Cesta do hlubin nezávislé mysli

Příbramské nakladatelství Camera obscura Miloše Fryše, které má na svém kontě mimo jiné vděčně přijatý sborník textů Andreje Tarkovského Krása je symbolem pravdy, přichází za cinefily s další podobnou lahůdkou. Tentokrát jsou to rozhovory s „králem amerického nezávislého filmu“ Jimem Jarmuschem z let 1980 – 2000, editované Ludvigem Hertzbergem.

Nejprve krátké shrnutí pro ty, kteří recenze na knihy nečtou: příbramské nakladatelství Camera obscura Miloše Fryše, které má na svém kontě mimo jiné vděčně přijatý sborník textů Andreje Tarkovského Krása je symbolem pravdy, přichází za cinefily s další podobnou lahůdkou. Tentokrát jsou to rozhovory s „králem amerického nezávislého filmu“ Jimem Jarmuschem z let 1980 – 2000, editované Ludvigem Hertzbergem. A pokud se považujete za režisérova fanouška (a plesali jste, když letos Levné knihy vydaly šestici jeho filmů), zajímá vás, jakým způsobem dokázal prorazit, a přitom se nezpronevěřit svým zásadám, z jakých kulturních kořenů jeho dílo vyrůstá, jaký preferuje způsob tvorby a co je to vůbec za člověka, pak neváhejte a knihu si sežeňte dříve, než to těch 1000 šťastlivců (takový je totiž náklad) udělá před vámi.

A nyní zbytek pro ty ostatní: péči, s jakou se Miloš Fryš ujal českého (a vůbec prvního zahraničního) vydání této knihy, lze nazvat bez přehánění nadstandardní. 17 rozhovorů opatřil poznámkami (vysvětlivkami) pod čarou (detailními dokonce do té míry, že názvy citovaných japonských filmů uvádí vedle fonetického přepisu i v původní znakové verzi), stručným přehledem Jarmuschova života v datech, filmografií (dovedenou až k údajům o tom, kdy byl ten který film uveden v tuzemské televizi), výběrovou bibliografií (rozdělenou na články v češtině a jiných jazycích) a nezbytnými rejstříky jmen i uměleckých děl. Samozřejmě, že tato přidaná hodnota potěší, ale málokdo bude o koupi knihy uvažovat jen na jejím základě. Tím nejpodstatnějším je obsah oněch sedmnácti chronologicky seřazených rozhovorů, z nichž rodák z Akronu ve státě Ohio (nar. 1953) s příměsí české krve po babičce z otcovy strany vychází jako sympatický, inteligentní chlapík, pohrdající americkou ctižádostivostí a posedlostí úspěchem, a tudíž v životě i v tvorbě kráčející svou vlastní cestou, chlapík, jehož dílo (které sám tak nerad analyzuje) tvoří ucelený soubor opakujících se témat a motivů, roubovaných podvratně na typicky americké žánry (např. vězeňské drama, western nebo road movie). V různých rozhovorech pokrývajících období dvaceti let se mnohé informace opakují, což ale není na závadu, naopak to ukazuje na fakt, že Jarmusch má svoje myšlenky, názory, postoje a vzory (Nicholas Ray, Sam Fuller aj.) dlouhodobě srovnané, že nepodléhá módním kinematografickým trendům (spíše některé inspiroval – povídkový, ale vnitřně pevně provázaný způsob vyprávění Tajuplného vlaku a částečně Noci na zemi) a že si z tazatelů nedělá legraci laciným mystifikováním. Jeho vážný a přemýšlivý přístup velmi pěkně dokumentuje rozhovor/ reportáž Jane Shapirové z roku 1986, uvolněně působí žertující režisér v rozhovoru s Geoffem Andrewem (1999). Ten je zároveň jakousi kvintesencí celé publikace (jinak řečeno, kdybyste měli čas na to přečíst si jen jednu pasáž, doporučuji tuhle). Jim Jarmusch se nevyhýbá žádné otázce, s výjimkou narážek na blíže nespecifikovaný projekt, jehož krach jej uvrhl do deprese (z té se ovšem dostal napsáním scénáře k báječné Noci na zemi). S většinou (fundovaných) tazatelů je naladěn na stejné vlně, o to výrazněji vynikne situace, kdy jmenuje svoje oblíbené evropské režiséry a uvede tím svůj protějšek do nepříjemných rozpaků, neboť ten vůbec netuší, o jaké tvůrce jde.

„…nějak prostě nemůžu vystát představu, že dělám pro někoho, že mi někdo šéfuje. Nikdy se mi v takové práci nedařilo a nikdy jsem si takové místo neudržel dlouho, protože se mi prostě nelíbilo to uspořádání. A přišlo mi, že život je moc krátký na to, abych dělal takové věci,“ pravil Jim Jarmusch inspirativně v roce 1984. A jestliže jsem v recenzi (tuším na knihu o díle Krzysztofa Kieslowského) oslavil dobrou (nezávislou) práci nakladatelství Casablanca (v němž by měla vyjít analýza Mrtvého muže od Jonathana Rosenbauma, jenž se jako autor jednoho z rozhovorů představuje i v této knize) a vydavatele ediční řady Netuctové filmy, pak jsem do této společnosti tenkrát zapomněl zařadit Cameru obscuru. Nechť je tedy recenze na knihu Jim Jarmusch: Rozhovory 1980 – 2000 splátkou za tento dluh. Protože to jediné, čeho může čtenář u příležitosti jejího vydání litovat, je fakt, že se Jarmusch omluvil kvůli zaneprázdněnosti po dokončení filmu Hranice ovládání z pozvání na křest.

Jim Jarmusch: Rozhovory 1980 – 2000

Camera obscura, Příbram 2009

396 stran

Doporučená cena: 400 Kč

(V ČR lze knihu zakoupit pouze ve filmové prodejně kina Světozor Terryho ponožky v Praze.)