozhodl pro realizaci daleko skromnějšího projektu. Lidé deště (1969) jsou možná až nečekaně vyzrálým dílem třicetiletého tvůrce, který se podobně jako hlavní hrdinka snímku ocitá na životní křižovatce a rozhoduje se, co bude dál. Coppola, režisér a scenárista v jedné osobě, se tentokrát zaměřil na postavy, které působí nezvykle životným dojmem, ne jako figurky v moci filmových tvůrců. Coppolovy (nejen) scenáristické dovednosti se měly brzy dočkat prvních významných ocenění.

Coppola: člověk a jeho sen

V září roku 1970 měl ve Spojených státech premiéru válečný film Franklina J. Schaffnera Generál Patton, o několik měsíců později pak byli oba autoři jeho scénáře zaslouženě odměněni Oscarem. Jedním z nich byl i Francis Ford Coppola, který se sice osobně slavnostního ceremoniálu nezúčastnil, i přesto ale z ceny musel mít obrovskou radost. Právě ona (a Coppolovy italské kořeny) totiž měla největší podíl na tom, že si producent Albert S. Ruddy pro adaptaci knižního bestselleru Maria Puza vybral ze všech hollywoodských talentů právě jeho.

Zdroj: en.wikipedia.org

Kmotr (1972) slavil nevídané úspěchy. Byl jednoznačně kladně přijat jak kritikou, tak diváky, což se v takovém rozsahu stává opravdu výjimečně. O dva roky později následovalo neméně úspěšné pokračování, které Coppolovi konečně vyneslo i tolik vytouženého Oscara za režii.[1]

Své výsadní postavení mezi hollywoodskými filmaři 70. let potvrdil ambiciózním špionážním dramatem Rozhovor, které natočil jakoby mimochodem mezi oběma Kmotry. Film s nesrovnatelně nižším rozpočtem dokonale odráží všeobecnou nedůvěru a paranoiu své doby, jež byly zapříčiněny především aférou Watergate. Gene Hackman hraje experta na odposlech, který se dostává do ohrožení vlastního života poté, co náhodou nahraje rozhovor osob plánujících vraždu. Snímek se vyznačuje výborně gradovaným napětím, přesnou atmosférou USA první poloviny 70. let a precizní prací se zvukovou stopou. Na festivalu v Cannes byla Rozhovoru udělena prestižní Zlatá palma.

Zdroj: www.sensesofcinema.com

Dalších pět let strávil Coppola přípravou, natáčením a stříháním snímku Apokalypsa, mamutího projektu o vietnamské válce, volně čerpajícího ze slavné novely Josepha Conrada Srdce temnoty. Apokalypsa byla od samého začátku provázena mnoha problémy a (bez jakéhokoliv přehánění) katastrofami, až se zdálo, že ji filmoví bohové prokleli. Natáčení na Filipínách se změnilo v noční můru. Nepřející počasí v podobě tajfunů, členové štábu na pokraji psychického zhroucení, infarkt herce Martina Sheena, nepřipravený a s nadváhou se potýkající Marlon Brando a kritický nedostatek financí – s tím vším musel Francis Coppola bojovat. Byl ale za každou cenu rozhodnutý Apokalypsu dokončit. Rozpočet se nakonec vyšplhal na trojnásobek původně plánované částky, Coppola kvůli tomu dokonce rozprodal značnou část vlastního majetku. Nicméně v květnu 1979 si mohl alespoň částečně vydechnout – snímek, ač ještě nedostříhaný, byl promítnut na festivalu v Cannes a získal tam Zlatou palmu. Zdálo se tedy, že se dramatický příběh dočká šťastného konce. Bohužel tomu bylo přesně naopak. Domácí kritici film po premiéře strhali a diváci nechali v pokladnách kin pouhé 4 milióny dolarů, tedy přibližně osminu rozpočtu. Co naplat, že audiovizuálně podmanivá Apokalypsa je dnes považována za jeden z nejzajímavějších příspěvků k tématu vietnamské války? Tehdy, v roce 1979, začal Coppolův strmý pád dolů.

Apokalypsa?

Zdroj: en.wikipedia.org

Celá 80. léta se Coppola marně snažil vydobýt si své výsadní postavení zpátky. Pouštěl se do filmových projektů různých žánrů, ale úspěch Kmotra nebo Rozhovoru už nezopakoval. V roce 1982 kiny nenápadně proplulo s citem natočené drama One from the Heart, které vypráví o krizi partnerského vztahu. O rok později dal Coppola vzniknout rovnou dvěma filmům: oba byly natočeny podle knižních předloh autorky S. E. Hinton, která se zaměřuje na literaturu o dospívající (a často rebelující) mládeži. Jak černobíle nasnímané Dravé ryby, tak i stylově konvenčnější Outsideři nás zavádějí do prostředí pouličních gangů a oba vyprávějí příběh o uvědomění, hledání zodpovědnosti a snaze uniknout ze světa, který pro hrdiny přestal dávat smysl. Coppola na obou filmech spolupracoval s herci nejmladší generace – Mattem Dillonem, Nicolasem Cagem, Patrickem Swayzem nebo Mickeym Rourkem a výrazně jim pomohl v jejich rodících se kariérách.

Následovalo stylizované retro Cotton Club (1984), které diváky zavedlo do jazzového baru v období americké prohibice. Coppola se v něm vrátil ke své oblíbené mafiánské tematice, ta mu však tentokrát vavříny nepřinesla. Nominace na Zlatý glóbus za režii byla jen slabou náplastí na další komerční neúspěch. Filmem Peggy Sue se vdává (1986) se Coppola vydal do komediálních vod a vyplatilo se mu to. Příběh ženy (Kathleen Turner) se zpackaným manželstvím, která na večírku omdlí a probudí se v nemocnici jako sedmnáctiletá dívka, si v kinech vedl velice slušně. Retro náladu si znovu vyzkoušel v dalším odlehčeném snímku Tucker: člověk a jeho sen (1988) o entuziasmem oplývajícím návrháři aut (Jeff Bridges), který je rozhodnut způsobit revoluci v automobilovém průmyslu.

Zdroj: en.wikipedia.org

Série neúspěchů či poloúspěchů Coppolu vedla k rozhodnutí vrátit se k látce, jež mu kdysi zajistila slávu a věhlas. Jenže třetí a závěrečný díl Kmotra (1990), jakkoliv řemeslně povedený, se setkal s mnohem zdrženlivějším přijetím. I tak se ale jednalo o příslib do budoucna, že by 90. léta opět mohla patřit Francisu Coppolovi. Adaptace proslulého románu v dopisech Brama Stokera Dracula (1992) takové naděje jen přiživila. Stylizovaná podívaná vyniká hororovou atmosférou, propracovanou výtvarnou stránkou a přesným obsazením hlavních rolí (Gary Olejan jako Dracula, dále Winona Ryder, Keanu Reeves, Anthony Hopkins). Nepovedená komedie Jack (1996) o chlapci stárnoucím čtyřikrát rychleji než ostatní však Coppolovu kariéru opět rychle srazila k zemi. Jeho posledním režijním počinem zůstává „právnický film“ podle Grishamova bestselleru Vyvolávač deště (1997) – kvalitní snímek, ale ne mistrovské dílo. Na to Coppola čeká už přibližně 30 let.

Téměř deset let se odhodlával, až konečně letos opět usedl na režisérskou stoličku při natáčení mysteriózního milostného příběhu Youth Without Youth, odehrávajícího se v Rumunsku. Výsledek Coppolova snažení budou moci američtí diváci posoudit v prosinci, na který je naplánována premiéra.

American Zoetrope

Zdroj: en.wikipedia.org

Zatím jsme mluvili o Coppolovi jako o režisérovi a scenáristovi. Opomenout však nelze ani jeho producentské zásluhy. V roce 1969 založil společnost American Zoetrope, která pomáhá financovat nejen jeho vlastní filmy, ale i snímky jeho generačních souputníků či osobností evropské a asijské kinematografie. Coppolovi tak vděčíme například za THX 1138 a Americké graffiti George Lucase, Kagemušu Akiry Kurosawy nebo některé snímky Godfreyho Reggia a Jeana-Luca Godarda. Společnost se rovněž zasloužila o zrestaurování slavného němého filmu Abela Gance Napoleon. Zatím posledním projektem, do kterého vložila peníze, je logicky Coppolův připravovaný snímek Youth Without Youth.

„Trávíš čas se svou rodinou? To je dobře. Muž, který se nevěnuje své rodině, nikdy nemůže být pravým mužem.“

Francis Ford Coppola toto motto z Kmotra přijal za vlastní. Příbuzní jsou pro něj vším, což je patrné na dvou úrovních. Rodina, vztahy v ní, její rituály a mechanismy jsou ústředním tématem mnoha jeho filmů – nejzřejmější je to samozřejmě v „kmotrovské trilogii“, ale rodina vystupuje do popředí i ve filmech Teď už jsi velký chlapec, Lidé deště nebo Peggy Sue se vdává. Druhá úroveň je osobnější. Coppola své umělecky nadané příbuzné nejen podporuje v tom, co dělají (například jako producent), ale obsazuje je i do svých filmů – snad proto, aby s nimi mohl trávit co nejvíce času.[2] Jeho sestra Talia Shire ztvárnila významnou roli v trilogii Kmotr, synovci Nicolasi Cageovi dal hereckou příležitost ve svých třech filmech z 80. let a odstartoval tak jeho hvězdnou kariéru. Své dvě děti Sofii a Romana (Coppolův druhý syn Gian-Carlo tragicky zahynul ve věku 22 let) s oblibou obsazoval do dětských rolí a v současnosti je vydatně podporuje v jejich režisérských kariérách. Sofia Coppola patří k nejtalentovanějším tvůrcům současnosti – se snímky Smrt panen, Ztraceno v překladu a Marie Antoinetta sklízí zasloužené úspěchy po celém světě. Roman Coppola zatím stojí v jejím stínu – natočil jeden nepříliš povedený celovečerní snímek s názvem CQ, jinak se věnuje spíše videoklipové tvorbě (natáčí například se skupinou The Strokes). Carmine Coppola, Francisův otec, o kterém již byla řeč, zase za svého života skládal hudbu k  filmům svého syna.

Francis Ford Coppola má za sebou bohatou kariéru – jsou v ní přítomny mimořádné úspěchy i strmé pády na dno. Zdá se však, že ještě neřekl poslední slovo. Do premiéry filmu Youth Without Youth zbývá ještě několik měsíců, ale již nyní se objevují desítky článků s Coppolovým jménem v titulku. Očekávání jsou veliká. Jak drama dopadne? Má režisér na prahu sedmdesátky, navíc po desetileté režijní pauze, stále ještě co říct?

Režijní filmografie

Dementia 13 (1963)
Teď už jsi velký chlapec (1966)
Divotvorný hrnec (1968)
Lidé deště (1969)
Kmotr (1972)
Rozhovor (1974)
Kmotr II (1974)
Apokalypsa (1979)
One From The Heart (1982)
The Outsiders (1983)
Dravé ryby (1983)
Cotton Club (1984)
Peggy Sue se vdává (1986)
Zahrady z kamene (1987)
Tucker: Člověk a jeho sen (1988)
Povídky z New Yorku (povídka Život bez Zoe) (1989)
Kmotr III (1990)
Dracula (1992)
Jack (1996)
Vyvolávač deště (1997)
Youth Without Youth (2007)

Odkazy

– Coppola na Senses of Cinema <http://www.sensesofcinema.com/contents/directors/06/coppola.html>
– American Zoetrope <http://www.zoetrope.com/>
– esej o Coppolovi (a Altmanovi) <http://www.24liesasecond.com/site2/index.php?page=2&task=index_onearticle.php&Column_Id=82>
– Francis Ford Coppola uvádí <http://www.ffcpresents.com/site.php>

Literatura

Fikejz, Miloš. Francis Coppola. Praha: Čs. filmový ústav, 1988
Prokopová, Alena. American Zoetrope: první kroky. Cinema, roč. 16, č. 1 (leden 2006), str. 88 – 92
Prokopová, Alena. Francis Ford Coppola. Kinorevue, roč. 6, č. 1 (1996), str. 14