Klíček zamyká dveře sám sobě

Celovečerní hraný debut dokumentaristy Jána Nováka Klíček nás seznamuje s mladým párem, ztvárněným Tomášem Šulajem a Petrou Vlčkovou, který se proti své vůli přesune ze současnosti do ideologicky pokřivených padesátých let. Stanou se tak vězni v uherskohradišťské káznici a oběťmi nelidského zacházení ze strany dozorců.

Záměrem tvůrců bylo otevřít toto citlivé téma a seznámit s ním nejmladší generace. Snad pro lepší stravitelnost zasadili děj snímku do žánrového hávu, ovšem nepodařilo se jim ho skloubit se snahou realistické výpovědi o krutosti panujícího režimu a jeho praktik. Již během úvodních titulků se Novák pokouší navodit atmosféru autentickými záznamy z daného období, to však působí až příliš násilně. Následně se ocitáme v současnosti, v níž se mladý milenecký pár prohání na motocyklu a hledá, kde by se poprvé pomiloval. Vhodné místo hrdinové nakonec naleznou v opuštěné věznici, v níž uvíznou a prožijí strastiplné chvíle věznění a mučení.

V prvé řadě zmiňme, že herecké výkony nedosahují valných kvalit a kamera se střihem taktéž pokulhávají (některé scény působí, jako by byly ustřihnuty v třetině), což platí také o průměrném hudebním doprovodu. Zásadním problémem celého díla je však předvídatelný a především podprůměrný scénář plný nevydařených dialogů i momentů (např. mechanismus, jenž hrdiny posune zpět v čase). Postavy, z nichž některé jsou zcela zbytečné, trpí černobílým pojetím bez hlubšího psychologického prokreslení. Velitel věznice Felix Koníček (Jan Přeučil), jenž má předlohu ve skutečné osobě Aloise Grebeníčka, i jeho podřízení vystupují jako nelidské zrůdy, neváhající zavraždit kolegu, který není schopen psychicky unést zacházení s vězni. Nejasné je obsazení dozorců a policistů ze současnosti stejnými herci (Norbert Lichý, Josef Kubáník). Vytváří snad Novák mezi nimi jistou paralelu? Vzhledem k celkovému ztvárnění problematiky stěží půjde o nějakou myšlenkovou rafinovanost. Výše jsme hovořili o tom, že se Novákovi a jeho spolupracovníkům nepodařilo propojit žánrový film s realistickou výpovědí, nicméně snímek nefunguje ani ve své žánrové rovině, o to vzdálenější se pak jeví jakákoli jeho osvětová činnost. Ačkoli mezi trestanci neschází zástupce církve (Stanislav Zindulka), chybí jakékoli souvislosti odhalující mladému divákovi komunistické potírání církve. Postava zde zastupuje pouze jakýsi povinný prvek zobrazování komunistické vlády v Československu a tak se to má v Klíčku se vším. Nebýt autentických záběrů, o nichž jsme se již zmínili, uniforem dozorců, rudé hvězdy a hesla „Proletáři všech zemí, spojte se“, snímek by se těžko zařazoval do konkrétního období. Děsivá atmosféra není navozována mučením vězňů a přístupem dozorců k nim, ale konvenčními hororovými postupy, např. dveře, jež nelze otevřít, kroky znějící pustou budovou, místnosti zalité tmou.

Výsledný dojem z celého Klíčku zůstává u ocenění snah obeznámit mládež s černým bodem v naší historii, poněvadž po filmové stránce nelze kladně ohodnotit vskutku nic. I tato naučná stránka však není zcela bez problému. Jak jsme již uvedli, snímek mladého diváka neuvede do širších souvislostí, předvede pouze určitý výsek, jenž jednak ztrácí bez oněch souvislostí na srozumitelnosti, jednak trpí značným zjednodušením problematiky. Samotná snaha je pak taktéž problematická, jelikož filmové médium zkrátka není schopné zastávat funkci učebnic dějepisu. Nelze to ani u snímků historických, natož pak u žánrového filmu (navíc nevydařenému). Díla s podobnou tematikou by jistě neměla v naší kinematografii chybět, ovšem měla by je podávat s větší mírou přesvědčivosti a především ve vydařenějším uměleckém zpracování. Můžeme snad jen doufat, že ačkoli Klíček není na filmovém poli hodnotným příspěvkem, otevře dveře obdobně zaměřeným dílům, které jím už budou.

Klíček

Scénář: Ján Novák, Šárka Horáková

Režie: Ján Novák

Kamera: Patrik Hoznauer

Hrají: Norbert Lichý, Petra Vlčková, Jan Přeučil, Tomáš Šulaj, Stanislav Zindulka

Premiéra v ČR : 13.8. 2009

Distributor: Bontonfilm