Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Tolik krásy

Tolik krásy

RECENZE: Nový svět (režie: Terrence Malick, 2005) – KRISTÝNA ERBENOVÁ –

Kde jinde by se lépe rozjímalo nad člověkem a jeho místem uvnitř přírody, než v historickém okamžiku, kdy lidstvo vstoupilo do Nového světa? Ve svém stejnojmenném snímku nalezl Terrence Malick ideální prostor pro tematické i stylistické ztvárnění kontrastu člověka a přírody.

image-10442

Zdroj: www.projekt100.cz

Terrence Malick využívá filmové umění velmi specifickým způsobem. Od roku 1973, kdy se poprvé zasvětil kinematografii snímkem Badlands, se věnuje objevování a prohlubování nového žánru (jakési „přírodní epické básně“), formování vlastní řeči, ve které pomocí zdánlivě nejasných a skrytých metod vytváří chvíle ohromující emocionální síly. Žádný z jeho dosavadních filmů (Badlands, Nebeské dny, Tenká červená linie, Nový svět) není čistě narativní. Jsou to spíše symfonie v obrazech, ke kterým si musíme vytvořit vztah, naučit se je vnímat a s jejich pomocí pak obdivovat chvilkovou reálnost života s jeho silnou vnitřní intenzitou.

Malickovy filmy upozorňují na rozdíly mezi pomíjivostí lidské existence a planetou ve své trvalosti, mezi vírou v důležité věci a krutou lhostejností přírody, v níž žijeme. Ta u Malicka představuje víc než jen klasického protivníka člověka či pouhé pozadí pro jeho činy; hraje jednu z hlavních rolí a komunikuje, vytváří charakter daného prostředí, na které jsme nuceni se dívat novým, „malickovským“ pohledem – s trochou empatie, a přece z odstupu. Nejspíš podobně jako se Malickovi Angličané dívali na Nový svět v roce 1607.

_

Starý a Nový svět

image-10443

Zdroj: www.projekt100.cz

V nádherné úvodní scéně, která demonstruje příbuznost Malickova filmového umění s hudbou, připlouvají angličtí objevitelé k místu, ze kterého se později stane první anglická kolonie Jamestown. Místo konvenčně vyprávěného příběhu o dobývání však dojde na něco zcela jiného. V těchto prvních momentech v rytmu Wagnerovy hudby se z příjezdu kolonialistů stane jakýsi tesklivě nostalgický sen, jehož konec už je dávno znám. Popisuje významný historický okamžik pro anglickou velmoc, ale také tragickou chvíli pro indiány, stojící nevinně na břehu zálivu. Oba světy mají své zástupce – Anglie kapitána Johna Smithe (Colin Farrell) a indiáni oblíbenou náčelníkovu dceru (Q’Orianka Kilcher). Ve skutečnosti ale ani tato sekvence, ani celý film není jen o kulturách nebo jednotlivcích, ale o rozpojených dílech stejného druhu, které se setkají a splynou jako milenci, aby vytvořili cosi nového – Nový svět.

Pocahontas sice Smithe zachránila před jistou smrtí, ale fakt, že se z nich později stali milenci, je smyšlený. Je to jen mýtus, který Malick využívá (nejen) k načrtnutí konfliktů mezi přírodou a (do ní) vnikající civilizací. Rozehrává zde svůj jedinečný styl, který nutí diváka vnímat film jako fenomén, vyvolávající úžas a úctu, a nutkání interpretovat jej z hlediska skrytých významů. Malickovy filmy se mnoho nedotýkají příběhu nebo postav s komplikovanou psychologií, ani určitého intelektuálního názoru, vyznačují se spíše převahou krásných poetických obrazů, přičemž obraz zde představuje jak zdokumentovanou realitu, tak subjektivní dojem.

