Krása i zapomnění
Díky Projektu 100 budou moci čeští diváci letos spatřit veledílo japonské kinematografie – Sedm samurajů. Mezi českými filmovými vědci se tvorbou Akiry Kurosawy zabývá Luboš Ptáček. Jeho stručné a výstižné odpovědi dokazují, jak sam říká, že „umění být stručný patří nejen k samurajským ctnostem“.
Jaké místo zaujímá Sedm samurajů v tvorbě Akiry Kurosawy?
Těžko kvantifikovat, je to i otázka osobního vkusu. Určitě přední. Rozhodně se v současnosti jedná o jeho nejznámější snímek.
Jde v případě Sedmi samurajů o charakteristický snímek pro režisérův styl?
V Kurosawových filmech se často objevují opakující se stylotvorné figury. Jeho styl je však zároveň velmi pestrý a variabilní a vždy je uzpůsoben potřebám konktréního filmu. Těžko potom mluvit o „charakteristickém snímku“.
Z jakých důvodů myslíte, že Sedm samurajů sklízelo úspěch u západního publika?
Film se na západě původně promítal ve značně zkrácení „akční“ verzi, potom Kurosawa provedl vlastní „západní“ sestřih. Dnes se i na západě nejčastěji promítá původní dlouhá verze.
Základní kategorie humanismu (svoboda, úcta, odpovědnost, solidarita), o kterých film vypráví, jsou univerzální pro všechny kultury. Kurosawa je navíc předkládá ve strhujícím příběhu. Domnívám se, že cinefilie také patří do nadnárodních kategorií globalizovaného světa.
Co se v Sedmi samurajích může najít současný český divák?
Co potřebuje: humor, napětí, poučení, krásu, zapomnění.
Které filmy z letošního výběru Projektu 100 byste divákům doporučil a proč?
Něco z Alenky. Kloboučník, zajíc březňák a Vaněk by klidně mohli usednout do budoucí české vlády nebo alespoň do Fondu pro rozvoj české kinematografie.
Šičinin no samurai
Režie: Akira Kurosawa
Scénář: Akira Kurosawa, Šinobu Hašimoto, Hideo Oguni
Námět: Sodžiro Motoki
Kamera: Asakazu Nakai
Výprava: Takaši Macujama
Hudba: Fumio Hajasaka
Zvuk: Fumio Janoguči
Hrají: Toširó Mifune (Kikučio), Takaši Šimura (Kambei), Seidži Mijaguči (Kjúzo), Minoru Čiaki (Heihači), Daisuke Kató (Šičiródži), Ko Kimura (Kacuširo), Jošio Inaba (Gorobei), Kamatari Fudžiwara (Manzó), Keiko Cušimaová (Šino) a další
Japonsko, 1954, 207 minut