Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Politizace žánrového filmu

Politizace žánrového filmu

Politizace žánrového filmu
ANALÝZA: Profesionál (režie: Georges Lautner, 1981) – JAN ŠVÁBENICKÝ –

Jsem přesvědčený, že jsme měli pravdu, ta smrt zhodnocuje všechno předchozí a dodává filmu dramatický tón. Kdyby hrdina odletěl vrtulníkem se svou dívkou, jak to stálo původně ve scénáři, byl by to jenom „hezký“ film, kdežto smrt každého zasáhne, dá každému pořádnou „ťafku“. Stejně jako v životě přejde příběh od komedie k tragédii.“

Georges Lautner1

Polemizovat s režisérem o v citaci vytvořené hypotéze k závěrečné scéně jeho snímku by bylo otázkou změny významu a poslání celého filmu. Následující text nechce být předmětem spekulací o možnosti alternativního konce díla nebo původně zamýšlené motivaci ústřední postavy. Režisérův postoj musí čtenář akceptovat jako způsob individuální argumentace ve vztahu k ideové platformě příběhu i rozhodnutí tvůrců nechat svého hrdinu z výše uvedených důvodů zemřít. V rámci Belmondovy filmografie se tak jedná o jednu z dalších tragických postav. Smrt hrdiny představuje v tvorbě herce jeden ze specifických souborů rysů postav a u divácké obce se stává z percepčního hlediska očekávaným i zamítaným rituálem.

Georges Lautner a kriminální žánr

Tématický zájem Georgese Lautnera směřuje výhradně k dvěma paralelně se střídajícím žánrům: komedii a různým podobám krimi, mezi kterými se střídají thriller, francouzská koncepce filmu noir, mysteriózní a gangsterské snímky. Často vychází z románů kriminální řady „série noire“ – černá série, ze které pochází také literární předloha pro Profesionála (Le Professionnel, 1981) – román (Smrt šelmy s černou kůží) Patricka Alexandera.  Scénář a dialogy napsal společně s Lautnerem specialista na žánrové produkce Michel Audiard, častý spolupracovník mnoha filmařů, profilujících se v dané oblasti. Film měl dostat název analogický s literární předlohou, což kontrastuje s jinými představami představitele ústřední role, který prosazuje název, pod jakým je dnes film znám, a to i přes nesouhlasné postoje Audiarda, Lautnera i produkčního vedení. Po soukromé zkušební projekci definitivní verze sklízí film odmítavé reakce některých spolutvůrců, scénárista se chce od něho distancovat stažením svého jména z titulků. Ve francouzských kinech má snímek velký finanční úspěch a představuje jeden z ekonomicky nejvýnosnějších projektů období. Podle dobových statistik se počet návštěvností pohybuje kolem 5 243 511 diváků pouze ve Francii. Značnou sumu vydělá Profesionál již ve fázi své realizace, kdy je uzavřena smlouva pro jeho zahraniční distribuci. Z předchozí spolupráce herce a režiséra vzniká policejní film na pomezí krimi thrilleru a komedie Policajt nebo rošťák (Flic ou Voyou, 1978), zobrazující individuální pojetí moci v rozporu s veškerými pravidly policejního řadu. Osamělý hrdina bojuje se zločinci i zkorumpovanými zastánci zákona stejně brutálními metodami. Paradoxně v rozporu s mnoha doposud natočenými policejními filmy je ústřední postava vrchního komisaře zároveň zkorumpovaným úředníkem a gangsterem, což mu umožňuje pohybovat se a manipulovat s oběma stranami – zákonem a podsvětím. Některé shodné prvky s Profesionálem se rýsují v rafinovaných a zároveň humorných lstech hrdiny proti svým protivníkům.

Politická vražda v žánrovém filmu

Základním tématem žánrově rozvrstveného příběhu je konspirace státních činitelů proti nepotřebnému a odepsanému agentovi. Lautner pracuje s obrazem kolektivní moci v rukou bezohledného a zkorumpovaného vládního aparátu. Hrdina zde nebojuje s kriminálními živly jako zločinci nebo gangstery, křivými vykonavateli zákona, ale přímo s nejvyššími politickými kruhy, ve kterých byl zaměstnancem. V rámci několika prototypů postav v herecké kariéře Jeana-Paula Belmonda se opět jedná o osamělého mstitele a specializovaného profesionála, ale v odlišném pojetí od dosavadně ztvárňovaných hrdinů. Podle Fridlundovy terminologie aplikované na spaghetti-western se vysloužilý agent blíží označení tragický žoldnéř, ačkoliv již nepracuje v žádných službách, ale připravuje a vykonává pomstu na zrádcích. V tomto ohledu lze Josse vznímat jako tragického mstitele. Specifický a do značné míry hybridní soubor charakteristických rysů a profesí zahrnuje postavení specialisty na zbraně a bojové taktiky, vojensky vycvičeného profesionála, mstitele za křivdu spáchanou v minulosti. Ze sociálního hlediska představuje marginála postaveného nejen mimo politický zájem, ale také společenský systém, kde existuje pouze jako jedinec odhodlaný dokončit své původní poslání. Pevnou sociální pozici již nemá ani v mužském přátelství některých bývalých kolegů, manželství ani obnovujícím vztahu s bývalou přítelkyní Alicí. Zároveň nese vitálním projevem a zvoleným charismatem některé specifické vlastnosti komediálních postav. Vtipkování a ironické narážky na své okolí používá jako jednu ze zbraní proti svým protivníkům. Mnohoznačnost hrdiny souvisí s přebíráním několika z tvůrčího pohledu osvědčených žánrových prvků. Prototyp westernového samotáře se projevuje ve způsobu likvidace nepřátel, gestikulaci a některých statických pózách při zúčtování. Jedna ze závěrečných scén souboje muže proti muži, Beaumonta a komisaře Rossena (Robert Hossein), je vystavěna v několika ohledech na pravidlech finálního zúčtování ve westernu: způsob protisměrného a stabilního postavení protivníků, smrtící prostředky (policejní revolvery), prostředí dlouhé ulice nahrazující táhnoucí se hlavní třídu westernového městečka, znamení, kterým dojde k tasení a střelbě (ironický prvek třetí přítomné a přihlížející postavy souboje – zejména ve spaghetti-westernech – je zde nahrazen dezorientovaným prodavačem květin v dané situaci, který zvukem svého nechtěného pádu dá signál k okamžitému jednání). Návrat „marnotratného syna politických otců“ končí jejich definitivním pokořením za politickou i morální zradu, ale také tragickým završením někdejšího agenta. Jeho existence po dosažení zvoleného cíle ztrácí ve zdemoralizovaném světě jakýkoliv smysl a podstatu. Hrdina je postaven mezi dvě štvanice – soudní proces a následné odpykávání trestu v jižní Africe za pokus o atentát a pronásledování po návratu domů bývalými iniciátory operace. Politikum je ve filmu upozaděno v rámci žánrových preferencí, jejichž univerzálním aspektem je napětí a akční výstupy. Stejně tak sexualita tvoří jen nepatrnou součást tématické roviny, ale svou přítomností dokládá tendence, rozvíjející její časté vazby s politickými a žánrovými produkcemi v západoevropské kinematografii. Pudové jednání postav zobrazuje scéna násilí a fyzického nátlaku na Beaumontově ženě Jeanne (Elisabeth Margoni), kdy je podrobena obscénním praktikám lesbické a sadistické seržantky, jejíž jednání má výhradně sexuální motivaci.

Koncepce režijního stylu

Georges Lautner ve filmu aplikuje všechny zkušenosti, které získal během dlouholeté režijní praxe na žánrových produkcích. Mezi ně patří empirie s řadou hereckých profesionálů, včetně představitelů staré školy jako Jean Gabin. Herectví je zde jedním ze základních stylistických komponent, protože tématická i formální struktura filmu je akomodována ústřednímu představiteli. Součástí fyzického ztvárnění postavy je integrální akrobatická složka založená na individuálních kaskadérských číslech bez tradičního zastoupení dvojníkem. Herectví se zde proto pojí s časoprostorovou organizací tělesných konfliktů, střetů i technicky komplikovaného natáčení automobilových honiček ulicemi Paříže. Propojení sportovní fyzické kondice, specificky trhavé gestikulace rukou, šklebících grimas, uvolněně zaujímajících postojů, verbálního a hlasového projevu je typologickou metodou herce, kterou uplatňuje, modifikuje a zdokonaluje v žánrově rozmanitých prototypech filmů. Zde je psychologický koncept mírně nabouráván komediálními intermezzy při hrdinově ironizování protivníků. Kameraman Henri Decae patřil v osmdesátých letech stále k vyhledávaným profesionálům domácími i zahraničními filmaři. Střídáním pomalých a rychlých panorámových pohybů, statických záběrů nebo švenků, které využívá podle dramatické kulminace situací a napětí, vytváří náladové přechody mezi nejistotou, podezřením a relaxací. Koncepce nočních scén evokuje stylistické postupy filmu noir, kde je pokládán akcent na tichou, ale z pohledu hrdiny neklidnou atmosféru města. V kontrastu se stacionárními záběry stojí akční sekvence pronásledování, útěků a automobilové honičky mezi Beaumontem a Rossenem, kde kamera využívá rafinovaných postupů zabíráním rychle ubíhající silnice umístěním na přední kapotě nebo vedle točícího se kola automobilu. Rozmanité pohledy na řídícího hrdinu a plynoucí prostor staví diváka do několika hledisek na dramatickou situaci. Střih Michelleho Davida je podřízen kontinuálnímu způsobu vyprávění. Tvůrci rezignují na hrdinovy pohledy do minulosti, aby vysvětlili jeho motivaci. Důvody jednání postavy jsou jednoznačně zobrazeny v úvodní scéně odehrávající se v Africe. Důležitá je konfrontace detailních záběrů tváří postav při konfliktech nebo řešení problémů, kde se divák prostřednictvím psychologizace seznamuje s jejich charaktery a jednáním. Ennio Morricone skládá několik hudebních motivů, z nichž ústřední téma a jeho instrumentálně rozmanité variace doprovází jednotlivé události a vyjadřují náladu daných situací.
 

Profesionál

Le Professionnel
Francie, 1981, 109 min
Režie: Georges Lautner
Hrají: Jean-Paul Belmondo, Jean Desailly, Robert Hossein, Michel Beaune, Elisabeth Margoni, Maurice Auzel
Zvuk: Dolby Digital 2.0 česky, francouzsky
Titulky: české
DVD vydala společnost HCE

Zdroj obrázků: DVD Hollywood Classic Entertainment


1 DURANT, Philippe: Belmondo. Český spisovatel. Praha, 1994.

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 22

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru