It Can’t Rain All the Time

TÉMA – KOMIKS VE FILMU: Vrána – JANA BÉBAROVÁ – 

Na celém světě by se snad nenašel jediný komiksový fanoušek, kterému by bylo neznámé jméno a dílo Jamese O’Barra (1960). Tento americký grafik pocházející z Detroitu vydal v roce 1989 čtyřdílnou komiksovou sérii s názvem Vrána (The Crow)¹, která se téměř přes noc stala kultovní záležitostí. Ústřední motiv O’Barrova černobílého komiksu oplývajícího ponurou atmosférou gotického hororu představuje pomsta ze záhrobí. Krvavá a nemilosrdná odveta za brutální vraždu dvou mladých milenců, Erika a Shelly. Právě Erik se přesně po roce vrací z onoho světa, aby se stal vykonavatelem rozsudku smrti pro skupinku jejich vrahů. Inspiraci pro tuto jednoduchou dějovou linii autor čerpal jednak ze svého osobního života (jeho přítelkyně Bethany zemřela na následky tragické nehody, při které ji srazilo nákladní auto), ale také, jak sám přiznal, ze skutečného příběhu o násilné vraždě dvou milenců, o kterém se dočetl v detroitských novinách. Další múzou mu byla soudobá hudba. Vrána vznikala především pod vlivem britských post-punkových skupin jako Joy Division a The Cure, či amerického zpěváka Iggyho Popa. Právě texty jejich písní a dále pak poezie francouzských básníků ArthuraRimbauda, Françoise Villona a Voltaira tvoří v O’Barrově komiksu jakási lyrická intermezza.

Filmové adaptace Vrány se chopil režisér Alex Proyas, který vcelku zdařile přenesl na plátno nevlídnost prostředí, do kterého James O’Barr situoval své ponuré obrazy. V podstatě celý film se odehrává ve  špinavých zapadlých ulicích nočního velkoměsta (Detroitu), ovládaného zločineckým gangem. Vraždy, požáry, loupežná přepadení, obchod s drogami, to vše je na denním pořádku. Bezútěšnost situace dokresluje snad nikdy neustávající déšť. Tato potemnělá atmosféra, která je charakteristická i pro další Proyasovy filmy, především Smrtihlava (1998), evokuje tísnivou poetiku filmu noir. Jakousi architektonickou dominantu ve Vráně představuje gotický kostel, který v ději zaujímá podstatné místo, neboť scény, které se v něm a na přilehlém hřbitově odehrávají (puknutí hrobu a Erikovo zmrtvýchvstání na počátku a poté závěrečný souboj mezi Erikem a vůdci gangu), celé vyprávění uvozují.

Filmový přepis příběhu samotného už tak věrný není. Scenáristé filmu David J. Schow a John Shirley se O’Barrovou knihou, respektive jejím ústředním tématem, spíše inspirovali. V několika případech upravili a pozměnili zásadní situace v ději. Tou snad nejvýraznější změnou je pojetí vraždy milenců. Podle O’Barra k tomuto krveprolití dojde v noci na opuštěné silnici. Právě když se Erikovi a Shelly porouchá auto, projíždí kolem nich banda zfetovaných chlápků, kteří Erika zbijí do bezvědomí a ubohou Shelly brutálně znásilní a poté zabijí. Erik o několik hodin později umírá v nemocnici. Ve filmu se přepadení a znásilnění osamocené Shelly bandou gangsterů odehrává v jejím a Erikově bytě. Erik umírá na místě pádem z okna krátce poté, co rozvášněné muže vyruší. Shelly až po třiceti hodinách bolestivého utrpení na jednotce intenzivní péče. K mnohem výraznějším posunům dochází z hlediska zobrazení postav. Do popředí se dostává postava malé dívky Sáry (Rochelle Davis), která se protlouká životem na ulici. V komiksu se objevuje v epizodní roli pod jménem Sherri jako dívka, kterou Erik náhodně potkává při své cestě za pomstou a dává jí prsten, který kdysi patřil jeho snoubence. Ve filmu Sára vystupuje jako blízká přítelkyně obou zavražděných milenců a ačkoli není nikterak zásadní hybatelkou děje, vyskytuje se v mnoha scénách. Podrobněji je rozveden i její vztah k matce-feťačce. Do hloubky je dále rozvinuta i postava černošského policisty Albrechta (Ernie Hudson), jenž se o případ Erika a Shelly od začátku zajímal a po vyhazovu od policie teď v Erikových stopách na vlastní pěst pátrá po zločincích stojících za celým případem.

V souvislosti s Erikovou pomstou je podrobně vykresleno celé detroitské podsvětí, především pak osobnost Top-Dollara (Michael Wincott) a jeho incestní vztah k sestře. Top-Dollar, v komiksu jedna z méně významných figur, kterou Erik odstraní hned na začátku, ve filmu značně nabírá na důležitosti. Je vůdcem celého podsvětí, hlavou zločineckého gangu, jehož příslušníky Erik jednoho po druhém zabíjí. Právě s Top-Dollarem se utká v závěrečné scéně v kostele.

Co se ústředních postav milenců týče, k výraznějším změnám došlo v zobrazení Shelly. I když je mrtvá, v komiksu zaujímá velkou část, protože vzpomínky na ni doprovázejí Erika na každém kroku. Krom toho, že ve filmu byla markantně odsunuta do pozadí, došlo i k nepochopitelné změně její vizáže. Z O’Barrovy atraktivní smyslné blondýnyse rázem stala nevýrazná bruneta v podání Sofie Shinas. Naopak Brandon Lee jakožto Erik Draven působí mnohem přesvědčivěji. Při vytváření jeho vizáže se tvůrci nechali (stejně jako James O’Barr) ovlivnitvzhledem rockerů z The Cure, Joy Division, Bauhaus atd. Ne náhodou je filmový Erik představen jako bývalý kytarista rockové skupiny…

Robert Smith z The Cure (vlevo) a Brandon Lee jako Erik Draven (vpravo). Podobnost čistě náhodná?

Jedním z dalších aspektů, kterého si ve filmové i komiksové Vráně nelze nevšimnout, je křesťanská symbolika. Erik se (v komiksu často, ve filmu jen několikrát) situuje do pozice mučedníka nesoucího trnovou korunu a těžký kříž. Komiksový hrdina si na hrudi dýkou vyrývá až do krve trnovou korunu, kterou, jak říká, mu na hlavu vložil T-Bird (právě T-Bird je v komiksu vůdcem gangu). Sarkastický vtip o Ježíši a kříži taktéž vypovídá o Erikově údělu. Jméno bílého kocoura, Erikova společníka, rovněž pochází z křesťanské mytologie – Gabriel byl označován za anděla smrti. Symbolem je i vrána, o níž se ve filmu hovoří ve spojení s prastarým mýtem, podle něhož prý odnáší duše zemřelých do říše mrtvých a zároveň je může vracet na zemi.

Stejně jako komiks, tak i jeho filmové zpracování se rázem stalo oblíbeným kultem. Je sice nasnadě položit si otázku, zda by se filmová Vrána dočkala takové popularity nebýt tragického úmrtí Brandona Lee, ke kterému během natáčení došlo, nicméně i přesto se O’Barrův příběh dočkal takové přízně, že po Proyasově filmu bylo natočeno hned několik sequelů, byť již ne tolik úspěšných a povedených, a v Kanadě dokonce vznikl i televizní seriál, jehož hlavním hrdinou se stal právě Erik Draven.

The Crow

Režie: Alex Proyas

Scénář: David J. Schow a John Shirley (podle komiksu Jamese O’Barra)

Kamera: Dariusz Wolski  

Hudba: Graeme Revell, Trent Reznor

Střih: Dov Hoenig, M. Scott Smith

Hrají: Brandon Lee (Erik Draven), Rochelle Davis (Sarah), Ernie Hudson (Albrecht), Michael Wincott (Top-Dollar), Bai Ling (Myca), Sofia Shinas (Shelly), Anna Levine (Darla)

USA, 1994, 102 min (Director’s cut: 98 min)

Sequely:

Vána: Město andělů (Tim Pope, 1996)

Vrána 3: Návrat (Bharat Nalluri, 2000)

Vrána 4: Pekelný kněz (Lance Mungia, 2005)

Jiné filmové verze:

Wings of the Crow (Jack Williams, 2000)

TV seriál Vrána (Scott Williams, 1998)

Literatura:

O’Barr, James: Vrána. Comics Centrum. Praha, 2003.