Píše se

Eye For Film

(Britská internetová stránka zaměřená výhradně na filmové recenze, věnuje se jak blockbusterům, tak i světové kinematografii, nezávislým filmům a DVD recenzím.)

Pokud žízníte po inteligentním snímku z vesmírného prostředí, pak vaše tužby zaručeně uspokojí nový britský snímek Moon (režie Duncan Jones, 2009, UK, 97 min). Zatímco hororový žánr v posledních patnácti letech jen kvetl, sci-fi snímky takové štěstí neměly. Našly se výjimky (např. Cypher v roce 2002 či Vynález z roku 2004), ale globálně vzato, žánr sci-fi se nachází ve velmi vetchém stavu. Ačkoliv speciální efekty ve science fiction filmech jsou na vysoké úrovni a dosti přesvědčivé, používají se pouze k samoúčelnému oslnění diváka, namísto aby podtrhly silný příběh či fascinující nápady. Zatímco nová podívaná Star Trek v režiji J. J. Abramse mohla toto léto do kin úspěšně nalákat zástupy diváků, kteří normálně na sci-fi neslyší, film upřednostňoval akci a melodrama před zajímavými myšlenkami. Naproti tomu zástupce stejného žánru Moon využívá svého vesmírného umístění pro zkoumání srdce a mysli a činí tak s hrstkou postav, minimem lokací a tlumenějším, vážnějším tónem, jenž připomíná dramata typu Solaris (obě verze). Moon zachycuje Sama Bella (Sam Rockwell), astronauta žijícího na Měsíci a dolujícího zde Helium-3, ekologický zdroj energie Zemi velice prospěšný. (Snímek měl premiéru 16. června 2009, tedy na den přesně 40let poté, co lidská noha prvně došlápla na povrch Měsíce.) Krom palubního počítače Gerty, který sám dohlíží na veškeré funkce měsíční základny (hlas mu propůjčil Kevin Spacey), Sam žije a pracuje sám, nahrané zprávy jsou jeho jediným spojením s lidmi na Zemi. Sam téměř odsloužil své tříleté odvelení na Měsíc a nadšeně očekává blížící se návrat na rodnou modrou planetu, když se na základně začnou dít podivné věci. Nakonec se Samovi stane nehoda, události naberou ještě podivnější spád a donutí ho začít pochybovat o všem, včetně jeho samého. Po technické stránce je Moon působivý (včetně některých excelentních modelů, které přesvědčivě nahrazují skutečný povrch Měsíce), ale je to herecký výkon Sama Rockwella, co dominuje snímku spíše než jakkoliv propracované speciální efekty či líbivé scenérie. Rockwell opět dokazuje, že je všestranným a nadaným hercem, činí postavu i situace věrohodnými. Jako ty nejlepší sci-fi filmy, Moon zobrazuje postavu, která kvůli neobvyklé události projde zásadní životní proměnou. Tato postava pak čelí základním otázkám týkajících se vlastní existence a snaží se je zodpovědět používaje vědu a technologie stejně jako vlastní důvtip. Magazínu Eye for Film poskytl debutující režisér snímku, Duncan Jones, exklusivní rozhovor o úskalích tvorby nevídaně nízkorozpočtového sci-fi kde prozrazuje mimo jiné i jak na takový projekt nalákat hvězdného Spaceyho, či že zapálený filmařský štáb dokáže překonat veškeré překážky. Dostupné na WWW: http://www.eyeforfilm.com/

Empire

(Britský filmový magazín publikován měsíčně německou nakladatelskou společností Bauer Media Group se sídlem v Hamburgu. Tato společnost, založena roku 1875, pracuje v patnácti světových zemích. Empire, vznikl v roce 1989, je populistický a zaměřuje se především na mainstreamové filmy, konstantně je nejprodávanějším britským filmovým časopisem.)

Magazín Empire u příležitosti premiéry snímku Moon sestavil průvodce světem robotických kolegů hrdinů oblíbených sci-fi filmů. Od doby, co Hollywood poprvé překročil práh vesmíru, čelili jeho průzkumníci problematickým vztahům k přístrojům, jež si vytvořili, aby jim byly nápomocni na dalekých cestách. Někteří „pomocníci“ jsou dobří, někteří zlí a někteří prostě jen akutně potřebují přeprogramovat. Dlouho předtím, než existoval Google tu byl HAL (Heuristicky Programovaný Algoritmický počítač), cítící stroj s mozkem miliard Stephenů Hawkingsů a sebevědomím Victorie Beckhamové. Tato děsivá kombinace se stane pohromou nevědomé posádky Discovery. „Žádný HAL 9000 nikdy neudělal chybu, série 9000 je nejspolehlivějším počítačem kdy stvořeným.“ Všemi oblíbený deprimovaný robot, stříbřitě oděný, neskutečně sklíčený Marvin. V podstatě nic důležitého nedělá, jen se rozladěně potlouká kolem, ale je vždy nablízku, když ho potřebujete. Navíc je tvořen ďábelskou kombinací Alana Rickmana (hlas) a Warwicka Davise¹ (tělo). Marvin není pouze obyčejným parťákem, ale také inspirací pro písničku Paranoid Android od Radiohead, což tedy nemůže říct každý mimo-zemšťan. Největší robotický bastard, které ho si lze představit. Svými nejbližšími přáteli je znám jako alkoholik obchodující s děvkami a gambler zapalující si cigarety jednu od druhé. Je prakticky nerozlučitelný se svým nejlepším přítelem a oblíbeným lidským idiotem, Fryem, kterého stejnoměrně okrádá, jako uráží. Rozhodně se nejedná o typ vyznávající Tři zákony robotiky Isaaca Asimova.Vše je už obsaženo ve jméně, Gigolo Joe je mužský mechanický prostitut se schopností napodobovat lásku. Je křivě obviněn z vraždy a na útěku před zákonem potká Davida (Haley Joel Osment), kterého slíbí dovést do Rouge City. Nakonec je chycen elektromagnetem, ale předtím stihne zachránit Davidovi život. Jude Law musel být mistrem v umění přitažlivosti, proto se nechal inspirovat Genem Kellym a Fredem Asteirem. Zbytek robotické galerie na stránkách Empiru.

Dostupné na WWW: http://www.empireonline.com/features/robot-sidekicks/default.asp