Historie českého amatérského filmu

Amatérský film není kvalitativně horší než film profesionální, jen je jiný.

Jan Kučera

Historie ukázala, ža amatérský film rozhodně není označením hanlivým, vyjadřujícím nedokonalost vůči profesionální tvorbě. Pojem amatérský film odkazuje k tomu, že jeho natáčení přináší tvůrcům potěšení i bez toho, že by očekávali jakkouli odměnu.
Filmový amatér se nemusí při své tvorbě ohlížet na diváckou úspěšnost, není omezen ani přesným dodržováním natáčecího plánu. Klidně si může počkat na vyhovující počasí, aniž by na něj doráželi filmový producenti vypočítávající finanční ztáty.
Proto vznikají díla velmi specifická a originální, o jejichž představování se budeme v průběhu dalších čísel snažit.

Počátky amatérského filmu

Počátky amatérského filmu jsou úzce spjaty s výrobou filmového formátu 9,5 mm, který začala v roce 1921 vyrábět firma Pathé. Koncem dvacátých let se na trhu objevily také filmy 16 mm a později 8 mm. Postupem času se zdokonalovala také technika – kamery, projektory, střihací zařízení, lepičky.
První snímky zachycovali rodinný život tvůrců, popř. záběry z cest. Od třicátých let se objevují filmy s obecnějšími tématy. Nad hranými filmy ale vždy převažovaly (a převažují dodnes) snímky dokumentární a reportáže.
Již od počátku se snažili amatéři sdružovat do organizací, které by jejich tvorbu zaštítili jak technickým vybavením, tak radou. Jako první u nás vzniká v Praze Pathé-klub, který sdružuje příznivce filmového formátu 9,5 mm. V roce 1935 je založen Český klub kinoamatérů. Do něj se mohli přihlásit všichni filmový nadšenci bez ohledu na formát, na který své snímky natáčeli. Po Praze byly pobočky ČKK zřízeny např. v Kladně, Hradci Králové či Havlíčkově Brodě.[1]
Klubový život byl velice pestrý. Probíhaly projekce, po nich následovaly debaty o filmech, důležitou součástí byly odborné přednášky, ale také výlety apod. Nechyběly pochopitelně soutěže amatérských filmů, které umožnili srovnání tvůrců.
Útlum činnosti přinesla druhá světová válka. Vinu na tom měla i nedostupnost filmového materiálu a zařízení.
Po válce se opět zvedla vlna nadšení, která byla zanedlouho opět zchlazena. Přišel rok 1948 a s ním i reorganizace kultury včetně amatérského filmu.

Vývoj amatérského filmu od roku 1948 po současnost

Po roce 1948 se amatérská filmová činnost začala organizovat v rámci zájmové umělecké činnosti. Konkrétní aktivity probíhaly v rámci filmových klubů. Ty spojovaly lidi všech generací a nejrůznějších povolání. Filmové kluby měly často promyšlený program projekcí a přednášek. Důležité také bylo, že si zde členové mohli půjčovat filmovou techniku pro tvorbu vlastních snímků, což bylo výhodné zejména po stránce finanční.[2]

V roce 1953 byla v Praze uspořádána první poválečná Celorepubliková soutěž amatérských filmů. Od té doby se seznam amatérských soutěží rozrůstal[3] (a rozrůstá se dodnes). V roce 1957 vznikla Rychnovská osmička, později světlo světa spatřila např. Brněnská šestnáctka, Mladá kamera Uničov, TSTTT Uherské Hradiště, Festival filmů s horolezeckou tematikou, Juniorfilm a mnoho dalších. Je třeba říci, že většina soutěží, které v této době vznikly, pokračuje doposud, i když se jejich podoba v průběhu času proměňovala.
Soutěže, přehlídky a festivaly byly u amatérských filmařů velmi oblíbené. Většinou vznikali jako nápady členů filmového klubu. K jejich uspořádání nebylo zprvu zapotřebí mnoho finančních prostředků. Jak se přehlídka či soutěž rozrůstala, narůstala i potřeba finanční podpory, nicméně takové přehlídky již byli známé a o podporu neměly nouzi. Díky vysoké oblibě u amatérů se mohla lokální filmová akce rozrůst v přehlídku okresní, někdy celorepublikovou či mezinárodní.
Soutěže se specializovaly na filmové formáty, na kterých mohly být dodány soutěžní filmy , žánry či témata.
Kromě československých soutěží se řada filmů (po výběru z celostátních soutěží) účastnila i soutěží mezinárodních.

V padesátých letech byl zaznamenán nástup snímků s „veřejnou“ tématikou. Vznikaly převážně reportáže a dokumenty o problémech společnosti, začali se objevovat první medailonky.
Šedesátá léta se nesla ve znamení přílivu nových filmových amatérů. Přičinily se o to jednak nově vznikající kluby, jednak rozrůstající se nabídka amatérských soutěží. Filmovým amatérům byl také určen nový odborný časopis Filmovým objektivem (1961). Vydána byla také kniha Jana Kučery Filmová tvorba amatéra.
Od poloviny šedesátých přichází mezi amatéry nová generace filmařů, kteří se odklání (zejména v hrané tvorbě) od tradičních postupů. Přichází s filmy, jež nejsou postaveny na pevné fabuli, ale na skutečných pocitech svých tvůrců, s netradiční střihovou skladbou, která umožňovala vznik jinotajů, příměrů a symbolických zkratek[4]. Příliv nových filmařů souvisel také se zavedením nového filmového materiálu super 8 mm[5].
Vedle přílivu nových tvůrců a vzniku dalších amatérských soutěží bylo hlavním přínosem sedmdesátých let pořádání vzdělávacích akcí (konaných v rámci krajských či okresních lidových konzervatoří), které se opíraly o osnovy, jež vytvořil prof. Ján Šmok a jež se v mnohém shodovali s tím, co se učilo na FAMU. Stále častěji se také stávalo, že pro řadu mladých mladých filmařů se stal amatérský film pouze přestupní stanicí pro profesionální dráhu[6].
V osmdesátých letech se upevnila klubová základna a více méně se ustálila také síť soutěží. V těchto letech k nám začíná pomalu pronikat video, jehož rozmach se projevil v letech devadesátých.
Příchod videa výrazně zjednodušil práci amatérů. Dnes již stačí k vytvoření amatérského filmu kamera a počítač se střihovým programem. Odpadají tak složité procesy vyvolávání filmu i problémy s jejich archivací. Náklady natáčení na video jsou v dnešní době mnohonásobně nižší něž natáčení na filmový pás.
Ačkoli se očekávalo, že řada soutěží a přehlídek po roce 1989 zanikne, nestalo se tak. Ke stálicím, které si své místo vydobyly svou dlouholetou kvalitou, přibývají stále další. V letošním roce se koná více jak 50 filmových přehlídek, soutěží a festivalů, což opravdu není málo[7].

Použitá literatura:

PRAŽAN, Emil. Česká filmová padesátka. Praha 2003.
PRAŽAN, Emil. Kronika českého amatérského filmu. Praha 2005.

 

Internetové odkazy:
http://www.nipos-mk.cz/page.asp?id=36
www.amatfilm.cz