Zde se nacházíte: 25fps » Rozhledy » Andělé v Americe: Fantazie gayů na národní témata

Andělé v Americe: Fantazie gayů na národní témata

SERIÁL: Andělé v Americe (HBO, 2003) –  MARIE MEIXNEROVÁ –

Pokud jste zaslechli něco o minisérii Andělé v Americe, pravděpodobně se to týkalo množství cen, kterými byl tento projekt americké televize HBO ověnčen. Kvalitní obsazení (mj. Al Pacino, Meryl Streep, Emma Thompson, Jeffrey Wright), kvalitní režie Mikea Nicholse a především kvalitní scénář podle kvalitní divadelní hry amerického dramatika Tonyho Kushnera dávají ve výsledku kvalitní pořad, k jehož zhodnocení vám však pouhé slovo „kvalitní“ rozhodně stačit nebude.

Nepřesvědčí-li vás o tom 5 Zlatých glóbů, 11 cen Emmy (z 21 nominací) a více než dvacet jiných ocenění (server imdb.com uvádí kromě pěti Glóbů ještě 33 dalších cen a 27 nominací) od scénáře až po herecké výkony[1], ani nadšené výkřiky kritiků za hranicemi, ani fakt, že hra sama získala (nejen) Pulitzerovu cenu, nebo vám z nejrůznějších důvodů uniklo uvedení Andělů v českém prostředí (televizí HBO v roce 2004 a navíc s českým dabingem[2]), nebo si stále nejste jisti, pak je vám určen následující článek.

Andělé v Americe: Fantazie gayů na národní témata

Na začátku byla dvoudílná hra Tonyho Kushnera o životě Newyorčanů, kteří to v osmdesátých letech v Americe rozhodně nemají lehké. Společnost je plná předsudků a s nevolí pohlíží na jakékoli odlišnosti. A z takového světa povstali Kushnerovi hrdinové: homosexuální Žid Louis, jehož přítel umírá na AIDS, a mormonští manželé – žena v domácnosti závislá na Valiu a právník, který se celý život snažil potlačit vlastní homosexualitu. Během sedmihodinové hry učiní pod extrémním emocionálním tlakem, který jim připraví okolnosti (způsobené odlišnou sexuální orientací či smrtelnou nemocí) řadu osudových rozhodnutí, která ovlivní život jejich bližních a posunou je dál (zdá se, že ke spokojenějšímu životu). Hlavním antagonistou je postava Roye Cohna (v minisérii brilantně ztvárněná Al Pacinem), inspirovaná skutečnou osobností[3]; kariéristický právník umírající na AIDS, který kvůli prestiži svou chorobu utajuje. Nejlépe ho vystihují jeho vlastní slova: „Roy Cohn není homosexuál. Roy Cohn je heterosexuální muž, který souloží s chlapama.“[4]

 

Setkání s andělem může být někdy hodně zajímavá záležitost

Mezi další ústřední postavy musíme započítat Hannah (v tv verzi Meryl Streep), mormonku, která prodá dům v Salt Lake City a přijede do New Yorku poté, co jí její syn uprostřed noci telefonicky s pláčem oznámí, že je homosexuál. Ačkoli si této skutečnosti byl vědom ještě dříve, než si vzal Harper (nyní na Valiu závislou a četnými halucinacemi provázenou mormonku), po setkání s Louisem (na pánských záchodních jejich společného pracoviště) si uvědomil, že ať se snaží, jak chce, asi ho to jen tak nepřejde. Matka reaguje velmi chladně, nicméně zakrátko se objevuje v New Yorku, aby zastihla jen prázdný byt. Její syn Joe v té době bydlí s Louisem, Harper se v domnění, že je na prázdninách v Antarktidě, potlouká několik dní městským parkem. Hannah se tak především musí postarat o svou nebohou snachu, zhrzený syn, kterého teď nechce ani jeho žena ani milenec jde trochu stranou. Louis od něj totiž odchází, protože se touží usmířit se svou láskou, ze které se mezitím stane prorok s děsivými vizuálně vytříbenými vizemi, v nichž se mu zjevuje anděl (Emma Thompson). Zdánlivě komplikovaný děj točící se okolo vážných témat jako homosexualita, závislost, smrt, posmrtný život, Bůh a náboženství vůbec, rasismus, osobní odpovědnost, solidarita, sounáležitost a nacionalismus však dává prostor jak situačnímu, tak především verbálnímu humoru.

A někdy hodně, hodně stresující záležitost


 

Kushner svou hru napsal pro osm herců, kteří alternovali ve více rolích. Aranžmá mělo být minimalistické, hlavní roli hraje obsah sdělení, navíc scény se často a rychle mění (s přispěním samotných aktérů, bez opony), užívá se scény rozdělené ve dví k zobrazení paralelně probíhajících akcí (ve filmovém zpracování zpravidla nahrazeno křížovým střihem).  Ostatně termín fantazie, objevující se v podtitulu hry (Fantazie gayů na národní témata), odkazuje k hudebnímu dílu, kdy skladatel ponechává volný průběh své fantazii. Jeden hudební nápad následuje za druhým, aniž by spolu musely nutně tvořit jednotu. [5] Kushnerovy scény se překrývají, prudce mění (z nemocnice na Antarktidu, Central Park nebo nebesa), připomínají hravý proud myšlenek. Tato hravost pak vyniká zvláště v televizním zpracování, kde se po vizuální stránce Mike Nichols „vyřádil“, na řadu přišly i digitální efekty, ke kterým látka přímo vybízela.

 

 

Televizualizace divadelní hry

Americká televize HBO minisérii vypustila do světa už v roce 2003. Andělé v Americe se okamžitě stali nejsledovanějším filmem vyrobeným pro kabelovou televizi[6]. A proč k dílu referuji jednou jako k minisérii a podruhé jako k filmu? Inu jednoduše proto, že televize HBO tento počin svým divákům dopřávala v rozličných formátech: jak v podobě dvoudílného filmu (což tedy odpovídalo dvoudílné koncepci původní hry), tak ve formě šesti hodinových epizod. Scénář k televizní podobě hry si totiž napsal sám Tony Kushner, který původní text hry (dvě části, „Millennimu Approaches“ a „Perestroika“, po třech a pěti aktech) přetavil do šesti epizod, navzájem oddělených mezititulky a označených jako „kapitoly“. Výsledných 352 minut pak zhruba odpovídá celkovému trvání původní hry.

Převod hry proběhl velmi věrně, takřka doslovně – zejména co se týče dialogů, které působí velmi uvěřitelně a realisticky i na filmovém plátně (krok za krokem odpovídá i akce, setting atd.).  Některé změny však ve struktuře hry samozřejmě nutné byly, sem tam je nějaká scéna vynechána, sem tam pro lepší konzistentnost minisérie přidána. Literární předlohu evokuje rozčlenění do částí a kapitol, k jejichž vzájemnému oddělení posloužily mezititulky na černém pozadí. Nicméně od předlohy se liší svými názvy, příběh je v kapitolách distribuován jinak[7] než v aktech hry, což přispívá k lepší srozumitelnosti a kontinuitě ve prospěch odlišného média.

Kushner používá jak ve hře, tak v minisérii aluzí na známé hry, literární díla i filmy, jakož i významné osobnosti (např. Come Back, Littel Sheba Williama Inge, Rosemary má děťátko Romana Polanského, Exorcista, E.T., Cecil DeMille, Ronald Reagan a další. Rozpoznatelné jsou rovněž odkazy na Shakespearovy, Miltonovy či Dickensovy literární obsahy.). Zachován pochopitelně zůstal rovněž situační i verbální humor, pro hru typický. Vždyť humor vycházející ze samotné zápletky vynikne zvláště dobře, je-li vizuálně ztvárněn – ať již na divadle či na plátně. Prior pronásledující milence svého bývalého přítele, aby se posléze stal nejlepším kamarádem jeho matky, Harpeřiny halucinace, přistižení a rozpoznání Belize a jeho úporná snaha nějak se vymluvit…  Přenos verbálních kvalit hry také dopadl více než uspokojivě; postavy používají replik doslovně přejatých ze hry, aniž by zněly strojeně a nepřirozeně.

Ve vlastních halucinacích může mít každý, co si bude přát. Kromě koly třeba taky muže, který vás bude milovat.

Dá se říci, že hra/minisérie se zaměřuje na všechny hlavní postavy stejnou měrou. Dá se také říci, že Andělé v Americe jsou „epickým“ dramatem, tedy že zápletka se proplétá napříč velkými vzdálenostmi časovými i prostorovými a zaplétá do děje velký počet postav (v obou částech hry se objevuje dohromady více než třicet postav), a to prostřednictvím více než jedné dějové linky. Mrtvé postavy se zjevují jako duchové, řada živoucích protagonistů pak jako přízraky v halucinacích či snových sekvencích. Kushner svou hru napsal pro osm herců, každý z nich ztvárnil více než jednu roli. Minisérie tento znak respektuje a používá jej totožným způsobem: Meryl Streep se předvádí nejen jako Hannah Pittová, ale i Ethel Rosenbergová, židovský rabín a anděl Austrálie, Emma Thompson perlí v roli sestřičky Emily, bezdomovkyně a anděla Ameriky, a podobně jsou na tom další herci. Andělé v Americe zkrátka svou předlohu nezapřou, ale to ani nemusejí.

 

 

Kdo se bojí Andělů v Americe?

Televizní verze Andělů v Americe vznikla pod režijní taktovkou původem německého režiséra Mikea Nicholse. Znalý čtenář si jistě vzpomíná na jeho proslulé snímky jako Kdo se bojí Virginie Woolfové? (1966), Absolvent (1967), Hlava 22 (1970)… nebo z nedávné doby například Na dotek (2004). Nichols v Andělích použil svůj „trademark“ – extrémně dlouhý úvodní záběr z výšky. Za zmínku stojí jeho ztvárnění vizí, halucinací a snových sekvencí, které naplno vyniknou teprve ve filmu. Tyto scény hojně využívají digitálních efektů, nicméně jsou vizuálně vytříbené, takřka perfekcionistické a jedním slovem dechberoucí.

 

Priorova muzikálová vize

Například v Harpeřině výletě do Antarktidy (halucinace pod vlivem Valia, cestu nastoupí skrze ledničku, ve skutečnosti se místo širými antarktickými pláněmi toulá newyorským parkem) je všechno oslnivě bílé (včetně oděvu postav), vyjma typicky červeného chladicího boxu firmy Coca Cola (tím je zdůrazněn fakt, že scéna není reálná, nýbrž vysněná; Harper si je dobře vědoma toho, že ve své vlastní halucinaci může mít cokoli si bude přát). Rovněž Priorovy prorocké vize jsou estetizované, podtržené speciálními efekty a vizuálně velmi příjemné. Kupříkladu v jedné z jeho halucinací, kterou zažije v horečkovém opojení ve svém bytě, se stáváme svědky epesního muzikálového výstupu ve stylu Busby Berkeleyho. Nebesa, na která Prior vystoupí po planoucím žebříku, jsou vykreslena ve škálách šedi, jedinou barvu zde představují rudé detaily: Priorovo antické roucho a Golden Gate Bridge v pozadí (tímto způsobem dochází k vizualizaci toho, co je v předloze mnohokrát řečeno, a sice že nebe je vlastně takové „město dost podobné San Francisku“. Samotné nebe je pak zobrazeno jako římský amfiteátr nad oblaky.).

V závěrečné scéně minisérie (Epilog) se postavy obrací přímo do kamery. Snímány v detailu, promlouvají k divákovi, což evokuje pocit bezprostředního kontaktu, který je umožněn na divadle, v audio-vizuálních médiích však působí silně zcizujícím efektem. Takovéto zakončení zdůrazňuje divadelní původ série a směruje divákovu pozornost k závěrečnému poselství. Pro zástupce seriálové televize jde o neobvyklé zakončení s inovativním efektem.

Díky že jste dočetli až sem, byli jste prostě úžasné čtenářstvo!

 

 

Angels in America / Andělé v Americe

scénář: Tony Kushner

režie: Mike Nichols

hrají: Al Pacino, Meryl Streep, Emma Thompson, Mary-Louise Parker, Jeffrey Wright, Ben Shenkman, Patrick Wilson, James Cromwell, David Zayas, Michael Gambon, Simon Callow, Justin Kirk, Robin Weigert

HBO, 2003, 352 min

Kushner, Tony. “Angels in America: A Gay Fantasia on National Themes. “ New York: Theatre Communications Group, 1994.

Nebe je takové město, vlastně dost jako San Francisko

 

 

 

 

Zdroje:

Almée Joanne Luers: Angels in America (Movie Review). The Einstein Journal of Biology and Medicine (2006) 22: 63-64. 19. května 2009. http://www.aecom.yu.edu/uploadedFiles/EJBM/22_63-64.pdf

Muñoz, Alfonso Ceballos: Tony Kushner’s Angels in America or How American History Spins Forward. str. 2. 19. května 2009. http://www.publicacions.ub.es/revistes/bells15/documentos/77.pdf

Wikipedia, the free encyclopedia. Angels in America (TV miniseries). 19. května 2009. http://en.wikipedia.org/wiki/Angels_in_America_(miniseries)

Wikipedia, the free encyclopedia. Angels in America: A Gay Fantasia on National Themes. 19. května 2009. http://en.wikipedia.org/wiki/Angels_in_America

Zajíčková, Eva: Seriál Andělé v Americe přichází do Česka i na Slovensko. Právo, 21. prosince 2004. Dostupné na serveru Novinky.cz http://www.novinky.cz/kultura/46255-serial-andele-v-americe-prichazi-do-ceska-i-na-slovensko.html


[1] Emmy bylo odměněno herecké obsazení jako takové, ceny byly přiznány i hercům jednotlivě (vedlejší role Mary-Louise Parker a Jeffrey Wright, hlavní role Al Pacino a Meryl Streep), cenu obdržela i celá minisérie. Podobně Andělé dopadli i na Zlatých glóbech či při udělování cen Screen Actors Guild (SAG).  Satellite Awards kromě výše zmíněných herců získali za vedlejší role i Justin Kirk, Patrick Wilson, Emma Thompson.

Mikea Nicholse kromě ocenění od Directors Guild of America potěšila i Emmy, která neminula ani Tonyho Kushnera (za scénář), make-up, zvuk… atd. atd.

[2] Podrobnosti viz Zajíčková, Eva: Seriál Andělé v Americe přichází do Česka i na Slovensko. Právo, 21. prosince 2004. Dostupné na serveru Novinky.cz http://www.novinky.cz/kultura/46255-serial-andele-v-americe-prichazi-do-ceska-i-na-slovensko.html

[3] V předmluvě ke své hře Kushner upozorňuje, že postava Roye je sice vytvořená podle skutečného Roye M. Cohna, jde však především o výplod dramatické fikce.

[4] První akt první části hry, scéna 9.

[5] Blíže viz Muñoz, Alfonso Ceballos: Tony Kushner’s Angels in America or How American History Spins Forward. p. 2. May 19, 2009. http://www.publicacions.ub.es/revistes/bells15/documentos/77.pdf

[6] Angels in America (TV miniseries). Wikipedia, the free encyclopedia. 19 May 2009. <http://en.wikipedia.org/wiki/Angels_in_America_(miniseries) >

[7] Například akty Spooj, The Epistle, Borborygmi, Heaven, I’m in Heaven and Epilogue byly “přetaveny” do tří kapitol s naprosto odlišnými názvy (Chapter Four – Stop Moving!, Chapter Five – Beyond Nelly, Chapter Six – Heaven, I’m in Heaven), lépe srozumitelnými divákovi a poetickými svou všedností. Ve druhé části (Perestroika) byly zavedeny menší změny v dialozích, a to kvůli prohození, vynechání či přidání nejen některých scén, nýbrž i dodatečných informací, za účelem lepší konzistence minisérie.

Print Friendly

Autor

oo̍̍̍o̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍o̍oo̗̗o̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗o̗̗o digital graffity by Glitchr, multiplied̊ ̊̊ ̊̊̊ ̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊ ̊̊̊ ̊̊ ̊̊ ̊̊ ̊̊̊ ̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊ ̊̊̊ ̊̊ ̊̊ ̊̊ ̊̊̊ ̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊ ̊̊̊ ̊̊ ̊ oo̍̍̍o̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍o̍oo̗̗o̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗o̗̗o ▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀ digital graffity by Glitchr, multiplied ▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀ digital graffity by Glitchr, mash-up ▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀ guerilla curating by (c) merry ▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀ it took me two and half fucking hours to curate Glitchr onto wordpress on my computer

Počet článků : 128

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru