Harry Potter a tajemství montáže

ANALÝZA: Harry Potter – MILAN KLÍMA –

„To ty jsi slaboch. Nikdy nepoznáš přátelství a lásku a já tě vlastně strašně lituju.“

V červnu roku 1997 vydalo nakladatelství Bloomsbury v Londýně knihu Harry Potter a Kámen mudrců autorky Joanne Kathleen Rowlingové. Po celém světě se prodalo kolem 90 miliónů výtisků. V červenci roku 2007 totéž nakladatelství vydalo sedmý a poslední díl série Harry Potter and the Deathly Hallows. Tak zvolna končí v současnosti nejúspěšnější série[1] dětské literatury. Pod dohledem autorky došlo k zfilmování prvních pěti filmů[2] série, zbylé dvě knihy[3] budou zadaptovány během následujících let. Série filmů o Harrym Potterovi dosahuje velmi vysokých tržeb[4], což je způsobeno jednak popularitou předlohy, ale také kvalitou filmových zpracování. Ani nejnovější díl Harry Potter a Fénixův řád nezklamal v žebříčcích divácké úspěšnosti, dočkal se však chladnějšího přijetí ze strany filmové kritiky. U českých kritiků si nepochopitelně a neoprávněné vysloužil otřepané přízvisko „nejslabší díl série.“

Jak se série o Harry Potterovi vyvíjí z adaptačního hlediska? Adaptační přístup režiséra Columbuse a scénáristy Klovese v prvním filmu lze shrnout jako doslovný s minimálními změnami oproti předloze. Jakékoli významné krácení nebo naopak přidávání nového materiálu je naprosto vyloučené. Ve druhém filmu nedošlo z hlediska přístupu k adaptaci k výraznějším změnám. Columbus adaptuje knihu opět doslovně bez schopnosti těžit z krácení postradatelných epizod. V kontextu dosud natočených dílů se tento způsob adaptace jeví jako omezený. Alfonso Cuarón do světa Harryho Pottera vnesl filmové kreativní autorství. Uvědomil si, jak mohou filmové prostředky a jím nově přidaný materiál obohatit předlohu o nové významy. Doslovnost byla vystřídána zvolením hlavních témat a vypuštěním vedlejších postradatelných epizod. Mezi stěžejní kvality Cuarónovy adaptace patří schopnost konkretizovat abstraktní téma času pomocí filmových prostředků v souvislosti s napojením na pasáž o cestování v čase. Newellův přístup k adaptaci je podobný tomu Cuarónovu. Newell zjistil, že hlavní tematická linie čtvrté knihy tvoří žánrový rámec thrilleru a odstranil témata a motivy, které s touto linií nesouvisí. Dvojnásobný rozsah předlohy způsobil, že se tvůrci soustředili především na krácení vypustitelných epizod než na přidávání nového materiálu.

Vývoj adaptace v sérii postupuje od doslovných Columbusových adaptací k adaptacím stále velmi věrným, ale tematicky sevřenějším, jež se drží pouze hlavních a důležitých témat a motivů předlohy, vypouštějí postradatelné epizodky a v rámci filmového kreativního autorství obohacují materiál o nové nápady filmových tvůrců.

David Yates v pátém dílu navazuje na dosavadní adaptační vývoj série. Přístup krácení a zvolení hlavní tématické linie je v pátém dílu snad nejvíce patrný, neboť se jedná o adaptaci nejdelší předlohy. Rowlingová pátou knihu přehustila množstvím vedlejších motivů, rozvlekle popisovaných Harryho psychických traumat a záchvatů a celkovou tematickou neukázněností.

V kontextu série nový scénárista Michael Goldenberg dokázal z materiálu extrahovat pouze motivy důležité pro hlavní tematickou linii, již tvoří objevování nešťastného spojení Harryho a Voldemortovy mysli. Z většiny změn lze vyčíst tvůrčí citlivost k materiálu.[5] Po přečtení sedmé knihy mohu potvrdit, že podobně jako v předchozích filmech, zdánlivě vynechatelné motivy jsou ponechány kvůli pozdější důležitosti v závěru série. Pod dohledem J.K.Rowlingové tak vzniká filmová série, která po svém dokončení bude působit promyšleně a celistvě.[6] I v pátém dílu se vyskytuje pro potřeby filmu nově přidaný materiál. Vzhledem k rozsahu předlohy jej ovšem není mnoho, podobně jako v předchozím díle. Například Harryho představa, v které vidí Voldemorta na nástupišti9 a ¾.

Za největší rozdíl v adaptačním přístupu považuji Yatesův důraz na interní pochody Harryho mysli oproti blockbusterovým akčním a trikově náročným scénám jako byl například souboj s drakem mezi bradavickými věžemi v Ohnivém poháru. Bylo možné zdůraznit onen moment úžasu a velkoleposti, který je v předloze vždy patrný. Kromě povinného závěrečného souboje se však Yates rozhodl upozadit to, co z Harryho Pottera dělá blockbuster. Obrovské drahé speciální efekty, barevná kouzla, dobrodružné příhody a povinný odlehčující humor[7]. To vše bývalo v sérii někdy samoúčelně vystavěno za primárním účelem ohromit jednoduchého diváka. Oproti tomu klade Yates daleko větší důraz na okolnosti traumatického spojení Harryho a Voldemortovy mysli, na atmosféru orwellovského režimního chladu ztělesněného růžově kýčovitou, ale až nacisticky zlou profesorkou Umbridgeovou, na abstraktní koncepty myšlenek, vzpomínek, přátelství a lásky, jež jako koncepty prolínající se celou sérií byly vždy přítomny, nikdy však v takovéto míře.

Na poli umění kondenzace knižních epizod, motivů, času i informací přichází Yates s novinkou, jež filmu prospěla adaptačně i na poli stylových prostředků… s montáží. Ano, montáž jako dar z nebes, Rocky svoji měl, i Harry Potter svojí chce. Montáže ve Fénixově řádu můžeme rozdělit do čtyř druhů.

Za prvé montáž jako kondenzace času při vyprávění delšího celku příběhu složeného z menších dílků. Tuto montáž Yates využil především k vylíčení řádění profesorky Umbridgové v Bradavické škole[8], dále pak ke kondenzaci Harryho výuky v Brumbálově armádě[9]. Mnozí fanoušci i filmoví kritici odsuzují v kontextu série poměrně krátkou stopáž filmu. Naříkají nad tím, kolik zápletek z knihy si filmaři dovolili vypustit. Málokdo si však uvědomuje, že právě montáž umožnila Yatesovi kondenzovat více informací z knihy do daleko kratších časových úseků. V montážích je tedy Yates paradoxně knize velmi věrný, neboť v nich zohlední mnoho detailů, které jsou pro Rowlingovou velmi charakteristické.

Druhý druh montáže představují efektní průlety mezí novinovými listy Denního věštce. Kamera vlétává dovnitř pohyblivých fotografií a hned zase ven. Montáž novinových článků je už od Občana Kanea obvyklým prostředkem pro huštění informací, které do filmového světa pouštějí v něm implikovaná média. Vizuálně bývá provedena přilétáváním listů novin na plochu plátna, přičemž novinové listy zpravidla rotují kolem svého středu. Ve světě Harryho Pottera se však jedná o novinku. Důvodem samozřejmě je zapojení kouzelnického média do propagandy ministerstva. Pro režiséra tyto montáže představují další možnost, jak kondenzovat více informací do kratšího časového úseku. Dále zvýrazňují důležitost Denního věštce právě v tomto dílu. Navíc umožňují efektní vizuální předěly díky vlétávání do fotografií, které se ve světě Harryho Pottera odjakživa pohybují, a tak se po vletu mohou změnit na záběr ze steadycamu.

Za třetí druh montáže považuji montáž flashforwardů[10]. Takto si Yates pomocí filmové techniky pomohl s jedním z hlavních aspektů zápletky. Voldemort po čase ovládne spojení mezi svou a Harryho myslí a je tak schopen hlavnímu hrdinovi promítat do hlavy záblesky z jakési verze budoucnosti, aby ovládal jeho chování. Rowlingová ve svém psaní často používá sny, vzpomínky a vize. Jedná se však o delší jednolité pasáže. Yates v souladu s rozdílnou filmovou řečí některé vize a záblesky z budoucnosti rozstříhal do kraťoučkých, avšak velmi propracovaných záběrů, které montuje za sebe s kontrastními prostřihy s nebývalou silou střihu v kontextu série. Například Harryho vize útoku na pana Wesleyho se skládá z mnoha subjektivních záběrů z pohledu hada, prostříhávaných s lokací odboru záhad, jejíž pochopení je pro Harryho příběh zásadní.

Čtvrtým způsobem montáže je naopak montáž flashbacků. Jako pátý film v řadě už může čerpat z dostatku natočeného materiálu. Důležité postavy ztvárňují stále stejní herci, což lze docenit v  montážích ze všech pěti filmů, kde je dobře vidět, jak dětští herci stárnou. Už bylo na čase, aby v dalším filmu začala série odkazovat sama na sebe. Tyto záběry z předchozích dílů ve formě flashbacků z Harryho života mohly být použity samoúčelně. Flashbacky však mají v pátém příběhu své místo, neboť se v něm mnoho odehrává v oblasti abstraktních konceptů myšlenek a vzpomínek. Hlavní tematická linie pojednává o spojení Harryho a Voldemortovy mysli a jeho důsledcích. Celé lekce Nitrobrany s profesorem Snapem jsou založeny na putování Harryho vzpomínkami. Zde film vytěží jeden ze svých nejoriginálnějších nápadů, kdy Harry ve vzpomínce na první rok v Bradavicích v zrcadle z Erisedu[11] kromě svých rodičů spatří také Snapea, který prohlásí: „Cítíš se sentimentálně?“. Na montážích flashbacků je zajímavé, že postupně gradují a jsou obohacovány o záběry z pátého filmu, což implikuje Harryho život jako linii jdoucí od narození ke smrti, nikoli jako soustavu úseček pěti filmových příběhů. V každém bodě této linie se lze pozastavit a ohlédnout se na to co bylo, přičemž linie není statická, nové vzpomínky neustále přibývají.

Úhlavní bitva mezi Harrym a Voldemortem se tentokrát neodehraje s hůlkami jako na hřbitově v Ohnivém poháru, ale v Harryho mysli. Je to bitva myšlenek, zbraň představují vzpomínky rozohněné prožitky lásky a přátelství. Rowlingová ji v knize popsala v několika těžko zfilmovatelných úsečných větách: „A tu Harry věděl, že byl mrtvý.“, „Voldemort nemohl v Harryho mysli vydržet kvůli všeobjímající lásce.“ Film však situaci posune do nejpůsobivější a nejdojemnější pasáže snímku, kterou paradoxně neobstarají obrovské speciální efekty, ale střihově vyprecizovaná montáž Harryho vzpomínek na přátele a lásku a abstraktních obrazů, kdy Harry hledí do zrcadla a vidí v něm Voldemortovu tvář. „To ty jsi slaboch. Nikdy nepoznáš přátelství a lásku a já tě vlastně strašně lituju.“

Výprava v sérii zaznamenává zajímavý vzorec. Každý nový film odkazuje na ten předposlední. Zatím co Ohnivý pohár po úplně odlišném Vězni z Azkabanu vrátil do Bradavic částečně optiku  Tajemné komnaty (Oxfordské nádvoří, stojany na pochodně), Fénixův řád zase spíše odkazuje k Vězni z Azkabanu. Divák si dosyta užije lokace hrázděného mostu na Bradavické pozemky, s kterou přišel Cuarón. Vrátí se také azkabanovské pojetí Hagridovy chatky v údolí pod hradem, obří kyvadlo hodin tentokrát netradičně umístěné v hlavním sále či zamykací závory vně hradního portálu. V detailech je znát neustálá snaha propojovat jednotlivé díly série, na obrazy se vrátí výjev učenců s kostlivcem, Harryho rukopis vytepaný na jeho vlastní ruce je totožný s jeho rukopisem v Raddlově deníku v Tajemné komnatě.

Kamera doznala taktéž jedné novinky. Kromě tradičně častého užití steadycamů a jeřábových pohybů přibylo užití nervózně rozklepané ruční kamery. Například v scéně Harryho úprku před mozkomoří tmou, či jeho závěrečném pronásledování vražedkyně Bellatrix. Kamerový třas zvýrazňuje Harryho pocity a vtahuje diváka do Harryho způsobu vnímání situace, ačkoli se nejedná o subjektivní kameru. Kamera exceluje v některých kraťoučkých detailních záběrech, které jsou statické, aby byly instantně čitelné, neboť jsou zapojeny do rapidmontáží myšlenek[12]. Během oněch montáží přijdou ke slovu také mnohé obrazové filtry, přesvětlování určitých částí záběru, různé rozfázování obrazu a zábleskové střihy. Jedná se o prostředky, které navozují Harryho proud myšlenek prostřednictvím filmové formy.

Série již podruhé změnila hudebního skladatele. Patricka Doylea, jenž vystřídal Johna Williamse, tentokrát nahradil Nicholas Hooper. Jeho soundtracku byla v samostatném hodnocení vytýkána nedotaženost orchestrálních pasáží. Nutno poznamenat, že Hooperova hudba funguje o mnoho lépe, když je nasazená na obraz, a tak přináší do série nové prvky. Na rozdíl od předchozích skladatelů Hooper nevyužívá krátké čitelné motivy pro jednotlivé postavy (kromě hlavního Hedviččina motivu, jenž v důležitých částech Harryho příběhu podtrhne situaci[13]). Hudební podkres pátého filmu charakterizuje scény pomocí delších orchestrálních pasáží, které postupně gradují v jednotných melodických celcích. Tyto delší útvary lépe doprovázejí pro film charakteristické montáže kondenzující čas. Hudba v nich místy dostává tolik prostoru nad zvukovými efekty, že se z nich stávají až montáže hudební. Některé nástroje zaslechneme poprvé, jako například elektrické kytary v monumentální scéně ohňostroje dvojčat Weasleyových. Hudební podkres pátého dílu je výjimečný právě nasazením ve specifických místech.[14]

Speciální efekty kupodivu stojí mimo křivku stoupající kvality, jež roste progresivně od prvního dílu ke čtvrtému. Samozřejmě se jedná stále o ILM, takže k podstatnému průšvihu nedošlo. Nicméně právě díky očividnému odsunutí speciálních efektů na vedlejší kolej lze v některých trikových záběrech postřehnout určitý pokles kvality oproti předchozímu dílu. Kentauři bohužel od nemotornosti a neživotnosti z prvního dílu nedošli k větší realističnosti. Pokulhávající ztvárnění obra Drápa[15] vyloženě zarazí diváka, který si zvykl na určitý standard.

Série se vyvíjí od barevné napínavé pohádky (Kámen mudrců) přes mírně strašidelnou pohádku s prvky detektivního žánru (Tajemná komnata) přes temněji laděný abstraktně zaměřený dobrodružný film (Vězeň z Azkabanu) dále přes v rámci dětského filmu velmi temný thriller s prvky teenagerovské romance a horroru (Ohnivý pohár) po čistokrevný psychologický thriller s prvky pohádky, zabírající se abstraktními koncepty vzpomínek, myšlenek, přátelství a lásky pomocí různých druhů montáží.

Stává se potterovským klišé tvrdit u každého nového dílu, že je temnější, strašidelnější a dospělejší. K těmto sice už mnohokrát opakovaným, přesto opět pravdivým charakteristikám tentokrát přibývá ještě: méně prvoplánový, méně akční a hlubší. Zdá se, že série se bude vyvíjet v podobném duchu, neboť předposlední film Princ dvojí krve režíruje opět David Yates.

Otázky o vývoji série mají po deseti letech svoje odpovědi. Sedmá kniha je už měsíc v prodeji. Kdo opravdu chtěl, tak už zná konec série, včetně odpovědí na většinu otázek. Tento čtenář také poznal, že z určitého úhlu pohledu lze říct, že knihy jedna až šest představují pouze expozici sedmé knihy, v které J. K. Rowlingová dokáže komplexnost svého pečlivě budovaného narativu a doručí většinu ze svých nejvíce povedených, napínavých, hrůzostrašných a nejemocionálnějších scén. Předvídat je spekulativní, nicméně se nelze ubránit úvaze, že pokud se sedmé knihy chopí alespoň průměrně schopný režisér, čeká nás na konci Harryho cesty něco nepopsatelného…

Použité zdroje:
ČESÁLKOVÁ, L.: Pojem FLASHFORWARD. Cinepur, 14.4.2006. Dostupné na: http://www.cinepur.cz/article.php?article=932 (18.8.2007)
http://www.boxofficemojo.com
http://www.metacritic.com
http://www.imdb.com
http://www.harrypotterorderofthephoenix.com/

Doporučená literatura:
SMITH, S: Sen jménem Harry Potter : životní příběh J.K. Rowlingové/. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2002.
ANDREW, D.: „Adaptation“ from Concepts in Film Theory. In: Film and Literature: An Introduciton and Reader. Ed. Timothy Corrigan. Upper Saddle River: Prentice Hall 1999, s. 262-273.
HELMANOVÁ, A.: Tvořivá zrada. Filmové adaptace literárních děl. In: Sborník filmové teorie 3: Tvořivé zrady. Ed. Petr Mareš. aj. Praha: Národní filmový archiv 2005, s. 133-144.
BORDWELL, D.: The Way Hollywood Tells it: Story and Style in Modern Movies. Los Angeles: University of California Press, 2006.
THOMPSONOVÁ, K.: Storytelling in the New Hollywood: Understanding Classical Narrative Technique. London: Harvard University Press, 1999.

Zdroj obrázků: www.harrypotterorderofthephoenix.com