Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Život v oblouznění

Život v oblouznění

RECENZE DVD: Living in Oblivion (režie: Tom DiCillo, 1995) – MILAN HAIN –

Tom DiCillo je jedním z těch amerických tvůrců, kterým je lépe v klidných vodách nezávislého filmu než vrozbouřeném hollywoodském oceánu. K filmu jej na počátku 80. let přivedl jeho spolužák z newyorské univerzity Jim Jarmusch, s nímž pak v roli kameramana spolupracoval například na slavném snímku Podivnější než ráj (1984). Současně se ale začal DiCillo nesměle poohlížet po režisérské stoličce, na kterou nakonec skutečně usedl – bylo to v roce 1991 při natáčení svého debutu s názvem Johnny Suede (s tehdy ještě neznámým Bradem Pittem v hlavní roli). DiCillova tvorba je u nás (možná až překvapivě) dobře zmapovaná – měli jsme možnost vidět jak jeho vynikající „existenciální“ komedii Život v sedmém nebi s Johnem Turturrem a Samem Rockwellem (1996), tak i pozdější snímky Opravdová blondýnka (2000) a Bouchači a bouchačky (2001), kterým však jako by chyběla upřímnost a spontaneita DiCillových raných filmů. Tou naopak nešetří jeho druhý celovečerní film Život v oblouznění (1995), který si svou českou distribuční premiéru odbyl v srpnu 2000 a nyní se díky společnosti Levné knihy dostává i na DVD trh.

Život v oblouznění nás zavádí do zákulisí natáčení extrémně levného nezávislého snímku, který se potýká s tolika technickými a personálními problémy, až se místy zdá, že snad ani nebude dokončen. To si však režisér a hlavní „stmelovač“ mezilidských vztahů v jedné osobě Nick Reve (výborný Steve Buscemi) ani na okamžik nepřipouští. Trpělivě opakuje natáčení záběrů, které mu zkazil nepozorný zvukař se svým mikrofonem, prasklá žárovka na reflektoru, nefungující přístroj na výrobu kouře či nadměrný hluk z ulice.

Nerozhodí jej ani citově labilní kameraman s páskou přes oko (Dermot Mulroney), se kterým se během natáčení rozejde jeho přítelkyně, ani postarší charakterní herečka s konstantními výpadky paměti. Ovšem čím jsou tyto malichernosti oproti trpaslíkovi, odmítajícímu se v klíčové scéně zasmát (protože nemá důvod), nebo Nickově vlastní matce, která utekla z ústavu pro chorobomyslné a nyní se neohrabaně plete do každého záběru? Nick Reve však je, i přes občasné výbuchy vzteku či rezignované nálady, odhodlán svůj autorský snímek dokončit.

Film o filmu je svébytným kinematografickým útvarem, v němž se často „realita“ života filmového štábu prolíná s „fikcí“ natáčeného snímku. DiCillo zachází ještě dále – tento koncept rozšiřuje o „snový rozměr“. Ve filmu jsme svědky natáčení tří klíčových scén – ta první se však koná pouze ve snu režiséra Nicka, ta druhá zase ve snovém světě herečky Nicole (kterou ztvárnila DiCillova favoritka a stálá spolupracovnice Catherine Keener). A aby toho nebylo málo, závěrečná scéna se odehrává rovněž ve snu – ten však tentokrát patří hlavní protagonistce natáčeného snímku. Podle mého neohrabaného popisu se může zdát syžet zbytečně komplikovaný, ale není tomu tak. Film naopak působí nesmírně přirozeným a svěžím dojmem, což je jedna z největších tvůrčích deviz Toma DiCilla – scenáristy a režiséra v jedné osobě.

Přechody mezi scénami „filmovými“ a „reálnými“ vyřešili tvůrci variováním černobílého a barevného materiálu. Zajímavé ovšem je, že zatímco v první části filmu je „realita“ snímána černobíle a záběry pro film barevně, v části druhé je tomu přesně naopak (závěrečná třetina je pak kompletně barevná). DiCillo tak zrovnoprávňuje svět reálný se světem fikčním. Oba v sobě nesou znaky toho druhého a oba jsou do stejné míry autonomní.

Byla by škoda nezmínit se o autobiografické rovině snímku – DiCillo do značné míry vycházel z vlastních zkušeností – jak kameramanských, tak režijních. Při natáčení svého autorského debutu, komedie Johnny Suede, údajně prožíval podobné pocity jako jeho hlavní protagonista Života v oblouznění režisér Nick Reve1. O postavě zhýčkané (ale nepříliš talentované) hvězdičky Chada Palomina (hraje jej James LeGros) pak kolují „drby“, že je inspirována manýrami Brada Pitta. DiCillo a LeGros to však rezolutně popírají a svorně prohlašují, že při psaní Palominovy postavy sice měli na mysli konkrétního hereckého kolegu, jeho jméno ale z pochopitelných důvodů odmítají uvést.

Život v oblouznění můžeme směle zařadit k takovým filmům o filmu, jakými jsou Truffautova Americká noc, Assayasova Irma Vep či Allenův Hollywood v koncích. Ze snímku jde intenzivně cítit vřelý vztah všech zúčastněných k filmové branži2, která se sice neobejde bez obětí, ty ale většinou kvůli výslednému produktu stojí za to. U Života v oblouznění pak závěrečná teze platí dvojnásob.

Living in Oblivion

Režie: Tom DiCillo
Scénář: Tom DiCillo
Kamera: Frank Prinzi
Střih: Dana Congdon, Camilla Toniolo
Hudba: Jim Farmer
Hrají: Steve Buscemi, Catherine Keener, Dermot Mulroney, Danielle von Zerneck, James LeGros, Rica Martens
1995, USA, 90 min.
na DVD od dubna 2007

Doporučená literatura
JAROŠ, Jan. Život v oblouznění. Reflex, 2000, roč. 10, č. 32, s. 54
ŠOBR, Michal. Tom DiCillo. Cinema, 2000, roč. 10, č. 8, s. 66 – 68
ŠOBR, Michal. Život v oblouznění. Cinema, 2000, roč. 10, č. 8, s. 68 – 69

Odkazy
oficiální stránky filmu (vytvořené ještě v „internetovém pravěku“)
kompletní text scénáře (samozřejmě v angličtině)

Print Friendly, PDF & Email
  1. reve ve francouzštině znamená „sen“, čímž je opětovně odkazováno na snění []
  2. jinak by to při extrémně skromných natáčecích podmínkách ani nebylo možné – film se potýkal s velkými finančními problémy a hercům na filmu tak záleželo, že se nejen vzdali svých honorářů, ale někteří do projektu dokonce vložili vlastní peníze []

Autor

Milan Hain
Počet článků : 126

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru