Falešná kočička
Vidět úplné počátky Vlasty Buriana ve filmu lze nyní díky společnosti Filmexport, která tak rozšiřuje „mapování“ jeho tvorby i o němé období.
Doposud na DVD vydávala společnost Filmexport Home Video pouze filmy ze zvukové éry české (resp. československé) kinematografie. Výjimkou byl exkluzivní dvojdiskový Erotikon[1] z roku 1929, který se svého vydání dočkal na jaře. Je dobře, že to nebyla pouhá exkurze do této němé etapy a že FEX ve vydávání němých snímků pokračuje.
Červenec tak přináší film, jenž předznamenává hvězdnou kariéru Vlasty Buriana.
Falešná kočička byla sice až druhým snímkem, v němž si Burian zahrál, ale Tu ten kámen z roku 1923 se nedochoval. Je to škoda, neboť prameny a dobový tisk film hodnotí jako poměrně vydařenou grotesku.[2] Filmové začátky přicházejí v době, kdy je už Vlasta Burian slavný a oblíbený pražský divadelní komik. Pro diváky může být jedním z důvodů, proč Falešnou kočičku zhlédnout, i zvědavost, kterak se tento mistr komiky slov vypořádal s nezvukovým filmem. Dříve, než se k tomuto tématu dostaneme, obeznámíme se s příběhem a také tvůrci, kteří se pod něj podepsali.
Dvacátá a třicátá léta přála jednoduchým zápletkám, s nimiž to dobře uměl Josef Skružný. Původně kameník, později novinář, spisovatel, dramatik a vydavatel inklinoval nejvíce k humoristickému žánru. Jeho literární díla byla více úspěšná nežli umělecká. Umělecké ambice Skružný však neměl. Ani s příchodem zvuku neoslábl jeho vliv na náměty filmových děl a dočkal se několika adaptací.
Jedním z jeho „dvorních“ režisérů byl Svatopluk Innemann, dnes známý patrně nejvíce díky adaptování Poláčkových Mužů v offsidu či Tylova Švandy dudáka. Přitom za umělecky nejvýznamnější bychom mohli označit jeho „výpomoc“ Vladislavu Vančurovi, který v roce 1932 debutoval coby filmový režisér dramatem Před maturitou. Innemann, syn významných umělců (otec divadelní režisér a herec, matka operní pěvkyně) se do filmového světa zapojil nejprve jako kameraman v roce 1918, a to spoluprací s Otto Hellerem (snímal Falešnou kočičku). O rok později již pracoval samostatně a také hrál (Dáma s malou nožkou). Počátek 20. let pro něj znamenal vstup mezi režiséry. Jeho debutem se stala Červená Karkulka, první česká filmová pohádka, která však tomuto žánru dělá (především díky výkonu dcery Ludmily) spíše ostudu. V roce 1922 Innemann začíná dokonce psát i scénáře.
Němá éra je v jeho případě především ve znamení adaptací děl Josefa Skružného, také ve znamení veseloher a spolupráce s Vlastou Burianem (Falešná kočička, Lásky Kačenky Strnadové, Milenky starého kriminálníka). Ještě než začal pracovat se zvukem, uspěl u diváků svým (také dle Skružného) Venouškem a Stázičkou. Poté adaptoval Tylovu Fidlovačku, natočil jeden z prvních nákladných snímků Psohlavci a životopis Karel Havlíček Borovský.
Svatopluk Innemann, nutno říct, nebyl více než řemeslníkem. Jeho režijní styl se spíše snažil vyhovět příběhu, nežli nést nějakou autorskou stopu. Falešná kočička je toho také důkazem. Innemann se snaží, aby gagy vyzněly co možná nejvtipněji, snaží se také udržovat rytmus filmu, aby odpovídal veselohře a nenudil. Ví, kdy se má zaměřit (s pomocí kameramana Hellera) na celou postavu, kdy na detail tváře.
Námět, jenž byl Vladimírem Slavínským natočen znovu v roce 1937 s Oldřichem Novým, byl postaven na zápletce, kdy se zubař (Karel Hašler) ve středních letech snaží převychovat a vzdělat náhodně vybranou ženu z nejnižší vrstvy společnosti. Netuší, že Milča (Zdenka Kavková, manželka režiséra) se za ni jen vydává a pochází z přesně opačné společenské třídy. Milča vše přesvědčivě hraje, dokonce do hry zatáhne i „trampa“ Vendelína Pletichu (Vlasta Burian), jehož představí jako svého otce. Přirozeně že pravda někdy na jevu vyjít musí a je otázkou, zda zubař Karel neztratí odhalením o Milču zájem…
Výkony představitelů odpovídají soudobému způsobu herectví, jsou expresivní, emoce okatě předváděné. Tak nějak bokem stojí Antonie Nedošínská a také Vlasta Burian. Z něj lze vycítit, že by potřeboval mluvit, němý film jej svazuje, ale přesto je jeho uchopení Pletichy vtipné. Snad tím, jak připomíná pozdější slavné role tohoto komika. Především jeho kreace, kdy se vydává za zubaře a „léčí“ pacienty, nemůže neasociovat scénu z filmu U pokladny stál, v němž podobně laicky (a až komicky brutálně) operuje bolavý palec Čeňka Šlégla.
Svým vzezřením (neforemný oblek, buřinka, knír, prošlapané boty) odkazuje k tulákovi Charliemu, v jednom ze záběrů, kdy odchází směrem od kamery, dokonce vyloženě Chaplina (a jeho chůzi) imituje. Díky mezititulkům můžeme rozpoznat i Burianův talent k pohrávání si s jazykem (například když Pletichu nechce do zubařova domu pustit služebná, odstrčí ji se slovy: Z cesty, služebný duchu!).
Zajímavostí je, že na scénáři, respektive na vymýšlení gagů, se podílel tehdy sedmnáctiletý Elmar Klos (pozdější režisér Obchodu na korze). Klos se k filmu dostal za pomoci svého strýce, kterým nebyl nikdo jiný nežli Josef Skružný.
DVD
Kvalita obrazu není zázračná, ale těžko něco takového můžeme chtít po tak starém titulu. To by muselo být jeho čištění věnováno opravdu mnoho času a financí.
Co rozhodně potěší, je zvuková stopa. Filmexport oslovil Miroslava Kořínka, hudebního skladatele a také herce divadla Ypsilon, aby složil kompozici ke všem chystaným filmům s Burianem z němé éry. V bonusovém materiálu naleznete i rozhovor s Kořínkem, který věcně a jasně informuje o tom, jak takový hudební podklad vzniká.
DVD disponuje, jak jinak, biografiemi a filmografiemi tvůrců, fotogalerií a také soudobou dokumentací na DVD-ROMu – ta bohužel není příliš rozsáhlá, ale může za to stáří snímků a tedy fakt, že se toho mnoho nedochovalo.
Film doprovází komentář Pavla Taussiga, který hovoří o Burianových začátcích a dočkáme se také seznámení s výstavou k 115. výročí narození komika. Provází nás Milan Wolf, filmový sběratel. Zatímco slovo historika dosahuje takřka dvaceti minut, ostatní bonusy zabírají vždy čas o polovinu kratší.
Falešná kočička aneb Když si žena umíní
Československo, 1926
Režie: Svatopluk Innemann
Hrají: Vlasta Burian, Karel Hašler, Jiří Dréman, Zdena Kavková, Antonie Nedošinská
DVD Falešná kočička vydal Filmexport Home Video v červenci 2007
obsahuje také anglické titulky, zvuk: Dolby Digital 2.0, formát obrazu: 4:3