Hellboy na podivných místech

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 25. října 2009 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

KOMIKS: Hellboy 6: Podivná místa (Mike Mignola) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Že se paranormální vyšetřovatel Hellboy ve svých comicsových dobrodružstvích ocitá často ve zvláštních světech, na to jsou jeho fanoušci docela zvyklí. Tentokrát ovšem Mike Mignola zavádí rudého ďábla s kamennou pravačkou na vskutku podivná místa.

Nový hellboyovský svazek, který vydalo ComicsCentrum, obsahuje dvě novely, přičemž ta první (Třetí přání) přímo navazuje na konec Červa dobyvatele. Oblíbený hrdina opouští službu v Úřadu pro vyšetřování paranormálních jevů a jeho stopy vedou do Afriky. Zde se seznámí s kouzelníkem Mohlomim, načež je uvržen na mořské dno. Příběh, původně inspirovaný Andersenovou Malou mořskou vílou, konfrontuje Hellboye se třemi mořskými vílami, které ho pod vodou uvězní pro svoji nestvůrnou „babičku“ za sliby splněných přání.

V novele Ostrov, jejíž původní nápad byl inspirován námořními příběhy Williama H. Hodgsona, se Hellboy vynoří mezi vraky ztroskotaných škunerů, popije s mrtvými námořníky, vede (skvostně) opilecký rozhovor s Hekaté a dostane se do jakéhosi tajemného sídla, v němž se dozví mnohé o tom, kým je, ale především kým být mohl.

Podle slov samotného autora Ostrovem končí první kapitola Hellboyova života. Obě novely jsou vyladěny velmi temně, přičemž před čtenářem Mignola odhaluje poprvé ve větším celku mytologický koncept hellboyovského světa (zatímco ve Třetím přání ukazuje, co se může stát, v Ostrově téměř rezignuje na dějovou linku a zabývá se vznikem Ogdru Džahada, světa, andělů a původem lidstva). Je tedy jasné, že Podivná místa jsou pro fandu a sběratele naprostou nutností. Navíc nechybějí ani obligátní monstrmlátičky, suché hlášky a působivé barevné zpracování, tentokrát nově zeleno fialové podmořské příšeří.

K oběma novelám Mignola poskytuje svědectví o jejich postupné genezi, zvláště Ostrov se rodil ve velkých bolestech (a to nejen proto, že autor v Praze při dokončování filmového Hellboye chytil „východoevropskou“ chřipku). Jako důkaz slouží 8 kompletně připravených stran první verze a dalších 7 stran v tužce verze druhé (parádní Hellboyova šavlovačka s lidmihoubami), které jsou spolu se 4 stranami z Mignolova náčrtníku vítaným bonusem.

Po svazku Ú.P.V.O. Dutozem a jiné povídky, který se věnoval Hellboyovým kolegům z Úřadu, je tedy Hellboy zpět – tentokrát sólově a v plné vydavatelské síle (narážím na tradičně kvalitní překlad Jana Kantůrka a precizní práci redakčního týmu). Předpokládám, že na knihkupeckých pultech nebude dlouho zahálet…