Zde se nacházíte: 25fps » Festivaly a přehlídky » Malý velký festival

Malý velký festival

REPORTÁŽ: Křižovatky – ROMANA VESELÁ –

Festival Křižovatky se nevyznačuje pevnou dramaturgickou koncepcí, co se týče žánrově nesourodého programu. Zaměřuje se především na splnění svého primárního cíle – uvést v českém prostředí současné ukázky dění na filmové, divadelní a hudební scéně, podpořit umělecké tendence v Olomouci, a to se mu dá se říct povedlo.

 

Letošní šestý ročník multižánrového festivalu Křižovatky Olomouc, vznikající za spolupráce občanského sdružení CROSSART, se napříč středoevropskou kulturou vydával poněkud nesnadně. Především díky odhodlání organizátorů projekt uskutečnit se festivalu navzdory neobsáhlé programové nabídce (vzhledem k rozsáhlému prostoru v podobě šesti dní) a komplikacím, které se v průběhu jeho realizace vyskytly (nahrazená nebo zrušená představení, nedostatečná finanční podpora), podařilo naplnit organizátory avizované poslání – uvést, byť z již zmíněných důvodů v limitovaném množství, reprezentativní, žánrově různé ukázky dění na současné světové i české filmové, divadelní a hudební scéně, které diváci nemohli nebo neměli možnost zhlédnout jinde.

Nejnovější počin polského režiséra Andrzeje Wajdy Puškvorec festival zahájil i ukončil. Dvojprojekce byla velmi chytrým dramaturgickým tahem, neboť už samo jméno režiséra vzbudilo zájem (přispěl i fakt, že byl film premiérově uveden na MFF Karlovy Vary 2009, kde byl i oceněn za neobvykle zvolenou formu vyprávění, která se stala předmětem živých diskuzí mezi diváky). Režisér totiž umně využívá (nikoli však zneužívá) osobní tragédie populární polské filmové a divadelní herečky Krystyny Jandové, kterou obsadil do hlavní role. Hereččinu osobní zpověď o nedávné smrti manžela, kameramana Edwarda Kłosińského Wajda inovativně zakomponovává do filmového vyprávění, jehož forma je tak založena na propojení několika rovin – autentické monologické zpovědi herečky, přímého zachycení samotného průběhu natáčení (např. scény, kdy Wajda zkouší s herci jejich scénář, záběry na filmovou techniku) a vlastního příběhu smrtelně nemocné postarší ženy. Snímek, jenž je adaptací povídky Jaroslawa Iwaszkiewicze Tatarak a pojednává o tenké hranici mezi osamělostí, životem a smrtí, je tedy charakterizován částečně jako dokument, částečně jako esej, v nichž je ale ona filmovost (tj. fakt, že Wajda vytváří příběh probíhající v dietetickém světě navzdory explicitně vloženým dokumentárním prvkům) v každé scéně zřetelně identifikovatelná. Druhým karlovarským hitem, na který organizátoři vsadili, byla melodramatická, nostalgii budící komedie Whisky s vodkou, snímek oceňovaného německého režiséra Andrease Dresena, který již na loňském karlovarském festivalu bodoval a zejména šokoval svérázným milostným snímkem Sedmé nebe pojednávajícím o vášnivém vzplanutí místy lascivně působícího postaršího páru. Tentokrát v alegoricky označeném snímku Whisky s vodkou představuje stárnoucího bonviána, publikem zbožňovaného herce Ottu (Henry Hübchen), jenž zápasí jednak se závislostí na alkoholu, jednak s celým filmovým štábem, který se snaží přesvědčit o své profesionalitě. A právě v těchto okamžicích, kdy se Otto svou vrozenou nonšalancí snaží překonat snažení konkurenčního hereckého náhradníka, jenž představuje jakousi pojistku v případě Ottových dalších excesů, je patrná ona tragikomická linie tohoto filmu o filmu, úmyslně upozaděná komediálností jednotlivých situací. Snímek si diváky získal především tím, že i v těch nejvyhrocenějších scénách nezneužívá laciného patosu často nevyhnutelně spojeného s romantikou, sentimentem a nostalgií.

Fenomenálním zážitkem bylo koncertní vystoupení divadelní a filmové herečky Evy Vrbkové, která provokovala svou živelností, bezprostředností a šarmem. Publikum ohromila hudební technikou mísící v sobě talent, hravost a nápaditost s divadelní expresívností a také schopností zdařile imitovat okolní zvuky a zahrát na cokoli, co by jen vzdáleně připomínalo hudební nástroj. Neméně fascinující bylo vystoupení divadelní skupiny Studia Ypsilon. Dynamická tragikomická groteska Meeting Point, dramatická prvotina režiséra Braňa Holička charakterizovaná jako „drobné setkání s fatálním dopadem“, rezignující na výraznější rekvizity a převleky, zaujala v anotaci avizovaným vystřídáním asi 67 hereckých rolí. Zpočátku nesnadno sledovatelná roztříštěná dějová linie vytváří v průběhu kumulace jednotlivých dramatických konfliktů a informačních indicií libujících si v náznakovosti nápaditě vystavěný emocionální příběh o lidech, jež se musí vypořádat s malými, o to víc hořkými krutostmi velkého světa. Velké naděje vzbuzovala také dramatizace povídky Něžná M. F. Dostojevského v podání herců z pražského A studia Rubín Niny Divíškové, Diany Šoltýsové a Adriana Jastrabana, která zcela naplnila divadelní sál. Ta se však ukázala být poněkud zklamáním, neboť v ní absentoval výraznější dramatický či psychologický moment Dostojevskému vlastní. Ze zamýšleného intimního příběhu dvou postav, které se sužují a tyranizují vzájemným mlčením, zůstal jen onen zamýšlený intimní příběh a slibný herecký potenciál. Podobným zklamáním byl také očekávaný česko-slovensko-rakouský dokument slovenského režiséra Petera Kerekese Jak se vaří dějiny nevyváženě propojující válečná tažení s konfrontací lidí, kteří vařili proti sobě.

Festival Křižovatky nezapomněl ani na nejmenší diváky a pozval do Olomouce pražskou scénu Divadlo z Praku s jejich originálně pojatou loutkovou hrou O perníkové chaloupce, v níž je tvůrčí přístup založen na interakci s „dětským“ publikem (které velice živě reagovalo) a jež cíleně atakuje generační rozdíly umně vloženými narážkami na současné problémy dospělých a jakoby náhodně pronesenou současnou teenagerovskou mluvou, což bylo jedno z mála ozvláštnění, kterým autoři Karel Zima a Jarmil Škvrna pohádku obohatili.

Festival Křižovatky se nevyznačuje pevnou dramaturgickou koncepcí, co se týče žánrově nesourodého programu. Zaměřuje se především na splnění svého primárního cíle – uvést v českém prostředí současné ukázky dění na filmové, divadelní a hudební scéně, podpořit umělecké tendence v Olomouci, a to se mu dá se říct povedlo. Doufejme, že příští ročník bude mít menší smůlu na organizační komplikace, více štěstí na finanční sponzory a diváci se tak dočkají rozšířenějšího programu, který nebude obsahovat jen „osvědčené hity“.

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 4

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru