O Dorotce

V září se objevilo díky časopisu Země pohádek DVD s deseti příběhy dívenky Dorotky a jejího papouška Koko. Seriál O Dorotce vznikal především ve druhé polovině sedmdesátých let minulého století a nese pečeť dvou osobností: výtvarníka Jiřího Kalouska a scenáristky a režisérky Boženy Možíšové.

Božena Možíšová se ke kreslenému filmu dostala již za druhé světové války, kdy pracovala nejdříve jako vázačka, poté (1946) již i animovala. Spolupracovala s mnoha režiséry a počet filmů má údajně trojmístné číslo. Podílela se například na Stvoření světa, Povídání o pejskovi a kočičce či na Krtečkovi. Možíšová se postupně díky svému citlivému a pečlivému přístupu k výtvarnému pojetí a ke hře aktérů vypracovala mezi animátorskou špičku. V roce 1967 se stala režisérkou.

„Neměla jsem zpočátku dost potřebné sebedůvěry, začínala jsem jako režisérka poměrně pozdě, i když jsem si byla vědoma, že dlouholeté zkušenosti z animace a fázování jsou výborným předpokladem. A někde docela v hloubi mě nahlodávala pochybnost, že žena v tvůrčí oblasti má přece jenom ztíženější postavení,“1 tak vzpomíná na své režisérské začátky Možíšová. Ty byly více než zdařilé. Její režijní debut Přírodopis v cylindru totiž získal na VI. MFF pro děti v Gijonu cenu Walta Disneyho za nejlepší animovaný film a také Velkou cenu (Zlatou sochu festivalu) za nejlepší film na III. MFF pro děti v Teheránu. Předlohou Přírodopisu v cylindru byl text Miloše Macourka, který však režisérka převedla do filmové podoby bez mluveného komentáře. Podařilo se jí Macourkův slovní humor kongeniálně uchopit obrazem.

Poté si předlohy Božena Možíšová psala sama. Následovaly filmy Nehoupat, Medicína, Malý blesk, O kocourku Mňoukovi a Mokrá pohádka. Nejznámější však zůstane pravděpodobně její desetidílný seriál O Dorotce. Každý z dílů je postaven na základní linii – na sváru mezi hrdinkou, dítětem, které je nerozvážné a nerozumné, a starším a poněkud zatrpklým papouškem, který Dorotku rád hubuje. Zvláště v první epizodě Dorotka a papoušek je jejich vzájemný vztah neidylický, Koko nedovoluje Dorotce, aby se samostatně rozvíjela (nedovolí jí hrát na klavír, kreslit atd.) a jeho hrubé chování může být pro dětského diváka nepříjemné. Nicméně v následujících dílech, i přes nejrůznější vzájemné strkanice, se vždy posiluje přátelství mezi Dorotkou a papouškem.

Úspěchy slavil v pořadí sedmý díl Dorotka a zpěvák, který v roce 1972 získal první cenu, Zlatou palmu, na VIII. MFF v Teheránu v kategorii filmů pro děti. Pro tvorbu Boženy Možíšové je charakteristická fantazie, hravost, spád a smysl pro gag. Důležitá je jasná, srozumitelná myšlenka vyprávění, na které každá z epizod stojí. Nepřehlédnutelný je výchovný aspekt seriálu.

„Svět dětského myšlení je mi blízký, jejich fantazie a bezprostřednost a nezprofanovaný pojem čistoty. Domnívám se, že filmů pro děti je stále málo, že jsme jim toho vůbec mnoho dlužni v našem uspěchaném světě. Pokouším se také ve svých filmech podpořit to, co je v dětech nejcennějšího – jejich fantazii, hravost a smysl pro humor.“2

O Dorotce
Námět, scénář, režie: Božena Možíšová
Výtvarník: Jiří Kalousek
Hudba: Jiří Malásek, Jiří Bažant
Distributor: Země pohádek
Československo, Krátký film Praha a.s., 1977, 73 minut
DVD je možné zakoupit zde (http://www.zemepohadek.cz/objed_casopisu.php)