Adaptace Prince

Zdálo se, že série filmů o Harry Potterovi se stane učebnicí rozlišných adaptačních a režijních přístupů. Nyní už víme, že polovinu z osmi snímků převede z knižních stránek britský režisér David Yates. Ze srovnání jeho děl Fénixův řád a Princ dvojí krve ale vyplývá, že i jeden režisér může ztvárnit látku různým způsobem.

Adaptační tendence v sérii

Režisér Columbus a scenárista Kloves adaptovali první film doslovně s minimálními změnami oproti předloze. V jejich podání se jednalo pouze o filmové ilustrace knihy. V Tajemné komnatě nedošlo k výraznějším změnám v adaptaci. Schopnost těžit z krácení postradatelných epizod je Columbusovi opět cizí. Alfonso Cuarón do světa Harryho Pottera vnesl filmové kreativní autorství. Doslovnost vystřídal zvolením hlavních témat a vypuštěním postradatelných epizod. Uvědomil si, jak mohou filmové prostředky a jím nově přidaný materiál obohatit předlohu o nové významy, což dokázal zejména konkretizováním abstraktního tématu času. Newellův přístup k adaptaci vykazuje mnohé podobnosti s Cuarónovými postupy. Newell zjistil, že hlavní tematická linie čtvrté knihy tvoří žánrový rámec thrilleru a odstranil témata a motivy, které s touto linií nesouvisí. Dvojnásobný rozsah předlohy způsobil, že se tvůrci soustředili především na krácení vypustitelných epizod, než na přidávání nového materiálu. David Yates v pátém dílu navazuje na dosavadní adaptační vývoj série. V kontextu série nový scenárista Michael Goldenberg dokázal z materiálu extrahovat pouze motivy důležité pro hlavní tematickou linii, již tvoří objevování nešťastného spojení myslí Harryho a Voldemorta.

Návrat Klovese

Mnoho tuzemských i zahraničních kritiků¹ viní z neduhů šestého snímku scenáristu Steva Klovese. Asi je v jejich povědomí stále zafixován jako autor doslovných prvních dvou dílů, nejspíš však opomněli, že napsal i kritiky vyzdvihovaný třetí díl.

Při důkladnějším zkoumání nelze zapřít některé neobratnosti ve spojování jednotlivých epizod. Když Harry a Ron náhodou potkají Křiklana, Ron se Harryho zeptá, jestli už měl štěstí a Harryho napadne použít lektvar přezdívaný tekuté štěstí.

Scenáristickým zkratkám se nevyhnula ani jistá nelogičnost, která vyvstane zřetelněji v porovnání konkrétních scén s knihou. Během klíčového momentu Brumbálovy smrti Harry nečinně přihlíží z nižšího patra astronomické věže. V knize byl Harry svázán Brumbálovým kouzlem, které povolilo v okamžiku jeho smrti, což také sloužilo jako další důkaz jeho skonu. Yates zvolil realističtější přístup založený na psychologii postavy. Harry poslechl Brumbála na slovo, Snapovi věřil a z jeho vražedné kletby byl natolik šokován (což podtrhne rychlý nekontinuální střih), že se nezmohl na sebemenší reakci, což si sám později vyčítá. Kompozice mizanscény naznačuje, že Smrtijedi při odchodu prošli kolem Harryho, což je vskutku nelogické.

Na Klovesově práci lze ocenit smysl pro zapojení jemných detailů z knih (tvor trpaslenka, montáž přípravy doušku živé smrti, kůlna plná mudlovských věcí)². Zahraniční autoři doceňují Klovesovu schopnost napsat dialogy plné magie.

„Křiklan vypráví Harrymu o kouzlu jedné jeho bývalé studentky. Popisuje ten úžasně delikátní kousek živěji, než by to dokázalo vizuální ztvárnění. Křiklan jej nazve tou nejkrásnější magií. David Yates natočil jemný spektákl, v kterém nejkrásnější magie není ukázána, přesto se objevuje s absolutní jistotou.“³ Kouzlo některých pasáží se ze scenáristického i režijního hlediska nachází v minimalismu, velkého efektu je docíleno za pomocí použití omezeného množství prostředků. Ve výše zmíněném příkladě vizuální ztvárnění kouzla nahradí magicky napsaný⁴, poutavě zahraný text podbarvený jemnou hudbou.

Věrnostní přístup k šesté adaptaci

Teorie filmové adaptace považuje období zkoumání věrnostním přístupem (co bylo z knihy vypuštěno, co ponecháno) za archaické a překonané⁵. Kritickou veřejnost a hlavně širokou obec ortodoxních fanoušků knihy ale stále trápí, co bylo z jejich milované knihy vypuštěno. V reakci na hlas fanoušků se proto podle mého názoru nelze ubránit těmto věrnostním úvahám ani v současném odborném textu.

V kontextu předchozích dílů, které byly pojaty jako blockbustery⁶, překvapí Yatesova tendence vzdávat se potenciálních blockbusterových scén za účelem jemné psychologické kresby postav, často pracující s minimalismem. Fanoušci vytýkají filmařům vyškrtnutí závěrečné bitvy o astronomickou věž. Místo nebezpečných Smrtijedů zuřivě vrhajících kletby po chrabrých bradavických studentech⁷ nám Yates nabídl překvapivě klidné doznění Brumbálovy smrti v podobě vítězného pochodu Smrtijedů Bradavicemi a následného pietního záběru stovek hasnoucích svíček ve Velké síni.

I v šestém filmu najdeme některé oproti knize přidané scény. Yates otevírá film emocionálním flashbackem na ministerstvo, který následuje efektní útok smrtijedů na svět kouzelníků (únos Olivandera z Příčné) i svět mudlů (trikově úchvatná destrukce Millenium Bridge v Londýně). Tímto úvodem dokáže diváka strhnout do příběhu, nicméně otázkou útoku na svět mudlů se na rozdíl od knihy (první kapitola s rozhovorem ministrů na Downing Street 10) už nezabývá, čímž tato scéna pro filmového diváka ztrácí na motivaci. Fanouškům neschopným připustit změny oproti předloze leží na srdci útok na Doupě z druhého aktu. Scéna byla zařazena ze zřejmých důvodů připomenutí, že mimo bezpečný svět Bradavic, který Draco nahlodává rozplývavou skříní, je ve skutečném světě nebezpečno kdekoli a kdykoli. Scéna filmovému divákovi nabízí obratné zvládnutí napětí pramenícího z bezchybného stylu (střih, barevné korekce pole, hudba), přitom dodržuje charaktery knižních postav. Harry se v afektu rozběhne za vražedkyní svého kmotra. Ginny chce z lásky Harryho ochránit. Když Belatrix zjistí, že tři členové řádu tvoří přesilu, ze zlomyslné pomsty zničí Doupě. Fanouškům vadí, že bylo zničeno Doupě, které je v sedmé knize dějištěm důležité události, jakoby snad v kouzelném světě čar a kouzel byl problém ohořelou stavbu poopravit. Poslední pozměněnou scénu představuje pohřeb Brumbála nahrazený emocionální metaforou boje světla s temnotou. Doslovně zfilmovaný pohřeb by na sebe svým rozsahem v závěru filmu strhl přílišnou pozornost a emoci smutku by přinášel méně sofistikovaným způsobem. Který obraz vám přijde emočně silnější a méně kýčovitý: plakající studenti na pohřbu, nebo plakající studenti, kteří symbolickým zdvižením hůlky vzdají mrtvému čest a zároveň slib, že budou světlem, které se chystá bojovat s temnotou?

Dvě stěžejní tematické linie

Rowlingová jako epizodický autor zahlcuje svou prózu množstvím detailů, které většinou přinesou nápad, originalitu, kouzlo. Jako spisovatel dialogů se však rozplývá v mnohostránkových vysvětlovacích scénách, kde často podává více informací, než je nutné⁸. Právě šestá kniha trochu trpí přebytkem vysvětlovacích dialogů o Voldemortově minulosti, které, i když jsou poutavě napsány, upozaďují akci. Filmový tvůrce musí tuto mnohost informací utlumit a akci naopak posílit. Proto ubylo vysvětlovacích flashbacků o Voldemortově minulosti. Kloves s Yatesem v této příběhové linii kladou důraz na postavu profesora Křiklana a získání klíčové vzpomínky. V této linii se, myslím, podařilo udržet bohatost detailů (výstavka fotografií, večírky, lakomství, materiálnost). Fanoušci si stěžují, že nečtenář knihy nemůže pochopit důležitost viteálů. Klíčový dialog Křiklana s mladým Raddlem byl téměř doslova opsán z knihy. Pomalu plynoucí dialog poskytne dost času pro vstřebání informací, z nichž ty nejdůležitější dokonce opakuje.

U třetího až pátého filmu jsem psal o adaptačním přístupu založeném na zvolení hlavní tematické linie a osekání témat, které s ní nesouvisí. Důležitou tematickou linií v šestém filmu je získávání informací o viteálech, které většinu příběhu drží ve své mysli profesor Křiklan. Je proto nutné, aby se k němu Harry dostal blíže. Tentrokrát se ale nedá říci, že by se jednalo o dominantní tematickou linii. Kloves a Yates tuto linii plynule prolínají s linií o Harryho životě v Bradavicích, jejíž stěžejní část tvoří milostné pletky hlavních aktérů příběhu. Harryho bradavický pobyt je divákovi tentokrát přiblížen ve větších detailech než obvykle. Poprvé vidíme některé rutinní události bradavického života: famfrpálový trénink, odjezd vlaku na Vánoce, oslavu po famfrpálovém utkání. Mnoho dialogů se odehraje ve Velké síni během jídla. Mimořádné, pro blockbuster zajímavé události zobrazované v předchozích dílech tentokrát vystřídá všednost bradavického života. Prostřednictvím zobrazování kouzelnické všednosti magický svět ožije více než kdy předtím. Všudypřítomná kouzla jsou divákem vnímána jako koherentní součást světa (Hermioně knihy v knihovně samy létají z ruky do regálů).

Bradavická všednost se stává vhodným prostředím pro zobrazení adolescentních problémů, které lze shrnout pod vyjádření, když miluje mě, proč chodí s někým jiným. Yates vyniká ve schopnosti prolínat tyto zdánlivě nesourodé linie, aniž by přechody z temných pokusů o zavraždění Brumbála do roztomile přihlouplého svádění působily nesourodě a rušivě.

Adaptační přístup v sérii roste od ploché Columbusovy ilustrace, přes Cuarónovu reimaginaci plnou virtuózních filmových nápadů, žánrový přístup thrilleru s prvky romantické komedie režiséra Newella, po Yatesovo pojetí s výraznější rolí stylistických prvků, především střihové skladby. V šestém filmu Yates nedává hlavní apel jedné stylové složce (střihu), ale konzistentně za pomocí minimalismu kombinuje všechny složky, čímž dosahuje komplexnosti a větší věrohodnosti v zobrazení magického světa.

režie: David Yates

scénář: Steve Kloves

hudba: Nicholas Hooper

kamera: Bruno Delbonnel

střih: Mark Day

hrají: Daniel Radcliffe, Rupert Grint, Emma Watson, Alan Rickman, Tom Felton,

Jim Broadbent, Helena Bonham Carter, Michael Gambon, Warwick Davis,

Maggie Smith

země: Velká Británie / USA

rok: 2009

stopáž: 153 min

Použité zdroje:

• zdroj obrázků: outnow.ch
• BIANCOLLI, A.: Harry Potter and the Half-Blood Prince. San Francisco Chronicle, 15. 6. 2009. Dostupné na: http://www.sfgate.com/cgi-bin/article.cgi?f=/c/a/2009/07/14/DDST18MLFA.DTL
  (8. 9. 2009)
• CORLISS, R.: Harry Potter: Darker, Richer and All Grown Up. The Time, 15. 6. 2009. Dostupné na: http://www.time.com/time/arts/article/0,8599,1910165,00.html (8. 9. 2009)
• FOUNDAS, S.: Harry Potter’s Magic Continues to Beguile in Half-Blood Prince. The Village Voice, 13. 6. 2009. Dostupné na: http://www.villagevoice.com/2009-07-15/film/old-black-potter-magic-continues-to-beguile-in-half-blood-prince/ (8. 9. 2009)
• HONEYCUTT, K.: Harry Potter and the Half-Blood Prince. Hollywood Reporter, 5. 6. 2009. Dostupné na: http://www.hollywoodreporter.com/hr/film-reviews/harry-potter-and-the-half-blood-prince-film-1003990567.story (9. 9. 2009)
• JONES, K.: Harry Potter and the Half-Blood Prince. The Austin Chronicle, 17. 6. 2009. Dostupné na: http://www.austinchronicle.com/gyrobase/Calendar/Film?Film=oid%3A805280 (9. 9. 2009)
• KOIS, D.: Bewitched, Bewildered and Hot and Bothered. Washington Post, 14. 6. 2009. Dostupné na: http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2009/07/13/AR2009071303256.html (9. 9. 2009)
• MCCARTHY, T.: Harry Potter and the Half-Blood Prince. Variety, 5. 6. 2009. Dostupné na: http://www.variety.com/review/VE1117940610.html?categoryid=31&cs=1 (8. 9. 2009)
• PUIG,C.: ‚Half-Blood Prince‘ is witty, spectacular and one of the best. USA Today, 13. 6. 2009. Dostupné na: http://www.usatoday.com/life/movies/reviews/2009-07-13-half-blood-prince_N.htm?loc=interstitialskip (9. 9. 2009)
• SMITH, K.: LATEST POTTER POTION’S A STRANGE AND INTERESTING BREW. New York Post, 17. 6. 2009. Dostupné na: http://www.nypost.com/p/entertainment/movies/hogwarts_and_all_lb8u5G7PWW61yUPD6Rc54M
  (9. 9. 2009)
• ZACHAREK, S.: Harry Potter and the Half-Blood Prince. Salon.com, 15. 6. 2009. Dostupné na: http://www.salon.com/ent/movies/review/2009/07/15/harry_potter_review/index.html (8. 9. 2009)

 

 

Doporučená literatura:

 

• ANDREW, D.: „Adaptation“ from Concepts in Film Theory. In: Film and Literature: An Introduciton and Reader. Ed. Timothy Corrigan. Upper Saddle River: Prentice Hall 1999, s. 262−273.
• HELMANOVÁ, A.: Tvořivá zrada. Filmové adaptace literárních děl. In: Sborník filmové teorie 3: Tvořivé zrady. Ed. Petr Mareš. aj. Praha: Národní filmový archiv 2005, s. 133−144.
• BORDWELL, D.: The Way Hollywood Tells it: Story and Style in Modern Movies. Los Angeles: University of California Press, 2006.

1 Soudím z prostudování recenzí z amerického tisku uveřejněných na rozcestníku metacritic.com. U tuzemského tisku pak z recenzí, na něž je uveden odkaz na česko-slovenské filmové databázi.

2 Ginny si coby mazlíčka koupí růžovou chlupatou kuličku – trpaslenku. Ve filmu figuruje v jediném záběru, jako ozdoba Ginnina ramena ve vlaku. Jedná se o málo podstatnou informaci o charakteru Ginny (dívčí záliba k mazlivosti, k růžové, potřeba někoho blízkého), mohla tedy být vypuštěna. Jejím zařazením Kloves obohatil snímek o další detail.

Během montáže přípravy lektvaru se ze sledování školní práce dozvídáme mnoho charakterových informací – nešikovný Ron, Hermiona rozčílená z neúspěchu atd.

Z knih víme o panu Weasleym, že má bizarní zálibu v mudlech. Pro filmy tato informace nikdy nebyla podstatná. Nicméně Kloves umístí jeho jediný dialog s Harrym do kůlny plné mudlovských artefaktů, které pan Weasley během řeči mimoděk prohrabuje. Tak se v druhém (vizuálním) informačním kanálu dozvídáme informaci o postavě, která je rozličná od informací z prvního informačního kanálu – z dialogu.

3 ZACHAREK, S.: Harry Potter and the Half-Blood Prince. Salon.com, 15. 6. 2009. Dostupné na: http://www.salon.com/ent/movies/review/2009/07/15/harry_potter_review/index.html (8. 9. 2009)

4Emoce tohoto momentu je posílena faktem, že kouzlo vyčarovala Harryho matka, což nám Kloves vysvětlí následující jazykovou hříčkou: „Flower petal had come from a Lilly. Your mother gave it to me.“ – „Okvětní lístek pocházel z Lilie, dostal jsem ho od tvé matky.“ – pozn. Harryho matka se jmenovala Lilly.

5 HELMANOVÁ, A.: Tvořivá zrada. Filmové adaptace literárních děl. In: Sborník filmové teorie 3:

Tvořivé zrady. Ed. Petr Mareš. aj. Praha: Národní filmový archiv 2005, s. 133−144.

6 V definici blockbusteru jsou stěžejní peníze a přídavné jméno velký. Jedná se o velký drahý film, který má za úkol diváka ohromit pomocí velkých scén skládajících se z obřích staveb, velkého množství komparzistů a drahých speciálních efektů. Čím větší množství ohromených diváků film uvidí, tím vyšší tržby si studio připíše.

7 Kterého jsme byli svědky v dílu předchozím a kterého budeme svědky v závěrečném dílu, dokonce ve stejné lokaci bradavických chodeb.