Zde se nacházíte: 25fps » Festivaly a přehlídky » Intenzivní setkávání s animovaným filmem

Intenzivní setkávání s animovaným filmem

Intenzivní setkávání s animovaným filmem
ROZHOVOR s ředitelem Přehlídky animovaného filmu Pavlem Bednaříkem – JIŘÍ NEDĚLA –

Pomalu se blíží prosinec a s ním nejen poklidné i bujaré svátky, ale i – rovněž takřka sváteční – událost označovaná akrostichem PAF. Co vše se pod tímto názvem skrývá, prozradil ředitel této akce, Pavel Bednařík.

Co je to PAF, na co se zaměřuje a jaké je jeho postavení mezi ostatními (animovanými) festivaly?

Přehlídka animovaného filmu už pět let dokazuje, že animovaný film nejsou jenom Potkali se u Kolína a Maxipes Fík, ale že animace v nejširším slova smyslu se za posledních čtyřicet let výrazně proměnila. Ačkoliv i Břetislav Pojar získal na PAF čestné uznání, svůj blok zde měl v roce 2006 i jeho kolega Miroslav Štěpánek, tedy dvě osobnosti, které výstižným způsobem představují paradoxy historie české animace (viz kauza v Reflexu).

Přehlídka animovaného filmu se od svého počátku snaží hledat různé úrovně, vrstvy a odstíny animovaného filmu. Jednou z cest je neustálé připomínání si národních tradicí, osobností, trendů a tendencí v historii animovaného filmu, tou druhou cestou je hledání v nových projevech, symptomech a možnostech animace. V minulosti jsme představili fenomén VJ-ingu, webdesignu a interaktivní grafiky, tvorby animace v enginech počítačových her. A jelikož jde vývoj stále kupředu, zatím se neobjevily hranice našeho pátrání….

Letos rozšiřujeme program o tzv. živou animaci, neboli projekty, které nejsou pouze představením záznamu již vytvořeného, nýbrž interaktivní vystoupení kreativních umělců, kteří simulují animované postupy v živém, autenticky snímaném prostředí. Nejlepším příkladem je speciální uvedení projektu Tomáše Dvořáka (Floex) s názvem Živá partitura, který bude interaktivním způsobem přetvářet živá hudba Vladimíra Václavka.

Držíme se však stále přesvědčení, že PAF zůstane přehlídkou, intenzivním setkáním s animovaným filmem, nikoliv festivalem s neustálou honbou za čísly, návštěvníky, filmy, hosty. V tom je podle mne naše středoevropské unikum.

První ročník PAF Olomouc nehostila. Kde se konal a proč se odtamtud přemístil?

První ročník Přehlídky se konal v roce 2000 v Jihlavě a v současnosti jej pro zjednodušení nazýváme nultým ročníkem. Tam se vytvořil úplný základ koncepce PAF, tedy přednáškové, seminářové setkání nad animovaným filmem s tradicí workshopů, besed. Je důležité upozornit, že PAF 2000 byl o půl roku dřív než první, podle mého přeceňovaný, ročník Anifestu v Třeboni. Ale hádat se o prvenství nemá v tomto případě smysl.

Přesun nastal o dva roky později s ohledem na nové působiště tehdejšího ředitele PAF, Petra Bilíka, který začal působit jako odborný asistent na Katedře teorie a dějin dramatických umění, která od té doby přehlídku zaštiťuje. Navíc Jihlava se stala enklávou dokumentárního filmu, takže my vyvažujeme v Olomouci film animovaný.

Jakým vývojem prošel PAF od svého prvního ročníku do současnosti?

Jelikož ten vývoj mohu sledovat od počátku jeho existence v Olomouci, mohu snad konstatovat, že se jedná o neustálou profesionalizaci, či jinak řečeno o poučování se z chyb a jejich napravování. Chceme být akcí, která má vyvážené profesionální a odborné zázemí, kterou připravují studenti pro jiné „studenty“ v širokém slova smyslu. Zároveň hodláme vytvářet jisté orientační milníky, co se týká animace. Proto je součástí PAF jedinečný katalog: vydáváme – byť nepravidelně – sborníky o tematických cyklech, v letošním roce navíc plánujeme uplatnit nahromaděné texty, fotografie a rozhovory v podobě nové databáze animovaného filmu na internetu. Ale vše závisí na schopnostech a kapacitách nás i našich spolupracovníků.

Ale když srovnám kopírovaný katalog prvního olomouckého ročníku, který už je dnes raritou, s úrovní, na kterou jsme se složitě propracovali, mám jednoznačně radost. Ale samozřejmě bojujeme s absencí systematické podpory filmových akcí, zájmem ambasád o pořádání národních přehlídek animovaného filmu a tak dále. Tam důvodů k radosti moc není. Ale to je problém systematické koncepce podpory kultury obecně, nejde pouze o animovaný film.

Kolik se na PAFu každoročně sejde návštěvníků a o jaký typ publika jde?

Přehlídka si své skalní publikum usadila kolem počtu 100 účastníků akreditovaných a asi 1000 návštěvníků, kteří jdou na jednotlivé akce. V porovnání s „velkými“  festivaly jde o zanedbatelný počet, ale myslím, že se to vyvažuje neobyčejnou věrností návštěvníků PAF. Zároveň musíme počítat s kapacitními omezeními. Pokud se většina programu odehrává v sálech pro 80 lidí, můžeme maximálně rozšiřovat počet projekcí jinde (letos Metropol, Divadlo hudby), ale kapacitu nenafoukneme. To sebou ale zároveň nese komorní duch celé akce, což je velmi příjemné.

Které dosavadní programy nebo hosty pokládáš za největší úspěch či nejprestižnější událost?

To je samozřejmě otázka perspektivy, s jakou se na PAF dívat. Na jednu stranu člověka mrazí v zádech, když si projde seznam významných hostů, kteří se za pět let v Olomouci prostřídali (Priit Pärn, Georg Schwizgebel, Jiří Šalamoun, Piotr Dumala, Daniel Szczechura, Břetislav Pojar, Jiří Barta a řada dalších). To jsem si při prvním semináři věnovaném dramaturgické přípravě PAF ani ve snu nepředstavoval.

Druhou věcí jsou ale ty stínové úspěchy, výzvy, projekty, které jsme za tu dobu realizovali a tam si musíme tvrdošíjně stát za maximální kvalitou programu, který každoročně vytváříme. Vždy jsou tam bloky a programy, které na dálku nezáří, ale rozvíjejí například nové hudební a audiovizuální trendy. Stačí vzpomenout na loňský koncert legendárních WWW těsně po vydání desky nebo prezentaci sdružení Guma GUAR a jejich vražedné beaty v roce 2003.

Co zajímavého přinese PAF letos?

To je otázka zdaleka nejtěžší, protože přípravou programu trávíme už půl roku, takže nejjednodušší odpovědí by bylo: VŠECHNO. Ale pokud mám být konkrétní tak z tradičních průhledů jsou to cykly holandské a bulharské animace, tvorba Michaely Pavlátové, nebo projekce legendární Farmy zvířat Halase a Batchelora. Hlavním cyklem, který přesahuje kontinenty a země je cyklus Propagandy a animovaného filmu, tedy cyklus filmů ve službách ideologie.

Ze současnosti nabídneme výběr celovečerních filmů, novinku podle grafického románu Persepolis a hned několik úplných rarit. Dvě nové sekce představují interaktivní živou “animaci” jako nový fenomén vztahu obrazu a zvuku, kde se představí již výše zmíněná Floexova Živá partitura, ale i beatboxové duo DVA s meotarovým VJingem.

Druhou novinkou je soutěžní cyklus experimentálních filmů inovativně využívajících animované postupy – Jiné vize 007. Ten navazuje na nepravidelný cyklus Jiné vize, ale rozhodli jsme se ty filmy i zpřehledňovat, ne jen představovat. Ale nejlépe bude ukončit rozhovor odkazem na naše stránky www.pifpaf.cz, kudy stejně musí projít každý, který se na PAF chce akreditovat.

Rozhovor vedl Jiří Neděla

Print Friendly

Autor

Počet článků : 31

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru