Jan Roháč z Dubé

Tragická bitva u Lipan se stala námětem výpravné podívané, která současně reprezentovala právě zrozenou znárodněnou československou kinematografii. První český barevný film nyní vychází i na DVD.

Zdroj: Filmexport

29. března 1947 byla v prostorách Lido-bio v Rokycanech slavnostní premiéra prvního českého barevného filmu. Že šlo o událost mimořádného významu, dokládala i účast E. Sirotka, náměstka generálního ředitele Československé filmové společnosti a zmocněnce ministra informací pro správu státních kin, Julia Zahradníka, ředitele kraje Plzeň pro správu kin, pochopitelně také tvůrců, ale i dalších vedoucích činitelů československého filmu, poslanců a „význačných činitelů politického a národohospodářského života kraje a města“. Událost to byla nejen proto, že poprvé se český film mohl pyšnit (a hýřit) barvami, ale i proto, že šlo o projekt, jenž vyvstal z popela protektorátní říše – znárodněná kinematografie tak chtěla dokázat hned ze svého počátku, že má dostatek síly vytvořit tak výpravnou podívanou.

Vladimír Borský¸vlastním jménem Vladimír Fuks, se k filmové režii dostal, jako mnozí jiní, přes hereckou dráhu. Narodil se 2. března 1904, odmaturoval sice na obchodní akademii, ale záhy započal studium na dramatickém oddělení pražské konzervatoře. Po jeho ukončení našel působiště na scéně Intimního divadla a ve 22 letech debutoval v (tehdy ještě němém) filmu Prach a broky (1926) rolí lesního adjunkta Chvojky. Následovala pětiletá odmlka a po ní nové, zprvu jen malé, filmové role. Často mu byly přidělovány role milovníků, nebylo neobvyklé, když měl ve filmu zpívat. Hrál až do roku 1942.

Od poloviny 30. let se snažil Borský uplatnit i jako filmový režisér, již od jeho začátků bylo zřejmé, že inklinuje k „pokladnici“ české literatury a dramatu, kterou rád (na základě svých scénářů) adaptoval na filmové plátno. Zpracování se tak pod jeho vedením dočkala Jiráskova Vojnarka (1936), Šubertův Jan Vývara (1937) či Tylova Paličova dcera (1940). Borský vždy kladl důraz na hudební doprovod, partitury pro jeho filmy tak skládaly takové muzikantské osobnosti jako E. F. Burian a Otakar Jeremiáš. Po osvobození (1945) se ve znárodněné kinematografii dostal do popředí jako vedoucí jedné z šesti výrobních skupin. Po Janu Roháči z Dubé v rozmezí let 1953-57 však natočil už pouze tři snímky (Jestřáb kontra Hrdlička, Kudy kam?, Padělek) a po čtyřleté odmlce zakončil svoji filmovou kariéru středometrážním medailonem Herec Stanislav Neumann. Zemřel 24. října 1962.

V létě roku 1945 došlo ke znárodnění československé kinematografie, která si jako svoji „vstupní“ látku vybrala husitství. Zatímco za války byly autory zdůrazňovány především národní motivy, nyní se ke slovu dostává i sociální prvek.[1] Ten se odráží ve filmu Jan Roháč z Dubé, stejně jako tehdejší česko-polská spolupráce – a to prostřednictvím postavy polského Roháčova přítele Vyška. Jiří Rak ve své studii Film v proměnách moderního českého historismu (vydané ve sborníku Film a dějiny) na straně 24 poukazuje na fakt, že již vzhledem k tomu, že jde o první reprezentativní projekt znárodněné kinematografie, nelze snímek odmítnout. Výtky se tak povětšinou omezovaly na detaily, které nijak dílu výrazně neublížily. Rak cituje například postoj deníku Rudé právo: „Tento film je jasným důkazem, že teprve znárodněný film je s to, splnit všechny kulturně politické i umělecké úkoly, které filmu klademe.“[2] Obecně lze také kritické poznámky shrnout, že se nesly na vlně pochybnosti, zda byla látka zvolena vhodně. Vždyť Jan Roháč z Dubé pojednává o pro český národ neslavné prohře u Lipan. Autorům bylo předhazováno, že si z husitské etapy mohli vybrat „veselejší“ období.

Co bylo naopak chváleno, byly již zmiňované sociální motivy, které odsunuly do pozadí stránky duchovní. (Ta se ostatně vytratila i v husitské trilogii Otakara Vávry). V soudobé dokumentaci, která je připojena jakožto jeden z bonusových materiálů DVD, ale můžeme také narazit na kritiku slovenského autora Vlado Bahna, která se k Borského dílu staví přece jen přísněji: „Celkove tento film viac reprezentuje technickú ako umeleckú stránku nášup filmovníctva.“ Bahna se nejprve zaměřuje na klady, kterými podle něj jsou především technické aspekty filmu – kamera a hudební kompozice. Za kamerou stál tehdy jeden z předních českých kameramanů, Jan Stallich (proslaven třeba Machatého Extasí či Rovenského Řekou), jenž se „popral“ s obtížným úkolem – točit na barevný materiál, systém Agfacolor. Jeho kompozice, jízdy jsou opravdu dodnes tím, co lze na Janu Roháči z Dubé obdivovat. Na druhou stranu je zde forma na úkor obsahu a sdělení. Toho si všímá právě i Vlado Bahna: „Bitevné scény, ktorých mohlo byť menej, sú viac malebné, ako strhujíce,“ a „Korbelárov Roháč tu nediktuje akciu, ale pridáva sa k akcii okolia.“

Po herecké stránce vychází Jan Roháč z Dubé spíše z tehdejší divadelní tradice, dominuje mu tedy spousta vzletných dialogů, deklamace, patos. S tím vším však zápolil i o sedm let později Vávra. Ideologicky se snaží autoři tlačit co nejsilněji na národní uvědomění diváků, což bohužel dnes již působí kontraproduktivně.

DVD přináší snímek s velmi dobrým přepisem, obraz je ostrý, vyčištěný.

Bonusové materiály jsou v dobrém slova smyslu tradiční. Přinášejí filmografie a biografie tvůrců, fotogalerii, soudobou dokumentaci (byť trochu zamrzí, že není příliš obsáhlá). Slovo filmového historika (19min) Dr. Pavla Taussiga se zaměřuje, jak je zvykem, na dobový kontext, přičemž zajímavé je povídání o monstrózní stavbě hradu Sion, který byl vybudován kompletně celý a také celý (bez svolení producenta) při natáčení bitevní scény spálen.

_

Jan Roháč z Dubé

Československo, 1947, 83 min

Režie: Vladimír Borský

Hrají: Otomar Korbelář, Ladislav Boháč, Emil Bolek, Felix Le Breux, Otto Čermák, Rudolf Deyl ml., Gustav Ekl, Lili Hodačová, František Kulhánek, Antonín Kurš, Bohumil Machník, Viktor Nejedlý, Viktor Očásek, Karel Pavlík, Theodor Pištěk a další

Scénář: Vladimír Borský, Otakar Růžička, Sonja Špálová (podle divadelní hry Aloise Jiráska Jan Roháč)

Kamera: Jan Stallách

Hudba: Otakar Jeremiáš

_

DVD vydala společnost Filmexport Home Video

červenec 2007

Zvuk: Dolby Digital 2.0 CZ

Titulky: české pro neslyšící, anglické

Formát: 4:3, barevný