Ennio Morricone: „The Poetic, the Primitive, the Romantic and the Naturalistic“

TÉMA: Ennio Morricone – EMIL VIKLICKÝ –

Hudební skladatel a jazzový pianista Emil Viklický se ve své krátké úvaze zaměřil na základní a výstižné aspekty v kontextu hudební tvorby Ennia Morriconeho pro film.

Ennio Morricone patří nepochybně k nejosobitějším skladatelům filmové muziky druhé poloviny 20. století. Potvrzuje odmítanou tezi, že skladatel filmové hudby musí být i tím, kdo rozhoduje o instrumentaci. Nejlépe tak, že si instrumentaci napíše sám. Morricone si kromě vlastní instrumentace většinu své hudby navíc sám diriguje.

Morricone často používá jednoduchých motivů, které jsou naprosto originálně instrumentovány. Typickým příkladem je glisando foukací harmoničky (Charles Bronson) ve westernu Tenkrát na Západě (C’era una volta il West, 1968) italského režiséra Sergia Leoneho. Spolu s geniálním instrumentačním trikem amerického skladatele Bernarda Hermanna (mám na mysli ostrou figuraci smyčců z horroru Psycho – scéna s nožem ve sprše) je to nejčastěji citovaný a napodobovaný motiv filmové hudby vůbec.

Pro Ennia Morriconeho je také typické propojení neobvyklých nástrojových skupin. Elektrickou kytaru, okarinu a další nástroje typické pro populární muziku, rock i jazz dokázal bezostyšně zkombinovat se symfonickým orchestrem a klasickým smíšeným sborem. Do své tvorby také začlenil i elektroniku nesmírně citlivým způsobem.

Podstatné je, že hráče z tzv. „nonartificiální“ hudby nechal frázovat tak, jak jsou zvyklí, a doplnil klasickým frázováním symfonických hráčů.

Prosadil se i v Hollywoodu, např. filmem S nasazením života (In The Line of the Fire, 1993) režiséra Wolfganga Petersena s Clintem Eastwoodem v hlavní roli, přestože je o něm známo, že anglicky vůbec nemluví a odmítá používat i základní anglické fráze, které nepochybně zná.

Pro film amerického režiséra Mika Nicholse Vlk (Wolf, 1994) napsal vynikající filmovou hudbu, ve které dokázal najít „creative balance between the poetic and the primitive, the romantic and the naturalistic“ – citát z obalu CD nahrávky.

Morricone je skutečně nepřekonatelný ve způsobu, jakým dokáže rozkrýt emoční podtext jednotlivých scén a pomoci tím ke kompletnímu účinku celého filmu.