Smithovy představy, reprezentující západní vnímání, se střetnou s mladičkou Pocahontas, s níž v jejím kmeni tráví nejvíce času, a kterou se snaží naučit anglicky. Stejně jako je pozvolna zbavován všeho odlišného, propadá stále více cítění domorodců, kteří jsou podle jeho slov „laskaví, milující a věrní, nemají označení pro žárlivost ani majetek“. Smith jim propadne natolik, že po návratu do anglické kolonie (kde mezitím vypukla bída a první nemoci) mezi své vlastní lidi plné nenávisti, se mu to vše zdá jen jako neskutečný sen, idea o krásném novém světě, který mohl s pomocí Pocahontas vytvořit. Smithova víra v tento svět ale postupně ochabne a on se s návratem jara – a kapitána Newporta (Christopher Plummer) s posilami – rozhodne odplout a dál pátrat po své „Indii“.

_

Nový pohled

image-10444

Zdroj: www.projekt100.cz

Malickova realita se neustále rozvíjí a mění, kdykoli přijde do styku s něčím novým. Každý jeho film by se dal přirovnat k rozsáhlé řece s mnoha přítoky, která si jen tak teče, bez odůvodnění, přizpůsobuje se okolnímu povrchu a objevuje nové věci. Objevování zde znamená mnohem více než jen zabírání neznámé půdy. Malick se nesnaží rekonstruovat dané období, ale pokouší se ho poprvé prožít, a to především prostřednictvím obrazů (kameraman Emmanuel Lubezki za svou práci získal řadu ocenění včetně nominace na Oscara), hudby a subjektivně laděných voice-overů.

Stejně jako se na začátku díváme na novou zemi Smithovýma užaslýma očima, tak objevujeme i Anglii skrze pohled Pocahontas, která se po Smithově odchodu vdala za Johna Rolfa (Christian Bale) a spolu s ním navštívila anglického krále. Je to jako bychom spatřili západní civilizaci poprvé v životě a její šlechtěné zahrady nám náhle vyjevily svou chladnou sterilitu.

Ve stylu více básníka než dramatika dává Terrence Malick přednost vnitřním monologům před dialogy a charakterizací. Volně se vnořuje do vědomí postavy, která zrovna upoutá jeho pozornost – a to na tak dlouho, jak sám uzná za vhodné – s vyhrazeným právem čas od času odstoupit stranou nebo se nad ni povznést a panoramaticky zabírat lidi a jejich prostředí, jež následně kontrastuje s dokumentárně nasnímanou faunou a flórou ve stylu National Geographic. Přeskakování mezi subjektivními pocity hrdinů vede k mnohonásobné naraci a otázce, komu příběh doopravdy patří. Toto naslouchání myšlenkám, toto šeptané přemítání má navíc dvojí význam: čí hlas vlastně slyšíme? Všechny postavy ze 17. století podezřele sdílejí introvertní citlivost svého autora z 21. století, který se nechává unést vlastním filozofováním a zapomíná na vyprávění příběhu. Pokud se tedy způsob zpracování dá nejlépe popsat jako poetický, jádro filmu je čistě filozofické a dotýká se té nejprostší, a přece nejdůležitější látky – jakou roli hraje láska, smrt, příroda a konflikty mezi lidmi. Většina (filmových) děl se zabývá stejnými problémy, ale žádné neklade otázky tak otevřeně – a žádné na ně neodpovídá tak skrytě.

Všechny Malickovy filmy působí podobně, jsou jakoby náhodně stvořenými důkazy o existenci tohoto světa, neboť nepátrají po tom, jaký svět je, ani co je v něm vlastně pravdivé, ale po tom, zda prostě je.

Nový svět

The New World

Režie a scénář: Terrence Malick

Kamera: Emmanuel Lubezki

Střih: Richard Chew, Hank Corwin, Saar Klein, Mark Yoshikawa

Hrají: Colin Farrell, Q’orianka Kilcher, Christopher Plummer, Christian Bale

USA, 2005, 135 minut

Premiéra: 10. 1. 2008

Distributor: AČFK / WB

Print Friendly

Autor

Počet článků : 5

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, o.s., Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru