Kompilace soundtracku z italských filmů 60. a 70. let

FILMOVÁ HUDBA: K problematice japonských hudebních antologií – JAN ŠVÁBENICKÝ –

Zejména od druhé poloviny 90. let se zaměřují četná hudební nakladatelství na vydávání hudebních kompilací sestavených buďto podle hudebních stylů, žánrů, nebo reprezentují fragmenty ze sumárních partitur filmů vybraného autora. Tímto způsobem se posluchači naskytuje možnost nejen srovnávat vývoj a proměny hudebních postupů, stylů a tendencí, ale také seznámit se s vývojem tvůrčího stylu skladatele. V rámci italské filmové hudby je z hlediska velkého zájmu a popularity věnována velká pozornost Enniu Morriconemu, z jehož tvorby již byla vydána podstatná část díla. V poslední době vydala japonská firma Verita Note v kontextu profilace některých dalších skladatelů (Piero Piccioni, Luis Bacalov, Armando Trovajoli) dvoudiskovou kompilaci Ennio Morricone in Lounge 1 a 2 věnovanou hudebnímu stylu (uvedeném v názvu alba) v některých partiturách komponisty z období 60. a 70. let.
Prostřednictvím početných antologií věnovaných Morriconemu projevují některá vydavatelství ambice sestavovat výběry z tvorby jiných autorů. Často se v této oblasti prosazují japonské společnosti, které poskytují značný prostor právě italské filmové hudbě.

Vedle italské žánrové kinematografie jsou v Japonsku populární a fanoušky i odbornou veřejností velice žádané soundtracky z jednotlivých filmů. Vyšly zde např. kompozice, které nebyly doposud v Evropě (včetně Itálie) nikdy vydány. K nejproslulejším zdejším vydavatelstvím patří Avanz Records a King Records, které se zasazují nejen o kompletní verze soundtracků k jednotlivým filmům, ale také o zařazení stop, které nebyly nikdy ve filmu (z jakýchkoliv důvodů) použity nebo audio rozhovory se skladateli ohledně jejich práce na partituře či spolupráce s daným režisérem. Raritními bonusy jsou v tomto ohledu stopy obsahující samotný proces vzniku a nahrávání hudby k filmu (poznámky a komentáře skladatele ke členům orchestru, vysvětlování tvůrčího záměru a funkci zvuku hráčům atd.). Podobně ambiciózní projekty reprezentují kompilace obsahující opět doposud nevydané hudební stopy k dnes již málo známým nebo zapomenutým snímkům ze žánrové či jiné italské produkce v rámci díla jednoho autora nebo selekce hudebních stylů a žánrů. Z tohoto hlediska jsou velmi žádané a také vzácné alba jako Trovaioli A Go! Go!, Amorosa! Cipriani nebo Fantastico Bacalov!. Další japonská firma Wave vydala např. erotický a exotický jazz Nica Fidenca z několika filmů italské série černé Emanuelly, která existuje v Itálii stále jen v původních LP verzích vydaných souběžně s uvedením filmů do distribuce. Již zmíněná společnost Avanz Records se zasadila o vydání zajímavého a ze sběratelského hlediska vzácného Fidencova soundtracku k špionážnímu snímku Supercolpo da 7 miliardi (Superúder za 7 miliard, 1967) obsahující archívní stopu obsahující průběh nahrávání hudby s komentářem skladatele. Tento typ bonusů, objevující se v poslední době často, nemusí nutně sloužit jako pouhá zajímavá kuriozita z pohledu (nebo spíše poslechu) posluchače, ale jako důležitý materiál k analýze filmové hudby jako takové.

Zdroj obrázků: www.soundtrackcollector.com