Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Pod vlivem Saturnu

Pod vlivem Saturnu

Pod vlivem Saturnu

RECENZE: Saturno contro (režie: Ferzan Ozpetek, 2007) – MILAN HAIN –

Možná je vám jméno italského režiséra a scenáristy tureckého původu Ferzana Ozpeteka povědomé. Mělo by být – před čtyřmi lety jeho film Okno naproti triumfoval (pro mnohé překvapivě) na karlovarském filmovém festivalu, když kromě Křišťálového glóbu pro nejlepší film získal i ceny za režii a ženský herecký výkon. Nedlouho poté byl snímek zakoupen i do běžné filmové distribuce. V kinech si příběh ženy, která během manželské krize oknem špehuje pohledného souseda a zároveň potkává záhadného staříka trpícího amnézií, našlo přibližně 20 000 diváků, což na tzv. „artovku“ není úplně špatný výsledek.

Saturno contro nám představuje Ozpeteka o čtyři roky staršího a dva filmy zkušenějšího. V oficiálních materiálech od distributora se dozvíme, že je Ozpetek „vynikajícím skupinovým portrétistou“, který je znám citlivým vedením herců a vyhýbáním se lacinému sentimentu. Podívejme se tedy na jeho nový snímek detailněji…

V úvodu filmu se na večírku setkává skupinka třicátníků a čtyřicátníků, která tvoří onoho „kolektivního hrdinu“. Lorenzo a Davide jsou prototypem šťastného homosexuálního páru, který by mohl jít příkladem všem heterosexuálním dvojicím. Oba se navzájem respektují a jsou si oporou. Zato manželství Antonia a psycholožky Angeliky je v rozkladu – Antonio si našel pohlednou milenku Lauru a není schopen se mezi oběma ženami rozhodnout – s Angelikou jej pojí především jejich dvě děti, do Lauřiny náruče jej zase žene již mnoho let nepoznaná vášeň. Třetí dvojici ve filmu tvoří rázná tlumočnice Neval (původem z Turecka) a její mladší partner, policista Roberto. Bisexuální spisovatel Paolo je mezi přáteli nový a zatím se příliš neprojevuje. Roberta se zajímá o horoskopy (odtud název filmu) a své problémy řeší užíváním drog (jen heroin ještě nevyzkoušela). Výčet postav uzavírá Sergio, postarší gay, který je v současnosti bez práce i bez partnera, což u něj vyvolává skleslé nálady.

Zatím ještě nikdo netuší, jakou zkoušku si pro ně osud nachystal. Lorenzo při příštím přátelském setkání dostane krvácení do mozku a upadne do kómatu, ze kterého se již nikdy neprobere. Ozpetek se zaměřuje na to, jak tato událost pohne s mezilidskými vztahy zúčastněných. Všeobecně oblíbený Lorenzo totiž fungoval jako jakýsi „stmelovací prvek“, jeho odchodem (kterému se při vší dobré vůli už nedá zabránit) se s velkou pravděpodobností všechno změní. Jak se jeho přátelé se situací vyrovnají? Budou se i nadále scházet? Přežijí jejich křehká přátelství tuto nelehkou zkoušku?

Režisér se již poněkolikáté ve své tvorbě pokouší o analýzu životního stylu střední generace (velmi podobným způsobem jako ve filmu Nevědomé víly). Jeho postavy dokázaly uspět v profesním životě – soudě alespoň podle elegantního oblečení či stylového vybavení bytů. Jejich osobní, respektive rodinné životy jsou ale často kvůli nahromaděným neřešeným problémům v troskách. Manželství Antonia a Angeliky už dávno neplní svou funkci, Roberta se topí v drogách, Sergia užírá samota. Poté, co Lorenzo upadne do kómatu, se objeví jeho rodiče, se kterými již před léty ztratil kontakt. Právě kvůli absenci skutečných rodinných svazků se přátelé navzájem potřebují – vytvářejí si jakousi alternativní rodinu; jsou na sobě citově závislí. Z toho důvodu se odchodem jednoho z nich musí celý systém zákonitě zhroutit.

Hrdinové filmu se nacházejí v mrtvém bodě, nemají kam se posunout. Jednu závislost nahrazují jinou (a to doslova – dokáží přestat s kouřením cigaret pouze za cenu, že si vytvoří závislost na něčem jiném). Dobrým příkladem je postava Antonia – svou nevěru dokázal manželce přiznat, další zodpovědnosti se však zříká. Postrádá snahu situaci vyřešit, protože jednoduše neví jak. Roberta vinu za všechny problémy svaluje na nepřející postavení hvězd (Saturn je v opozici, což je údajně špatné znamení), Davide po Lorenzově smrti utíká na venkov, aby se vyhnul styku s ostatními. Otázkou zůstává, zda je ještě možné pochroumané vztahy uzdravit. Odpověď je odtajněna v samém závěru filmu.

Ačkoliv postavy čelí mnoha citově vypjatým okamžikům, Ozpetekovi se nedaří vzbudit v divákovi jakoukoli účast. 110 minut jen pasivně pozorujete plátno, silnější emocionální reakci nebo dokonce katarzi nečekejte. Může za to jak Ozpetekův sterilní filmový styl, který vytváří propast mezi postavami a divákem (chladně nezúčastněná kamera, snímání akce v odosobnělých celcích, ticho používané častěji než hudba či dialogy), tak i šablonovitý scénář, který mnohé postavy ponechává načrtnuty jen v hrubých obrysech (jako příklad může sloužit Roberta či Sergio).

Ozpetekův snímek tak zůstává pozoruhodný pouze díky liberálnímu přístupu k homosexuální tématice 1, který v Evropě stále ještě není běžný 2. Být gayem (nebo bisexuálem) je ve filmu považováno za něco naprosto přirozeného. Homosexuální vztah nabízí postavám stejné (emocionální a jiné) jistoty jako vztah heterosexuální (jediným omezením je nemožnost mít děti). Ozpetekdokonce situaci idealizuje, když jako jediný funkční vztah vykresluje právě soužití Lorenza a Davideho. Ani ti však nemohou dojít šťastného konce – do cesty se jim postavila nemoc. Nebo to byl Saturn?

Saturno Contro
Režie: Ferzan Ozpetek
Scénář: Ferzan Ozpetek, Gianni Romoli
Kamera: Luigi Andrei
Hudba: Neffa
Hrají: Pierfrancesco Favion (Davide), Margherita Buy (Angelica), Stefano Accorsi (Antonio), Ambra Angiolini (Roberta), Luca Argentero (Lorenzo), Milena Vukotic (Marta), Michelangelo Tommaso (Paolo)
Itálie, 2007, 110 min.
Premiéra: 4. 10. 2007
Distributor: SPI

Zdroj obrázků: www.saturnocontro.com


Pozn.:

  1. což vychází z faktu, že Ozpetek sám je představitelem této menšiny[zpět]
  2. až na čestné výjimky – například tvorbu Pedra Almodóvara [zpět]
Print Friendly

Autor

Milan Hain
Počet článků : 125

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru