Zde se nacházíte: 25fps » Český film » Nepodléhat trendům

Nepodléhat trendům

PROFIL PERIODIKA:  Film a doba – MILAN HAIN –

Po odmlce, kdy jsme se věnovali v rámci rubriky Profil nejrůznějším akcím, se vracíme s profilem českého filmového periodika. Film a doba patří nejen mezi dlouholeté, ale i prestižní filmové časopisy (bezpochyby) v Evropě, nemohli jsme ji tedy minout.

Rozhovor se Stanislavem Ulverem, šéfredaktorem časopisu Film a doba

„První věc, která dělá časopis časopisem, je jeho charakter a druhá – jeho tvář.“

dr. Antonín Novák, šéfredaktor Filmu a doby (ročník 8, číslo 1/1962)

 

Na úvod Vás poprosím, abyste se čtenářům krátce představil. Jakým filmovým a mimofilmovým aktivitám se věnujete?

V teoretické rovině pro mne představuje ten hlavní a nejvýznamnější pojem estetika. Rozhodně se mi jeví jako podstatnější fenomén než například módní zkoumání okrajových sociologických aspektů, jako je návštěvnost kin z historické perspektivy. Samozřejmě, že i to má svůj význam, ale nemyslím si, že by třeba takového Van Gogha, který za svůj život neprodal jediný obraz, něco podobného zajímalo. Určitě na to nemysleli ani Buñuel a Dalí, když v roce 1928 natáčeli Andaluského psa, nebo André Breton, který v té době hovořil o revolveru ve výši břicha měšťáka. A domnívám se, že i Karel Vachek dává přednost tomu, co hodlá sdělit a jak, před konvenčními požadavky. Já osobně se na film − jako umění − dívám podobně.

Pokud vaše otázka míří také k tomu, jestli jsem i já sám měl někdy v ruce kameru, nůžky atd., pak pochopitelně ano, ale teoretická a pedagogická rovina nakonec převážily. Po asistování na Barrandově jsem několik let působil jako dramaturg Pražského filmového klubu a historik v Národním filmovém archivu. Od ledna 1989, kdy už se politická situace měnila, jsem začal pracovat jako redaktor a posléze šéfredaktor Filmu a doby. Do roku 2000 jsem byl rovněž šéfredaktorem trojjazyčného mezinárodního bulletinu ASIFA News, který se zabývá animací. Od začátku devadesátých let přednáším na FAMU, kde se zaměřuji zejména na avantgardu a animaci, v současné době jako profesor. Zajímají mne také vztahy mezi filmem a ostatními uměleckými druhy. Na daná témata jsem napsal řadu dílčích studií otištěných ve Filmu a době, Iluminaci, Analogonu, ASIFA News a samozřejmě i dalších domácích a zahraničních publikacích. V roce 1991 jsem dokončil knihu Západní filmová avantgarda. Edičně jsem připravil a vydal také několik dalších knižních titulů: Film a doba: Antologie textů z let 1962−1970, scénář Františka Pavlíčka a Františka Vláčila Marketa Lazarová nebo čtyřsetstránkový sborník s názvem Animace a doba 1955−2000. Všechny tyto dnes již zcela vyprodané tituly jsem zároveň upravil i graficky.

Z mimofilmových aktivit (jak zní vaše otázka) jsem se teoreticky angažoval také v oblasti fotografie. Tím, co mne poslední dobou vedle filmu primárně zajímá, jsou zejména starověké mimoevropské kultury, na prvním místě Mexiko se svou zcela fascinující architekturou a mnoha zachovanými plastikami. Domnívám se, že právě tady lze odhalit a demonstrovat řadu estetických zákonů a pravidel, jež se vymykají naší příliš „zglajchšaltované“ zkušenosti a samozřejmě i v současné době vládnoucím principům, které preferují už ani ne manýristická, ale záměrně eklektická pravidla a postupy.

 

Jak hodnotíte současnou situaci v českých filmových periodikách? A kam byste v jejím kontextu zařadil Film a dobu? V čem spočívá její výjimečnost?

Česká filmová periodika jsou prostě taková, jaká jsou. Takže zejména zůstávají závislá na svých vydavatelích, případně módních trendech, které (a to se samozřejmě netýká jen filmového tisku) často kopírují. Mám-li hovořit o nekomerčních titulech, jejichž počet se zužuje, Iluminace se za poslední léta profiluje spíše monograficky, zatímco Cinepur směřuje k ,,barevnosti“. Velice užitečný se mi jeví Filmový přehled, přinášející řadu dat, jež jsou přesná a spolehlivá. Vedle tištěných periodik ovšem existuje i celá řada internetových zdrojů.

Pokud bych měl opakovat váš termín „výjimečnost Filmu a doby“ (sám takové pojmy nepoužívám), asi bych měl zdůraznit naši snahu nepodléhat trendům a přinášet podstatné informace ještě předtím, než se v ČR vůbec objeví. Podívejte se například na to, kdy jsme psali o počítačových hrách ve vztahu k filmu, o realitě předcházející Second Life, kdy jsme kriticky nahlíželi na reality show apod. To se samozřejmě týká i mnoha jednotlivých filmových titulů, které u nás někdo náhle objeví a oslní ho. Nic proti tomu, ale často se stává, že ve Filmu a době již byly poměrně obsáhle zmíněny, zejména v rámci zpráv ze zahraničních festivalů. Součástí takové informace je pochopitelně rovněž vizuální materiál, i na tom nám velice záleží.

Mimochodem, co se týče zahraničních ohlasů a s nimi spojených pozvání, patří zřejmě Film a doba k nejrespektovanějším domácím periodikům. Přispívá k tomu i anglické resumé, z něhož poměrně jasně vyplývá, oč se v každém čísle jedná. Některé festivaly, režiséři nebo producenti si dokonce někdy nechávají naše texty překládat. Za důležité považuji rovněž to, že Film a doba je časopisem excerpovaným v zahraničí.

 

Ve velké míře se věnujete reflexi českých a světových festivalů. Jednotliví redaktoři na ně jezdí pod vaší záštitou, nebo po vlastní ose? Co je klíčem k dobré reportáži z takové akce?

Tahle otázka už byla částečně zodpovězena. Samozřejmě, že v mnoha případech jsou zástupci Filmu a doby registrováni jako autoři, kteří pak o festivalu píší, a to dokonce i v Karlových Varech. Občas nám ale někdo nabídne nějakou festivalovou reflexi, kterou, pokud je zajímavá, také otiskneme.

Klíčem k dobré zprávě, abych odpověděl na vaši druhou otázku, jsou zřejmě schopnosti a zodpovědnost. Festival většinou představuje hodiny a hodiny strávené v kině, a také před obrazovkou. Můžete tu samozřejmě často spatřit díla, která jsou velmi originální, ale musíte si z té záplavy umět vybrat. Takové ty obecné zprávičky, většinou téměř doslova opsané z dostupných materiálů, mne spíš nudí. (Na druhou stranu si zase dokáži představit čtenáře, které budeme nudit my. Ale to je věc názoru.) Ani povrchní subjektivita podmíněná spoustou titulů, které někdo stačí na té či oné akci zhlédnout, mi příliš nesedí.

Festival obvykle představuje příležitost setkat se s celou řadou zajímavých filmařů, připravit nová témata, rozpoznat progresivní vývojové tendence. Bez toho je velice těžké objektivně se dívat třeba i na současný český film.

 

Jaké oblasti (či období) kinematografie jsou pro časopis prioritní? Které současné filmaře či národní kinematografie považujete za nejzajímavější?

Samozřejmě, že se zabýváme kinematografií en gros, jejími pozitivními i negativními aspekty. V současné době bychom mohli hovořit o progresivním videoartu, už řadu let jedinečné rakouské avantgardě (a samozřejmě avantgardě vůbec), zajímavý je dokument (včetně toho našeho) a opomenout nelze ani animaci. I když na druhou stranu je nepopiratelné, že i hraná kinematografie, nedávno například rumunská nová vlna, či z mimoevropských produkcí Mexiko, přináší řadu pozitivních hodnot. Ten výčet by byl jistě velmi dlouhý.

 

Komu je časopis určen? Píšete články s vědomím, že jsou adresovány konkrétní skupině čtenářů?

Ne. Ta obec je poměrně široká. Od studentů, návštěvníků festivalů, artkin a filmových klubů, přes nejrůznější profesní pracovníky, filmové pedagogy a vědce až k těm, kteří se na film, třeba jen občas, rádi dívají. A to ostatní už snad bylo řečeno.

 

Dostáváte od čtenářů dopisy či emaily s reakcemi na jednotlivé články či na celkovou podobu Filmu a doby? Jaké reakce převažují?

Tu a tam něco přijde. Většinou od čtenářů, kteří chtějí zaslat nějaká starší čísla, a takový ohlas pak vesměs bývá pozitivní. Jakousi negativní reakci na jeden článek jsme dostali před několika lety. Poslal ji mladý muž, kterého zde nebudu jmenovat. V zásadě šlo o to, aby s námi navázal kontakt – a posléze začal spolupracovat. Což se skutečně stalo.

 

Můžete stručně nastínit vnitřní fungování časopisu? Jak často se schází redakční rada a co se na schůzích probírá? Co obnáší funkce šéfredaktora?

Tady je odpověď velmi jednoduchá, redakční rada se schází tak často, jak je třeba, a tím hlavním problémem jsou finance. Co se týče témat, podnětů a zaměření, fungují velmi dobře společná setkání, k nimž dochází většinou u redaktorky Evy Zaoralové, která je také dlouholetou uměleckou ředitelkou MFF Karlovy Vary. Pojem šéfredaktora, předpokládám, není třeba vysvětlovat. Jsem samozřejmě rovněž korektorem, i když tady neobyčejnou práci v ověřování a dohledávání dat zastává zejména moje žena, a bohužel také úředníkem, ačkoliv právě po tom dvakrát netoužím.

 

Jakým způsobem „osvěžujete“ svůj zástup přispěvatelů? Existuje možnost, že by vás zájemci o psaní do Filmu a doby sami oslovili?

Dohledáváme je většinou vzhledem k vytipovanému tématu. Občas některého autora či autorku sám oslovím na základě materiálu, který jsem od nich četl. Může to být třeba i student FAMU či jiné vysoké školy, nebo doktorand. Mnozí se mi samozřejmě nabídnou sami – a buď jsou, nebo nejsou akceptováni. Ale rozhodně je nechci nijak odrazovat.

 

Jaké nástrahy s sebou nese tříměsíční periodicita? Neuvažujete o změně?

Jsme odborný časopis a z této perspektivy je čtvrtletník zcela normální. Mnohé z dvouměsíčních periodik často slučují dvě čísla dohromady. A například Animation: an interdisciplinary journal, v jehož redakční radě působím, teď vydává jen tři čísla ročně, Cartoons, kde jsem rovněž členem redakční rady, dokonce pouze dvě. Podstatnou otázku v tomto případě představuje také počet publikovaných normostran, a ten je v případě Filmu a doby značně vysoký. Samozřejmě, pokud bychom zvětšili písmo a narušili logiku sazby, jejímž původním autorem je výtvarník Jiří Šalamoun (a já ji považuji za jedinečnou), mohli bychom naprosto totéž vydávat minimálně v šesti číslech. To ovšem nepovažuji za smysluplné, neboť tím fakticky jen neúměrně stoupají výrobní náklady.

 

Jak je časopis financován? Kolik máte předplatitelů a kolik výtisků časopisu se prodá v běžném prodeji?

Samozřejmě, že tu významnou roli hraje dotace ministerstva kultury, ale například zvyšování počtu výtisků se vzhledem ke stále vyšším maržím distributorů, stoupajícím cenám poštovného atd. jeví jako dost iracionální. A snad jen na okraj, já i Eva Zaoralová vykonáváme redakční činnost gratis.

 

Autorem grafické podoby Filmu a doby jste Vy sám. Jak jste se k tomu dostal?

Už jsem to myslím naznačil. Grafikou tisku jsem se začal zabývat na přelomu osmdesátých a devadesátých let – v době nástupu počítačů. A když v polovině devadesátých let Eva Šalamounová, tehdejší grafička Filmu a doby, odešla do ciziny, tuto funkci jsem převzal.

 

Předností grafické podoby Filmu a doby je její přehlednost a jednoduchost. Neuvažujete však o přechodu k „současnějšímu vzhledu“?

S Evou Zaoralovou jsme se tenkrát dohodli, že je třeba v zásadě respektovat původní východiska. Můj návrh, který z nich vycházel, jsem konzultoval se dvěma grafiky – a jak už jsem vám naznačil, například zahraniční ohlasy od lidí z nekomerční sféry jsou velmi pozitivní – řekl bych dokonce, že s postupujícím časem čím dál víc. Záměrně například zůstáváme u černobílé, což je dnes už celkem unikátní. To, čemu říkáte „současnější vzhled“, se leckdy ocitá na hranici kýče, mnohdy i za ní, takže nás to příliš neláká. I když například kvalitnější obrázky či lepší tisk bych si jistě dovedl představit.

 

Neuvažujete o zprovoznění vlastních internetových stránek?

Tady budu velmi stručný. Uvažujeme, ale jde samozřejmě opět o finance. A to nejen co se týče vzniku a provozování těch stránek. Smysl by měly zejména tenkrát, pokud by se nám alespoň některé z publikovaných textů podařilo kvalitně přeložit do angličtiny, ale na to zatím nemáme. Vstoupit do světového proudu myšlení o filmu totiž můžete pouze tímto způsobem. Co není na internetu, „neexistuje“. O textech v českém jazyce to bohužel platí také. O něco jednoduchého se ale hodláme pokusit.

 

Kam až dosahují aktivity časopisu Film a doba a jeho redakce? Jste spojeni s nějakými akcemi či další činností v oblasti filmu?

Přestože ohniskem našeho zájmu zůstává publikační činnost – kromě vydávání časopisu mám na mysli i v úvodu již zmiňované knižní publikace, a rádi bychom připravili i nějaké další – fungujeme také jako mediální partneři mnoha filmových aktivit, spolupracujeme s AČFK, jde i o některé přednáškové prezentace. Jako velmi zajímavá se například jeví naše spolupráce s karlovarským a jihlavským festivalem. Konkrétně mám na mysli umístění našich zpráv o těchto akcích na jejich webových stránkách (viz iffkv.cz – Jihlava se právě připravuje). Částečně tak doplňuji i svou předchozí odpověď.

 

Jak vidíte budoucnost Filmu a doby? Připravujete nějaké změny?

V době nastupující krize bude asi nejdůležitější přežít. Pokusíme se o to.

 

otázky kladl Milan Hain

 

 

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Milan Hain
Počet článků : 126

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru