Zde se nacházíte: 25fps » Český film » Stále kinema

Stále kinema

RECENZE – KNIHA: Stále kinema – MILAN HAIN –

Na přelomu léta a podzimu se v regálech českých knihkupectví objevil pravděpodobně nejzásadnější ediční počin na poli literatury o filmu letošního roku – sborník Stále kinema s podtitulem Antologie českého myšlení o filmu 1904–1950.

Publikaci s cílem zmapovat počátky českého myšlení o filmu připravoval již na přelomu 70. a 80. let Jaroslav Anděl. Vytvořil seznam 76 textů a napsal úvodní studii, dokončení antologie však zabránila jeho emigrace do Spojených států (1982) a především pak nedostatek financí (nepomohla ani podpora Jonase Mekase). Projekt byl zmražen až do roku 2003, kdy se jej chopil brněnský filmový vědec a pedagog Petr Szczepanik. Ten zajistil pro knihu nového vydavatele (Národní filmový archiv), vyjednal podporu Grantové agentury České republiky, přepsal úvodní studii a především pak zrevidoval výběr textů – z původního počtu 76 jich vybral 36 a přidal dalších 11. S editorskou výpomocí Marie Fišerové a Martiny Sendlerové jednotlivé texty upravil, dopsal k nim nezbytné poznámky a rozčlenil je do sedmi kapitol.

Ačkoliv podtitul knihy uvádí, že texty pokrývají časové období ohraničené léty 1904 a 1950, není to úplně pravda. První kapitolu s názvem „Kinéma: pedagogika percepce a kubistický rozklad skutečnosti“ totiž uvozuje text Jana Evangelisty Purkyněho z roku 1819, jenž byl zařazen proto, že svým zaměřením na subjektivní smyslové (zrakové) jevy „spadá do kategorie vědeckých předpokladů a anticipací budoucího filmového média“.1 Antologie je naopak uzavřena sociologickou studií Přemysla Maydla a Jiřího Odehnala z roku 1950, jenž byl jako zlomový vybrán z toho důvodu, že „v letech 1949–1950 (částečně až 1954) byl postupně zlikvidován slibně se rozvíjející Československý filmový ústav (zřízený 11. října 1945) “.2

Rozdělení do sedmi kapitol „se neorientuje podle zavedených periodizací, známých z tradičních filmových historií (…), ani podle rigidních kategorií odvozených z institucionalizace filmové vědy (filmová historie, teorie a kritika). Hlavním klíčem pro členění a seskupování textů byly proměny diskurzivní konstrukce filmu jako média a kulturní formy (…)“.3 Jednotlivé texty tak nejsou propojeny ani tak dobou vzniku, jako spíše pozicí, z níž na film nazírají. První kapitola „Kinéma: pedagogika percepce a kubistický rozklad skutečnosti“ na nově vzniklé médium pohlíží jako na „prostředek k výchově mas a rozšíření percepce“.4 Kromě již zmiňovaného Purkyněho textu kapitola obsahuje studie Karla Scheinpfluga (jenž ve filmu vidí hrozbu negativního vlivu na mládež), Václava Tilleho, Františka Langera (ta dala celé antologii jméno), Stanislava Kostky Neumanna5 a bratrů Čapkových, kteří opakovaně brojí proti literárnosti filmových námětů a naopak apelují na užívání ryze filmových prostředků. Z okruhu českých avantgardních umělců a teoretiků byly vybrány texty pro druhý oddíl nazvaný „Stavba a báseň: film jako poetistický stroj“. Jeho páteř tvoří studie Karla Teigeho (především rozsáhlá stať „Foto kino film“) a Vítězslava Nezvala, zastoupeni však jsou i Jiří Voskovec a Jindřich Honzl. Patrný je posun v českém myšlení o filmu, autoři ve svých esejích zdůvodňují „nové postavení filmu v hierarchii uměleckých disciplín“ a vymezují „nový ideologický rámec, vytvářející z existujících myšlenek a teorií nový celek.“ Dochází tak ke sjednocení dvou základních koncepcí filmu – „filmu jako syntetického umění a filmu jako umění demokratického a internacionálního.“6

Kapitola třetí „Film jako služba: funkcionalistická konstrukce a ideologický boj“ mapuje další fázi nazírání na film, který se postupně stává nástrojem politického boje a převažující (levicové) ideologie. Dvěma texty jsou shodně zastoupeni Jan Kučera (především významná stať „Film a stavba“) a Lubomír Linhart, o hudbě ve filmu píší Alexander Hackenschmied a E. F. Burian. Jiné Burianovy studie otevírají následující oddíl „Optofonogenie: hudebnost filmu a znakovost mluveného slova“, která se věnuje hlavně přechodu kinematografie z němé do zvukové éry a reflektuje oba převládající názory na technologickou novinku – jedni ve zvuku vidí ohrožení filmové specifičnosti, jiní jej vítají jako obohacení uměleckého jazyka kinematografie. Pátá část „Tvůrčí alternativy: nezávislý film – vize nové syntézy – amatéři“ se zaměřuje, jak již její název prozrazuje, na reflexi avantgardního hnutí a amatérské tvorby. Uvozuje ji text našeho nejvýznamnějšího avantgardního filmaře první poloviny 20. století Alexandera Hackenschieda, autory dalších studií jsou Zdeněk Pešánek nebo Arne Hošek. Oddíl „Struktura a znak: Pražský lingvistický kroužek a jeho přístup k filmu“ je tvořen již kanonickými texty Jana Mukařovského („K estetice filmu“, „Čas ve filmu“, „Pokus o strukturní rozbor hereckého zjevu“) a Romana Jakobsona („Úpadek filmu?“), jež jsou doplněny statěmi Petra Bogatyreva a Antonína Sychry. Texty závěrečné kapitoly „Seismograf společnosti: sociologie filmu a jeho diváka“, respektive jejich autoři (Bedřich Václavek, I. A. Bláha a další), se zaměřují na sociologický rozměr kinematografie a ve filmu vidí „symptom a zrcadlo sociálních procesů“.7

Jak již bylo několikrát uvedeno, celá antologie je uvozena pětapadesátistránkovou přehledovou studií, která srozumitelných způsobem komentuje jednotlivé texty a vkládá je do kontextu. Zdeněk Hudec ve své recenzi knihy uvádí, že „může (…) sloužit jako výborný učební text pro studenty filmových a mediálních oborů“.8 Dále je sborník opatřen medailony zastoupených autorů, bohatým poznámkovým aparátem a jmenným, filmografickým i věcným rejstříkem. Tento zásadní ediční počin by měl být v dohledné době následován druhým dílem, který má mapovat stejnou oblast od roku 1950 do současnosti.

 

 

Petr Szczepanik – Jaroslav Anděl (eds.)

Stále kinema: Antologie českého myšlení o filmu 1904−1950

Národní filmový archiv, Knihovna Iluminace 25, Praha 2008

430 stran

Doporučená cena 350 Kč

Objednat lze na adrese http://www.kosmas.cz/knihy/143058/stale-kinema/.

 

1 SZCZEPANIK, Petr a ANDĚL, Jaroslav (eds.). Stále kinema: Antologie českého myšlení o filmu 1904–1950. Praha: Národní filmový archiv, 2008, str. 19.

2 Tamtéž, str. 15.

3 Tamtéž, str. 14.

4 Tamtéž, str. 14.

5 Neumann je rovněž autorem básně „Film“ z roku 1919, která celou antologii otevírá (je umístěna ještě před úvodní studií).

6 Tamtéž, str. 29.

7 Tamtéž, str. 14.

8 HUDEC, Zdeněk. „Zlatý řez (českým myšlením o filmu).“ Cinepur č. 60, 11−12 2008, str. 41.

Print Friendly

Autor

Počet článků : 117

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, o.s., Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru