Píše se

Animation World Network Magazine

(Animation World Network je největší publikující skupinou zabývající se světem animace na internetu. Nabízí například profily animátorů, texty o nezávislé filmové distribuci, komerčních aktivitách studií, různých animačních technologiích, ale také reportáže o současných událostech ve všech odvětvích animace.)

Je již nepsanou tradicí studia Pixar, že promítání jeho celovečerního snímku se neobejde bez krátkometrážního předskokana. Nejinak je tomu u nejnovějšího hitu Up (Vzhůru do oblak)¹, jenž do kin vstupuje ruku v ruce s geniálním Partly Cloudy (režie Peter Sohn). Jedná se o doposud tematicky i animačně nejbližší podobnost mezi pixarovským krátkým a hlavním filmem, obé se odehrává v oblacích, obé zobrazuje důležitost přátelství. Každé malé děcko ví, že děti nosí čápi. Otázkou ovšem je, kdo opeřencům dodává zboží? Partly Cloudy diváka do této problematiky zasvětí. Odpověď leží ve stratosféře, kde veselí oblační lidé sochají z mraků mláďata a přivádějí je k životu, čápi je pak doručují rodičům v očekávání. Avšak jeden osamělý neurotický šedý mrak jménem Gus je svědkem, jak se jeho výtvory, navzdory sebeusilovnějšímu snažení, mění v nebezpečná zvířata. Nejhůře na tento fakt doplácí čáp Peck, Gusův roznáškový parťák. Jeho služba obnáší nepříjemnosti typu pokousání krokodýlem, potrkání tlustorohou ovcí či popíchání dikobrazem. Jak se Gusovy výtvory stávají divočejšími, Peckova práce je stále obtížnější. Pohár čápovy trpělivosti přetéká v okamžiku zjištění, že jeho další zakázkou je žraločátko, rozezlen odlétá neznámo kam. Chudák zhrzený Gus! Peck se ovšem jen tak nedá, brzy se ke Gusovi vrací vyzbrojen fotbalovou helmou a chrániči. Gus se okamžitě vzchopí a nadšeně čápovi předává k doručení elektrického úhoře. Ochrannému vybavení navzdory, Peck dostává elektrický šok, tentokráte ovšem, ačkoliv vyčerpán, vypadá smířeně. Většina filmových periodik věnuje pozornost pouze celovečernímu snímku Up, pokud se chcete dočíst více o rozkošném Partly Cloudy, doporučuji rozhovor Billa Desowitze se sympatickým režisérem zmiňovaného kraťasu, Peterem Sohnem.

Dostupné na WWW: http://mag.awn.com/index.php?ltype=pageone&category2=&article_no=3969&page=1

Interview Magazine

(Jak název napovídá, magazín Interview oblaží čtenáře především rozhovory, nutno říci neobvyklými, ovšem v kladném slova smyslu. Rozhovory – nejen z  branže filmové, ale i výtvarné a hudební – jsou vždy vedeny profesionálem z oboru, účastníci dialogu jsou tak rovnocenní a rozmluva je tudíž úžasně neformální.)

Glenn O`Brien pro Interview Magazine vyzpovídal ženu mnoha tváří, Millu Jovovich. Začínala jako dětská hvězda, stala se supermodelkou, poté nezávislou filmovou herečkou, nakonec drsňačkou zachraňující svět v akčních spektáklech typu Pátý Element či Resident Evil (v tomto ohledu vypálila rybník všem těm neporazitelným bijcům s tváří Stallona, Willise či Swarzeneggera). S režisérem Resident Evil, Paulem W. S. Andersonem, má roční dceru Ever. Již třináct let je tváří značky L’Oréal Paris, v současné době ji můžeme vidět v thrilleru A Perfect Getaway (viz obr.), do stejného žánru lze zařadit i snímek z prostředí Aljašky The 4th Kind (zatím ve stádiu postprodukce). Momentálně natáčí komedii Keep Coming Back, kde hraje bývalou striptérku, a The Winter Queen, adaptaci románu Borise Akunina pod režijní taktovkou Paula Verhoevena. Milla v rozhovoru popisuje fanouškovské nadšení kolem vzniku série Resident Evil, jak se člověk zbaví fobie ze zombií, když je svědkem jejich zrodu v maskérně, či jak je pro ženy v dnešním světě důležité osvojit si bojová umění. Ke konci se dialog krapánek zvrhne na diskuzi o nejvhodnějším způsobu sbírání výsledků metabolické přeměny čtyřnohých miláčků, ano, i hvězdy řeší tyto každodenní přízemní problémy, uklidňující fakt pro obyčejné smrtelníky.

Dostupné na WWW: http://www.interviewmagazine.com/film/milla-jovovich/

Variety

(Americký populární týdeník založený v New Yorku roku 1905. S rostoucí oblibou filmového průmyslu roku 1933 vznikl dodatečně deník Daily Variety se sídlem v Hollywoodu. Variety je nablýskaný bulvární plátek věnující se filmům, televizi, divadlu a hudbě.)

Jonathan Holland pro Variety napsal článek o nejnovějším počinu španělského režiséra Pedra Almodovara, Rozverná objetíⁱ (Los abrazos rotos). Snímek je částečně filmem o filmu, částečně o lásce, je kombinací melodramatu, komedie a filmu noir. Harry Caine (Lluis Homar, hrál již v Almodovarově Špatné výchově, La mala education) je slepý scenárista a bývalý filmový režisér, jehož pravé jméno, kterého se zbavil po ztrátě zraku při autonehodě, je Mateo Blanco. Od havárie uběhlo již čtrnáct let, Harry se naučil se slepotou aktivně žít, dokázal i zapomenout na Matea, na svůj dřívější život. Pomáhá mu jeho produkční a její syn Diego. Jenže jedné noci se stane Diegovi nehoda a Harry se o něj stará. Během dlouhých nocí mu vypráví pohádku, příběh své minulosti, příběh nešťastné lásky, žárlivosti a zrady. Scénář plynule přechází z flashbacků z devadesátých let do přítomnosti, také vtipné dialogy patří k Almodovarovým nejlepším. Bludištní zápletka je plná zvratů. Postava Penelope Cruzové je efektivně rozdělena do tří, ačkoliv herečka zvládá všechny polohy, pro diváka může být obtížné tuto hrdinku pochopit, její pravé emoce jsou skryty za širokou škálou kostýmů a paruk. Homar, který ve snímku hraje v Almodovarových vlastních šatech z devadesátých let, je na plátně dominantní postavou, ovšem jeho reakce na četné životní tragédie jsou jaksi stoické. Vizuálně jsou Rozverná objetí znamenitá. Každá sytě barevná stěna je poseta oku lahodícími uměleckými díly, každá dveřní zárubeň nabízí druhou úroveň rámování. Často jsou užívány detaily, především hypnoticky fotogenní Cruzové. Hudbu jako vždy obstaral Almodovarův dvorní skladatel Alberto Iglesias. Co dodat, milovníci Pedrových melodramat se mají na co těšit.

Dostupné na WWW: http://www.variety.com/index.asp?layout=festivals&jump=review&reviewid=VE1117939885&cs=1